Musíte pochopit, že Boží slovo je živé a jednající. Poslal Své slovo a uzdravil je. Setník řekl Ježíši, že je člověkem, který ví, co je to autorita — jestliže přikáže sluhovi přijít, tak on přijde. Jestliže máš autoritu, lidé poslouchají. On řekl: „Ježíši, nemusíš jít ke mně domů, ale řekni jenom slovo a můj sluha bude zdravý”.
To byla slovo římského setníka, který dokonce ani nebyl znovuzrozený. A kolem nás stovky křesťanů přemlouvají Ježíše, aby k nim přišel. Oni jednají jako malé děti. Ale naše víra musí být podobná alespoň víře toho setníka. Potřebujete říct: “Ježíši, nemusíš přijít ke mně domů, jenom pošli slovo a budu uzdraven. Boží slovo říká, že Tvými ranami jsem uzdraven. Slyšel jsi ďáble? Ven z mého domu!”
Dívej se na život skrze Boží slovo a nesnaž se dívat na Boží slovo skrze životní okolnosti.
Lidé mně často dávají otázku: “Co mám dělat, abych byl silný? Jak růst v duchu?” Říkám hned, že si nemohu dovolit špatnou náladu a říct, že dnes jsem měl špatný den a proto nechci nic dělat, protože jestli se rozhodnu, že tento den je špatný, mnozí prostě zemřou. Mám velké množství telefonátů a zpráv a jestli složím ruce do klína a vše odložím, tak to špatně skončí, ne pro mne, ale pro mnohé. Když na sebe vezmete zodpovědnost, uvidíte, jak rychle začnete růst v duchu.
Když se narodilo naše první dítě, bylo mně teprve 18. Já jsem byl jedináček, nemám bratry ani sestry a proto jsem málo znal o výchově dětí. Ale jakmile se ti narodí dítě, tak máš určité povinnosti. Hned porozumíš, že ten maličký tvoreček je na tobě závislý a velmi rychle se staneš dospělým. Proto vždycky říkám, že jestli chceš mít více moci, vezmi na sebe více zodpovědnosti. Moc dostáváš, ale zodpovědnost přijímáš. Když souhlasíš, že přijmeš zodpovědnost za něco nebo za někoho, dostaneš moc. Ale záleží to jenom a jenom na tvém rozhodnutí, nikdo tě nemůže přinutit to udělat. Jestliže uděláš tento krok, tak Bůh ti automaticky dá moc a příležitost pomáhat lidem.
Ale to není naše dnešní téma. Chtěl jsem jen říct, že jsem nikdy neměl mnoho příležitostí být s lidmi, kteří by mi pomohli vyrůst a upevnit se ve víře. Nejčastěji jsem byl mezi lidmi, kteří sami v oblasti uzdravení nic neznali. Nikdo mě neupevňoval, nikdo mě nepomáhal, spíš naopak — mnozí se snažili mne zastavit, možná ne schválně, ale dělali to. Pokaždé, když jsem dělal krok víry, říkali: to nebude fungovat, to je špatně! Proto jsem pochopil, že jestli mě může někdo podpořit, povzbudit, pomoct mi vyrůst, tak to budu já sám. Proto chci dnes mluvit o tom, jak to udělat, aby každý z vás byl silný. Jestli poslechnete moji radu, mohu vám slíbit, že nejen budete silní, ale také budete zůstávat silnými. Budete mít dost síly, abyste upevnili nejen sebe, ale i jiné. Princip, kterému vás dnes budu učit, vám pomůže nejen se uzdravit, ale pomůže vám i chodit v Božském zdraví. Budete silní a zdraví! Když budete dělat nějaké věci, ale budete opovrhovat tímto principem, tak stále budete mít určité slabosti.
Modlím se, aby se sdílení tvé víry naplno projevilo díky poznání všeho dobrého, co máme v Kristu.
Filemonovi 1:6
On mluví o tajemství jednající, efektivní víry. Jestli ho neznáte, tak tady to tajemství je: tvůj život se nezmění, pokud neobnovíš svou mysl. Chceš změnu — změň své myšlení. A tady je napsaný jeden ze způsobů, jak udělat svou víru efektivní. Všichni chtějí, aby jejich víra byla efektivní, protože chtějí, aby jejich modlitby byly zodpovězeny. A k tomu je potřeba víra, proto je nutné, aby tvá víra byla efektivní.
Jestliže Pavel mluví o efektivní víře, tak to znamená, že víra může být i neefektivní. Můžeš mít víru, ale ona může být neefektivní. Víte, je velké množství lidí, kteří věří v Krista, ale oni nejsou ani spaseni. Víte proč? Protože Ho nepřijali jako svého Pána.
Aby se sdílení tvé víry naplno projevilo – JEDNALO – jak se to může stát? Díky POZNÁNÍ (pokud budeš poznávat, studovat) všechno DOBRÉ, co máš v Kristu. Proto potřebuješ otevřít Bibli a podívat se, co máš v Kristu a uznat, že už všechno to dobro máš v sobě skrze Krista. Když to začneš vyznávat, tvá víra bude efektivní.
Přečteme si jeden příběh, který se stal Davidovi. V jeho životě neprobíhalo všechno hladce. Měl mnoho těžkých chvil.
Stalo se, že když David se svými muži přišel třetího dne do Siklagu, Amálekovci vtrhli do Negebu a do Siklagu. Přepadli Siklag a spálili ho ohněm. Zajali ženy a ty, kdo v něm byli, od nejmenšího do největšího. Nikoho neusmrtili, ale odvedli je a šli svou cestou. Když přišel David se svými muži k městu, uviděli, že je spáleno ohněm a jejich ženy, synové i dcery jsou vzati do zajetí.
1. Samuelova 30:1-3
Představte si to – David a jeho armáda bojují s nepřítelem, potom se vrací domů a vidí, že jejich domy jsou spáleny, město zničeno, ženy a děti zmizely. Nebyly zabity, ale dostaly se do zajetí. Celé město v ohni a dýmu, všechno zničeno.
David a lid, který byl s ním, pozvedl svůj hlas a plakali, až už neměli sílu plakat.
1. Samuelova 30:4
Oni byli v takovém smutku, že už nemohli víc plakat. Jejich hlasy sípaly z pláče, a to byli silní vojáci a ne nějaké emocionální ženy. Silní vojáci, kteří byli v mnohých bitvách, viděli, jak umírají jejich kamarádi, viděli smrt tisíců nepřátel, ale teď pláčou a vzlykají tak, že už ani nemají slzy. Tak velká to byla pro ně tragedie.
Do zajetí byly vzaty i obě Davidovy ženy, Achínoam Jizreelská a Abígajil Karmelská, dříve žena Nábalova. Davidovi BYLO VELMI ÚZKO, protože lid řekl, že ho ukamenují. Všemu lidu bylo totiž hořko v duši, každému kvůli svým synům a dcerám. Ale David se posilnil v Hospodinu, svém Bohu.
1. Samuelova 30:5-6
Myslím si, že v takové situaci by vám bylo taky velmi úzko, kdyby vás všichni chtěli zabít. Oni začali obviňovat Davida za tuto tragedii: kdybychom nešli do války, nic takového by se nestalo! Chtěli Davida zabít. Ke všemu Davidovu trápení – vypálené město, zajetí žen a dětí – přibylo ještě jedno – chtěli ho zabít. Ale David se posilnil – našel sílu v Bohu. On posilňoval sám sebe.
Jestliže se David mohl sám posilnit, i poté, co všechno se mu stalo, ty to můžeš dělat také. Není důležité, čím procházíš, že nikdo blízko není, kdo by ti mohl pomoci. Přestaň hledat pomoc, začni pomáhat jiným.
Máme nesprávné myšlení – vždycky hledáme někoho, kdo by nám mohl pomoci v době, kdy už máme přemýšlet o tom, jak můžeme pomoci jiným. Chodíme z církve do církve a hledáme pomoc, ale podívejme se na to z druhé strany – komu jsi pomohl TY? Jistěže budou situace, kdy budeme potřebovat pomoc jiných, ale jestliže potřebuješ neustále pomoc druhých, je potřeba se zamyslet, co se s tebou děje. Dokonce, i když sám potřebuješ pomoc, stejně bys měl pomáhat druhým. Slyšel jsem mnoho svědectví, že v době, kdy se lidé modlili za jiné, sami byli uzdraveni. To je zákon setí a sklizně. Když se budeš snažit pomáhat jiným, Boží moc procházející skrze tebe bude měnit a uzdravovat i tebe.
Toto tedy pravím a dosvědčuji v Pánu, abyste již nežili tak, jako žijí pohané, v marnosti své mysli.
Efezským 4:17
Věřící musí přestat žít způsobem, jakým žije svět. Jak žijí pohané? Jejich rozum je naplněn prázdnými myšlenkami, marností. Ale žel, často se s tímto setkáváme i v církvi. Ve Starém zákoně byly případy, kdy proroci neprorokovali slovo od Boha, ale to, co sami vymysleli; stejné je to i v současné církvi.
Potřebujeme se naučit nedovolit našim myšlenkám, aby byly marné a prázdné, přestat se honit a starat. Ať je tvá mysl naplněna správnými věcmi, protože nám nebyl dán duch strachu (duch rozpačitosti a nejistoty, protože spravedliví jsou smělí jako lev, my nejsme zajíci), ale duch smělosti, lásky a zdravé mysli. Tvá mysl musí být soustředěná.
Víte, co mě velmi udivilo, když jsem rozmlouval s lidmi, kterým sloužil J.G. Lake? Byli to jeho učedníci nebo prostě lidé z jeho církve. Těm lidem bylo 80 nebo 90 let, ale oni si přesto velmi jasně pamatovali na události minulých dnů a let, mohli si vzpomenout na detaily, data a podobně. Když jsem začal číst kázání Lakea, uviděl jsem, že velmi často mluvil o tom, že Boží slovo prochází skrze nás, skrze naše buňky a mozek. Jestliže v tobě žije slovo Boha, ono je živé, aktivní a ten život přichází do každé buňky mozku, oživuje a obnovuje tě. Boží slovo tě bude omlazovat. Později, když jsem studoval materiály o J.G. Lakeovi, které jsem shromáždil, zjistil jsem, že ani jeden z jeho lidí neztratil paměť, nikdo neonemocněl Alzheimerovou chorobou. Proč? Protože Boží slovo nám dává zdravou mysl, pomáhá nám myslet jasně a zdravě. Jestliže se budeš dívat na televizi, brzy budeš pociťovat strach, začneš ztrácet paměť a pocítíš, že potřebuješ tabletky. Vždyť to stále slyšíš z televizní obrazovky – reklamu na ten nebo onen preparát. Ale když budeš přebývat v Slově, vložíš ho do svého srdce, ono tě bude obnovovat.
Budeme se dál zabývat 4. kapitolou Efezským, verši 18 – 23: Mají zatemněné myšlení a jsou odcizeni od Božího života – jsou odcizeni od Božího života, byl jim vzat Boží život – jakým způsobem? pro nevědomost (jeden překlad říká, že jsou odcizeni od Božího života kvůli úpornému nechtění poznávat Ho), která je v nich kvůli zatvrzelosti jejich srdce. Otupěli a oddali se bezuzdnosti, aby s nenasytností páchali každý druh nečistoty. VY však jste se o Kristu takto neučili, - to se k vám nevztahuje! Proto nejednejte jako oni, nepřemýšlejte jak oni. - pokud jste jej vskutku slyšeli a byli v něm vyučeni tak, - vy jste se naučili od Ježíše, ve vás žije Duch Krista. Dokonce je psáno, že není potřeba, aby vás někdo učil, Duch Svatý vás bude učit - jak je pravda v Ježíši, že totiž máte odložit toho starého člověka, který žije podle dřívějšího způsobu života – přestaň se chovat a jednat tak, jako dříve - a hyne v klamných žádostech, obnovovat se duchem své mysli – tvůj duch byl už znovu stvořen, ale ještě si potřebuješ obnovit svou mysl, způsob svého myšlení.
Stále se setkávám s velkým množstvím křesťanů, kteří znají výborně Písmo a mohou ho bez problémů citovat, dokonce ještě na smrtelné posteli v nemocnici, když umírají, citují Písmo. Zdá se, že věří, ale umírají na nemoc. A když pak mluvím s jejich blízkými, říkají: „Vždyť on citoval Písmo a věřil Bohu, z jeho úst vycházelo Slovo“. A proto si blízcí lidé myslí, že ten člověk věřil, ale my ve skutečnosti nevíme, čemu věřil. Jediný způsob, jak můžeš uvidět neviditelného ducha, je podle výsledků, které člověk má. Duch je podobný větru, my můžeme pozorovat jeho vanutí podle hýbajících se větví, podobně je to s duchem. My nevidíme samotného ducha, ale jeho projevy.
Samotnou víru není možné vidět, ale je ji možné uvidět podle výsledků, podle ovoce. Když člověk říká, že věří, tak to ještě nic neznamená. Mnozí lidé říkají určité věci, protože se nachází v určitém okruhu lidí a myslí si, že se to od nich očekává. Někdy mohou být lidé ve tvé přítomnosti velmi pozitivní, neříkají nic negativního, dávají si pozor na svou řeč, ale jen pokud s nimi žiješ nějakou dobu, uvidíš a pochopíš, jací vlastně doopravdy jsou. To, že lidé citují Písmo, ještě neznamená, že mají obnovenou mysl. Je potřeba, aby byl obnoven duch vaší mysli, a nejen prostě citovat Písmo. Je psáno, že máme ducha víry, musíme se tímto duchem víry natolik nechat prosáknout, abychom opravdu věřili.
Člověk, který je naplněn duchem víry, se stává „beznadějným“ optimistou. Není to jen nějaké pozitivní myšlení a prázdný optimismus. Například mně můžete vzít všechno, co chcete a já se stejně pozvednu. Proč? Protože můj stav závisí na mém vztahu s Bohem a ne na okolnostech, protože jsem obnovil svou mysl, ducha své mysli, naplnil jsem se Božím slovem. Když se mne lidé ptají, jak zůstávat silným a pozitivním, odpovídám, že je to jednoduché – přebývejte ve Slově. Není možné přebývat ve Slově a nebýt pozitivním.
Budeme číst dále Efezským 4:23-28: obnovovat se duchem své mysli a obléknout toho nového člověka, který byl stvořen podle Boha ve spravedlnosti a svatosti pravdy. – Jestli chceš vědět, jak vypadá nový člověk, tady je odpověď – byl stvořen podle Boží podoby, je spravedlivý a svatý. Proto odložte lež a mluvte pravdu každý se svým bližním, ‘neboť jsme údy téhož těla. Hněvejte se, a nehřešte;‘ slunce ať nezapadá nad vaším hněvem. Nedávejte místo Ďáblu. Zloděj ať již nekrade, ale ať raději pracuje a dělá vlastníma rukama něco dobrého, aby měl co dávat tomu, kdo má nedostatek. Proč máme pracovat? Abychom mohli pomáhat těm, kteří to potřebují. Nepracujeme proto, abychom si šetřili pro sebe, ale abychom pomáhali jiným. Čím více budeš dávat, tím více dostaneš. To je Boží zákon. Pokud budeš pracovat a rozdávat, budeš dostávat rychleji a víc, než kdybys šetřil.
Efezským 4:29-32 a 5:1-4: Z vašich úst ať nevychází žádné špatné slovo, - to není prosba, ale příkaz. Neříkejte žádná hloupá slova. Tady je odpověď, jak být silný a umět se povzbudit – neříkej žádné špatné, shnilé slovo. Žádné hloupé vtipy nebo vulgární slova, nejenom to jsou shnilá slova. V jiném místě Bible je napsáno, že jsme byli zrozeni ne z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a na věčnost zůstávající slovo Boží (1. Pt. 1:23). Jenom Boží slovo nepomíjí, to znamená, že všechno ostatní může shnít, přináší smrt, je to pomíjivé. To také znamená, že jestli to, co říkáš, není Boží slovo, pak je to shnilé slovo, pomíjivé. Nesnažím se ti říct, abys v práci přestal mluvit, ale dávej si pozor na svá ústa, co říkáš, protože při množství slov padneš do hříchu. Když někdo mluví příliš dlouho, nejspíš ho jeho slova v určitý moment přivedou k hříchu, pokud nemluví Boží slovo.
Já nemám čas jen tak mluvit prázdná slova. Nemám čas na to, abych mluvil o něčem jiném, než o Božím slově, protože mě nic jiného nezajímá, jen Boží slovo. Proč mě tolik zajímá Boží slovo? Protože pomohlo mně i druhým skrze mne. Lidé se mě ptají, jestli mám nějakého koníčka. Ano, mám – čtení. Nebaví mě rybařit, jestli někdy pojedu na ryby, tak si s sebou vezmu knihu.
nýbrž jen takové, které je dobré k potřebnému budování, aby dalo MILOST těm, kdo je slyší. A NEZARMUCUJTE Ducha Svatého Božího, - zajímavé, že se o tom píše právě v tomto textu – špatné, shnilé slovo a zarmucování Ducha Svatého, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení. Všechna hořkost, zuřivost, hněv, křik a rouhání ať jsou od vás odňaty zároveň se vší špatností. Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. NAPODOBUJTE tedy Boha jako milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť Bohu v příjemnou vůni. Smilstvo ani žádná nečistota nebo chamtivost ať nejsou mezi vámi ani zmiňovány, jak se sluší na svaté. Ani hanebnost, hloupé řeči nebo laškování, což se nesluší; nýbrž raději vzdávejte díky. Pavel zde v podstatě mluví o tom, abychom si oblékli nového člověka, a přestali jednat jako starý člověk. Nebuď jako lidé ve světě, mluv jinak, ne tak jako oni. Přestaň říkat to, co nepřináší život.
Často mě lidé prosí, abych jim řekl tajemství své síly, ale když jim to říkám, tak si myslí, že v tom musí být ještě něco jiného. Pokud budeš každý den dávat do praxe to, o čem mluvím, tak už nikdy nebudeš mít depresi, nebudeš potřebovat léky a ušetříš spoustu peněz. Možná, že toto bude pro tebe dobrým motivem.
Všechno, co říkáš, je velmi důležité. Někdy lidé nemohou uvěřit Bohu, protože sami neustále lžou. Proto musíš přestat lhát a naučit se říkat to, co odpovídá Božímu slovu. Říkej správné věci, protože když mluvíš, tak tomu musíš věřit ve svém srdci, protože dostáváš to, čemu věříš a co mluvíš.
Mějte víru Boží. Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘ a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká, se děje, bude to mít.
Marek 11:23
Problém je v tom, že lidé často nevěří svým slovům. Jak můžeš něco dostat od Boha, jestli ani sám sobě nevěříš?!?
Když se začneš v nějaké nové oblasti disciplinovat, zpočátku je to vždycky těžší, ale po nějaké době se z toho stane zvyk. Je potřeba, abys sám sebe disciplinoval a trénoval. Já jsem se trénoval, aby z mých úst nevycházela žádná slova smrti. Neuslyšíte z mých úst žádná špatná, prázdná slova. Z mých úst nikdy nevyjdou výrazy typu: ulechtám tě k smrti, jsem k smrti vystrašen... Tyto výrazy v sobě obsahují lež a když je říkáš, tak lžeš. Musíš odložit lež a mluvit pravdu (Ef. 4:25). Není možné lhát a za chvíli mluvit pravdu. Také nemůžeš něco zveličovat, protože to je stejné jako lež. Nemůžeš lhát a přikázat ďáblu, aby od tebe nebo od někoho jiného odešel, protože ty nevěříš sám sobě. Ty nevěříš, že se to stane, protože tvá ústa před chvilkou mluvila nepravdu.
To, o čem mluvíme, se musí stát tvým stylem života, a ne prostě jen dočasnou změnou. Když to začneš dělat, mnozí se na tebe začnou divně dívat, někteří se s tebou přestanou přátelit, protože oni říkají všechno, co jim na jazyk přijde, vůbec se nestarají o čistotu své řeči. A když lidé kolem tebe budou mluvit o hloupostech a ještě se tě ptát, co si o tom myslíš, můžeš jim říct: „Možná vy to máte v životě tak špatné, ale já jsem vítěz. Já vždycky vítězím a nic mě nemůže porazit. Já se mám dobře“. Lidé pak začnou říkat, že jsi pyšný, ale ty děláš jenom to, co je napsáno v Bibli.
Já nejsem nijak zvláštní, jenom dělám to, co je napsáno v Bibli, v podstatě, ty nepotřebuješ mnoho znát, ale poznej aspoň jednu pravdu Božího slova, ať pracuje pro tebe. Ne hoň se za množstvím, ale za kvalitou. Začni žít to, co už znáš.
Neboť toto vězte a znejte, že žádný smilník ani nečistý ani lakomec -- to jest modloslužebník – nemá dědictví v království Kristově a Božím. Ať vás nikdo nesvádí prázdnými slovy, neboť pro tyto věci přichází Boží hněv na syny neposlušnosti. Nemějte s nimi tedy nic společného. Kdysi jste byli tmou, ale nyní jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla
Efezským 5:5-8
Ježíš mluvil o tom, že On je Světlo, ale také o tom, že i my jsme světlem pro svět.
ovoce světla je ve veškeré dobrotě, spravedlnosti a pravdě – zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast na neplodných skutcích tmy, spíše je usvědčujte.
Efezským 5:9-11
V církvi často nesprávně používají tento verš. Například, když do církve přijde homosexuál nebo prostitutka, lidé se vrhnou na toho člověka a začnou ho usvědčovat z hříchu. Ale já jsem nepřivedl do Božího království více lidí tím, že bych je usvědčovat z hříchu, ale tím, že jsem s nimi mluvil tak, jako by už byli spasení.
Neboť o tom, co se u nich vskrytu děje, je hanba i mluvit. Ale všechno, co je světlem usvědčováno, je zjevováno, neboť všechno, co je zjevováno, je světlo. Proto praví: ‚Probuď se ty, kdo spíš, a vstaň z mrtvých, a zazáří ti Kristus.
Efezským 5:12-14
Jestli chceš probuzení, tady se mluví o probuzení v Novém zákoně (v Nové smlouvě) – probuď se, kdo spíš k spravedlnosti, pochop, kdo jsi! Když pochopíš, kdo jsi, tak budeš jednat úplně jinak. Změníš se, a když se změníš ty, tak to bude přitahovat jiné lidi. Jistě, náboženští lidé od tebe budou utíkat, ale ty, kteří potřebují pomoc, hříšníky, budeš přitahovat.
Dbejte tedy pečlivě na to, jak žijete; nežijte jako nemoudří, ale jako moudří; vykupujte čas, protože dny jsou zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale rozumějte, co je Pánova vůle. A neopíjejte se vínem, v němž je prostopášnost, ale NAPLŇUJTE se Duchem,
Efezským 5:15-18
Co potřebuješ dělat, aby ses naplňoval Duchem? Nejdříve je potřeba poprosit, aby tě neplnil a On to udělá. Ale musíš zůstávat naplněný a to tímto způsobem:
mluvíce k sobě v chvalozpěvech, v oslavných zpěvech a v duchovních písních, svým srdcem zpívajíce Pánu a velebíce ho.
Efezským 5:19
Někdy, když budeš říkat lidem, že mluvíš sám se sebou, budou si myslet, že ses zbláznil. Ale je zajímavé, že ti, kteří mluví sami se sebou, jsou svobodní od problémů, které mají ti lidé, kteří se sebou nemluví. Já mluvím sám se sebou. Rád cestuji autem, protože mohu sám sobě kázat a budovat se.
Když se podíváme na překlad z řečtiny, co znamená toto slovo naplňovat se – mluvit, kázat, rozmlouvat. Tedy kázat sám sobě.
Cestou v autě poslouchám různá kázání. Jestli si mohu poslechnout kázání od začátku do konce a ani jednou ho nezastavit, tak to je špatné kázání. Když je kázání dobré, tak ho zastavuji každých pět minut, protože ve mně dělá nějakou práci, nějaká pravda se ve mně rozhoří a já začnu kázat sám sobě. Kážu sám sobě tak deset minut, přidávám verš za veršem a je z toho celé kázání. Někdy dokonce zapomenu znovu pustit toto kázání, protože jsem zaujatý tím, co říkám svými ústy.
Mám dva nebo tři oblíbené kazatele. Obyčejně poslouchám svá kázání. Kritizuji a rozebírám svá kázání, přemýšlím, jak by to bylo možné říct jinak. Někdy jsem natolik zaujat svým kázáním, že ho zastavím a začnu si zapisovat nové myšlenky a zjevení. Ano, dělám si zápisky na základě svých kázání, protože pokud kážu pravdu, tak ona zůstane pravdou a já, stejně jako i jiní lidé, potřebuji tuto pravdu slyšet. Je potřeba být opatrným k těm kazatelům, kteří neposlouchají svá vlastní kázání.
Sám se budovat mluvením k sobě – to je klíč k tomu, jak být silným a umět se sám povzbudit.
Protože však máme téhož Ducha víry podle toho, co je napsáno: ‚Uvěřil jsem, proto jsem mluvil,‘ i my věříme, proto také mluvíme,
2. Korintským 4:13
Tady je napsáno, že jestli máš ducha víry, tak budeš MLUVIT. Když přišli učedníci k Ježíši a poprosili Ho, aby jim dal více víry, Ježíš jim řekl, že jestli by měli víru, tak by ŘEKLI. Chci vám ukázat spojení mezi vírou a jednáním ve víře.
Jestliže máte víru, začněte MLUVIT, PROHLAŠOVAT to, čemu věříte.
Neboť ačkoli žijeme v těle, nebojujeme podle těla. Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale mají od Boha sílu bořit opevnění; boříme rozumování a každou povýšenost, která se pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do zajetí každou myšlenku, aby byla poslušna Krista,
2. Korintským 10:3-5
Není to tvoje moc, ale Boží. Boží zbraně ničí pevnosti. V řeckém originále slovo pevnost znamená: posuzování, přemýšlení, myšlenky, to je to, co nepřítel staví v naší mysli. Děje se to postupně, cihla za cihlou, ale ty to musíš strhnout, zničit, odstranit. Znič všechny ty představy, myšlenky, protože to všechno jsou marné myšlenky, které se povyšují nad Boha a povstávají proti poznání Boha.
Například ti přichází myšlenka: „Začíná chřipková sezóna, je potřeba, abys šel rychle na očkování. Všichni kolem onemocní a ty také...“ Je psáno, že ďábel hledá, koho by sežral. Ale tebe nemůže! I když všichni kolem začínají kupovat tabletky proti chřipce, zvyšovat svou imunitu, ty prostě můžeš říct: „Já neonemocním. Chřipka na mě nemá právo!“ Lidé ti začnou závidět: „Ty se máš, taky bych chtěl, abych to mohl tak říct“. Pak můžeš říct: „Když budeš věřit Bohu, taky tak můžeš mluvit“. Možná namítnou: „Ale já jsem věřící, jsem křesťan“. Tak proč jsi nemocný?
Současné křesťanství ztratilo agresivitu, většinou se jenom brání. Musíme jít do útoku proti tomu, do čeho nás manipuluje tento svět. Například dřív, když lidé mluvili na veřejnosti vulgárně, tak to bylo považováno za neslušné. Dnes slyšíme všude vulgární slova, ale křesťané se stydí říct „sláva Bohu!“ nebo vyslovit jméno Ježíš. Naše mysl musí být obnovena, potřebujeme se jinak chovat. Tvým největším nepřítelem je tvůj vlastní rozum.
Ďábel tě nemohl udržet ve svém království temnoty v době, když měl ještě nad tebou nadvládu. Proč si myslíš, že tě může porazit teď, když už nejsi pod jeho vládou? Když jsi patřil do království temnoty, byl jsi na jeho území, aby ses odtud dostal, na to jsi potřeboval veškerou svou víru, protože bylo potřeba, abys uvěřil Božím zaslíbením. Teď už nepatříš do království temnoty, tak v podstatě nepotřebuješ víru, jen je potřeba, abys přestal poslouchat to, co říká nepřítel. Největší víru jsi měl a potřeboval v tu chvíli, když jsi se modlil modlitbou ke spasení a vyznal jsi Ježíše svým Pánem. Jestli by to nefungovalo, ďábel by tě prostě zničil. Ale ty jsi se rozhodl udělat ten krok a vírou vyznat Ježíše svým Spasitelem a Pánem. Ty jsi uvěřil Božímu slovu, i když jsi v té době neměl žádné důkazy, že je to pravda. Možná, že jsi vůbec ještě nečetl Bibli, ale uvěřil jsi jenom jednomu verši, který ti někdo řekl a udělal jsi krok víry – byl jsi poslušný tomu verši. Neznal jsi řecky, ani hebrejsky, ani nic z teologie. Teď, když už jsi v Kristu, proč si myslíš, že musíš znát řečtinu, každý verš z Bible, teologii, abys mohl něco udělat pro Boha? To je nelogické. Princip, skrze který jsi přišel do Božího království, funguje i v samotném království.
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal.
Žalm 103:1-2
Dřív, když jsem slyšel tento verš, tak se v mé hlavě objevily obrázky sladkých písní, ale všechno se změnilo. Nevzpomínejte si, jak jste zpívali tento žalm v církvi. Ano, David zpíval, ale zároveň mluvil se svou duší. On doslova přikazoval své duši: „Duše, budeš dobrořečit Pánu!“ Můžete si přečíst všechna místa, kde David mluví sám se sebou a uvidíte, že to bylo vždycky, když měl nějaké problémy.
Samotná Davidova duše mu dělala problémy a on si například myslel: „všechno je hrozné, ty zemřeš, oni tě prostě zničí...“ Ale podívejte se, tady David dvakrát opakuje to stejné: Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu! Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal. On přikazoval své duši, aby to dělala. Okolnosti, skrze které procházel, ho nutily zapomínat na to, co pro něho Pán udělal. Proto David začíná vyjmenovávat to, co pro něho Bůh udělal.
On odpouští všechny tvé viny, on uzdravuje všechny tvé nemoci.
Žalm 103:3
Naše duše nám často připomíná všechny hříchy a chyby, říká nám, jací jsme špatní. „Myslíš si, že Bůh tě může použít, když jsi toto udělal? Bůh tě neslyší, protože jsi špatný...“ Jsem si jist, že ďábel neminul ani jednu příležitost připomenout Davidovi všechny jeho chyby a hříchy a jistě ho chtěl přesvědčit, že Bůh se od něho odvrátil. Ano, David hřešil. Například, je v Bibli psáno, že místo toho, aby šel do války, zůstal doma a jednou večer uviděl Betsabe a poslal své sluhy, aby ji k němu přivedli. David s ní spal a ona otěhotněla. David chtěl zamést stopy svého hříchu a povolal Uriáše z války v naději, že všechno bude vypadat tak, že Betsabé otěhotněla se svým mužem. Ale Uriáš byl člověkem cti, Božím člověkem a měl silný charakter a řekl, že nemůže jít ke své ženě, když jsou jeho vojáci v bitvě. Té noci nespal Uriáš doma, ale se služebníky. David ho poslal zpět do války s rozsudkem smrti. David, který zpočátku podlehl lenivosti, se stal svůdníkem, cizoložníkem a později i vrahem. Tyto vzpomínky na hřích přicházely do Davidovy mysli. David byl člověkem podle Božího srdce, vešel do historie jako ten, kdo zvítězil nad Goliášem, ale zároveň je známý jeho příběh s Betsabé. První situace byla velkým vítězstvím, druhá velkou porážkou. To se děje, když člověk odmítá bojovat s nepřítelem a místo toho si vybere pohodlný lehký život. Často křesťané nechtějí být dobrými vojáky Ježíše Krista a procházet různými zkouškami. Ale když člověk nebojuje s nepřítelem, tak si určitě někoho najde, proti komu bude bojovat, protože člověk potřebuje vždycky s někým bojovat.
V americké armádě byl proveden výzkum, ve kterém bylo zjištěno, že člověk může být v první linii a neustále bojovat 21 dní. Jestliže je tam déle, tak se začnou projevovat určité psychické problémy. Poté, co se voják účastnil vojenského konfliktu, je potřeba ho poslat do týlu odpočinout. Zajímavé je, že odpočinek nesmí být delší než dva týdny, protože jestliže vojáci odpočívali delší dobu, začali se navzájem napadat a bojovat proti sobě. A to všechno proto, že jsme byli stvořeni, abychom bojovali s nepřítelem a abychom vítězili. Byli jsme stvořeni podle Božího obrazu a o našem Bohu je napsáno, že Hospodin je válečník (Exodus 15:3). Když se Ježíš vrátí na Zemi, bude v čele armády. Ty jsi byl povolán být vojínem a bojovat dobrý boj víry.
Ve 103 Žalmu David přikazuje své duši: „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal. On odpouští všechny tvé viny, on uzdravuje všechny tvé nemoci“. To znamená, že David byl nemocný a Bůh ho uzdravil. A on říká své duši, aby na to nezapomínala.
Mysl upevněnou v tobě budeš střežit dokonalým pokojem, protože tobě důvěřuje.
Izaiáš 26:3
Toho, kdo se spoléhá ve svém rozumu a myšlenkách na Boha, On chrání v dokonalém pokoji, zdraví a bezpečí, protože takový člověk důvěřuje a spoléhá se na Boha. Kdy slyším, že člověk reaguje na špatné okolnosti způsobem: „Nevím, co budu dělat? Co mám dělat?“, hned vím, že tento člověk není soustředěn na Boha, nepřemýšlí o Něm. Nejspíš slyšel, co říkali kazatelé, lidská slova, ale nepřebývá v Bohu. Jeho mysl není obnovena.
Potřebuješ rozmlouvat se svou duší, říkat jí a jestli je to potřeba, tak i přikázat, disciplinovat ji, protože tvá duše často bývá nepokorná. Můžeš jako David říct: „Duše, tiše! Mlč a uklidni se!“ Dejme tomu, že je modlitební shromáždění a tvá duše říká: „Ne, já nechci. Dnes je v televizi můj oblíbený program, nepůjdu, nechce se mi“. Pak je potřeba říct: „Ne, duše, mlč, jdeme se modlit! Ty nebudeš kontrolovat a určovat, co budeme dělat, já – duch to budu kontrolovat a určovat“. A tak to má být – v našem životě musí vládnout duch a ne duše. Ale v životě mnohých vládne duše a tělo, ne duch.
Potřebuješ správně postavit priority, nejdříve duch, potom duše a pak teprve tělo. Musíš kontrolovat svoji duši, mluvit k ní, přikazovat jí, aby dělala to, co má dělat. Potřebuješ upevňovat svou duši, říkat jí: „Ticho, duše! Uklidni se! Jestli chceš mluvit, tak mluv Boží slovo. Dokud mi říkáš, že se nechceš modlit, tak to znamená, že ještě nejsi poddaná duchu. Proto zmlkni a uklidni se!“ A jestliže se duše stále bouří, je potřeba ji uvést do disciplíny, vychovat ji.
Mnozí se snaží modlit, když leží v posteli, ale usínají při tom. Víte, co vám řeknu – vstaňte, nemodlete se vleže. Bible nás nenazývá náhodou učedníky, v angličtině slovo učedník – „disciple“ - pochází od slova disciplína. Ale my si nevím proč myslíme, že můžeme být učedníky a obejít se bez disciplíny. Prostě musíte mluvit sami se sebou, budovat sami sebe. Mluv to, co o tobě říká Boží slovo, dokonce i když necítíš, že jsi vítěz, to jen znamená, že to o sobě potřebuješ ještě víc říkat. „Ale vždyť je to lež“. A kdo to řekl, že je to lež? V Bibli je napsáno: ať slabý řekne, jsem silný, protože v naší slabosti se projevuje Boží síla. Když jsme slabí, tehdy On je silný. Protože už nežiji já, ale žije ve mně Ježíš. Vezmi si verše z Písma a uplatňuj je na sobě.
Možná že mnozí z vás řeknou: „Až někdy příště...“ Ale budou i ti, kteří řeknou: „Tak zrovna toto potřebuji“. Někdo přijme mou radu a jiný nepřijme. Ale ti, kteří ji nepřijmou, budou prosit o modlitbu ty, kdo ji přijali. Nebudu nikoho přemlouvat. Nikdo vás nenutí to dělat! Můžeš žít dál v porážce, být utlačeným a chudým. Znám ten stav, ne ze slyšení od někoho. Kdysi jsem neměl peníze ani auto a pokud jsem měl auto, tak v něm nikdo nechtěl jet, protože bylo v takovém stavu, že se lidé báli, že se rozpadne přímo po cestě. Ale já jsem se rozhodl změnit se. Také ty se potřebuješ tak rozhodnout. Jestli poslechneš mou radu, tak budeš den ze dne silnější. Sám se budeš budovat ve víře modlitbou v jazycích.
Modli se v jazycích, s mocí, intenzivně a mluv to, co o tobě říká Boží slovo.
„Zdá se, že budeš nemocný...“ - „Ne, ve jménu Ježíše, já neonemocním! Jsem zdravý jako Ježíš!“ Potřebuješ se naučit odrážet podobné útoky. Když se Smitha Wiglesvorta ptali, jak to, že je vždy nahoře, vždy ve vítězství, on odpovídal: „Já se nikdy neptám Smitha, jak se cítí, ale říkám mu, jak se má cítit!“
Chápete, k čemu vás vedu? Musíte si říkat, jak se budete cítit. Mluvte k sobě Boží slovo. Mluv to, co o tobě říká Boží slovo. Začni říkat, že jsi ranami Ježíše uzdraven. Já jsem uzdraven ranami Ježíše Krista, vkládám ruce na nemocné a oni jsou uzdraveni. Vkládám ruce na nemocné v invalidních vozících a oni vstávají. Vkládám ruce na mrtvé a oni jsou vzkříšeni. Začni to mluvit. Mnozí mně dávají otázku: „A ty si myslíš, že když něco budu opakovat, tak se to skutečně stane?“ Odpověď je jednoduchá – potřebuješ to opakovat tak dlouho, dokud tomu neuvěříš, že se to může stát a že se to skutečně stane. Když něco vyslovíš a věříš, že se to stane, tak se to určitě stane.
Nauč se mluvit sám se sebou, povzbuzovat se a inspirovat svou duši. Když kolem tebe nebude nikdo, kdo by tě mohl podržet, podrž se a upevni sám.
Tady je inspirace, můžeš opakovat po mně:
Otče, věřím Tvému slovu, Tvoje slovo je pravda. To, co se v něm říká, je pravda. Jestliže je v něm psáno, že mohu něco udělat, tak to mohu udělat. Jsem takový, jak mě popisuje Boží slovo a udělám to, co je psáno v Slově. Přivádím k jednání Boží moc v mém životě. Má víra bude efektivní, protože poznávám všechno dobré, co je ve mně díky sjednocení s Kristem. Protože už nežiji já, ale Kristus žije ve mně, já jsem zemřel, byl jsem pohřben a vzkříšen s Ním, abych mohl sedět spolu s Ním na nebesích, vysoko nad všemi mocnostmi a silami. To znamená výše, než jakákoli nemoc a slabost.
Víc už nejsem pod vlivem ubohých reálných duchovních knížat tohoto světa, ale jsem vysoko nad nimi. Oni mně nemohou přikazovat co a jak mám dělat, ale já přikazuji jim. Přikazuji chřipce, aby vypadla ode mne co nejdál a ona odchází. Přikazuji chudobě odejít a ona poslouchá. Bůh mi dal schopnost získávat bohatství proto, abych mohl utvrdit Jeho smlouvu na této zemi. Pracuji, jsem zdravý a plný síly. Jsem vítěz, protože Ten, kdo je ve mně, je větší než ten, kdo je ve světě. Šlapu na hady a štíry, mám autoritu nad veškerou mocí nepřítele a nic mně ani mé rodině nemůže ublížit a přiblížit se k mému obydlí. Když se k nám snaží přiblížit nemoc, běžím jí naproti a ona ode mne utíká sedmi cestami, protože Ten, kdo je ve mně, je větší, než ona.
Zákon ducha života v Kristu Ježíši mně vysvobodil od zákona hříchu a smrti. Jsem svobodný od hříchu. Nechodím v hříchu, chodím ve svatosti. Chodím v spravedlnosti. Nechodím cestou smrti. Nechodím cestou nemoci. Chodím cestou života. Získal jsem život v hojnosti. Mám ho dostatek pro sebe, a také abych se jím mohl dělit s druhými. Jsem zdráv. Dotyk mých rukou uzdravuje. Mohu to dávat lidem. Vším, co mám, se dělím s druhými.
Mám Krista, mám život, zdraví a moc. Mám ducha moci, lásky a zdravé mysli. Nemám strach. Myslím zdravě. Nic nezatemňuje moji mysl. Jsem soustředěn. Svěřil jsem svůj rozum Bohu a On ho proto chrání v dokonalém pokoji. Neznepokojuje mě situace na burze, protože Boží království se nemění. Nejsem z tohoto světa, žiji v něm, ale nepatřím mu. Patřím Božímu království. Ježíš je Pán. Ježíš je můj Pán. Ježíš je Pán mé domácnosti. Ježíš je Pán mého zdraví. Ježíš je Pánem mých financí. Ježíš je Pánem mé rodiny. Ježíš je Pánem všeho, co mi patří. Všechno, co patří mně, patří Jemu, a proto, ďáble, se nemůžeš dotknout ničeho, co mi patří. Ježíš je Pán!
Dostal jsem pomazání, které ve mně přebývá. Ono neodchází, nevypařuje se, ale přebývá ve mně. Jsem naplněn vší Boží plností, protože Ježíš Kristus je ve mně. Duch Boží žije ve mně. Otec žije ve mně. Jsem natolik naplněn Bohem, že ve mně není místo pro ďábla. Ve mně není místo pro nemoci nebo slabosti. Ve mně je místo jenom pro zdraví a život. Ve mně je tolik zdraví, života a síly, že se to ze mne vylévá. Lidé, kteří se nachází kolem mne, jsou „nakaženi“ životem. Uzdravují se a dokonce ani nevědí proč. Řeknu jim o tom, protože kážu Evangelium všemu stvoření. Vkládám ruce na nemocné a oni se uzdravují. Dělám stejné skutky, jaké dělal Ježíš a dokonce i větší, protože On šel k Otci. Dovoluji světlu zářit tak, aby lidé mohli vidět moje dobré skutky a oslavovat Otce, který je v nebi. Amen!
Vidíte, nevezme to mnoho času, jenom deset minut. Vzali jsme verše z Písma a vztáhli je k sobě. Boží slovo prošlo skrze tvá ústa a mění tě. Pokud to budeš dál dělat, budeš neporazitelný. Ďábel tě nikdy neporazí, žádná nemoc ti nemůže ublížit. Každý den se dotýkám velkého množství nemocných, mnozí z nich mají infekční nemoci a ani jednou jsem se nenakazil. Jak je to možné? Ten, kdo je ve mně, je větší, než ten, kdo je ve světě. Duch života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti. Jestli se i něco pokusí na mě přeskočit, tak to prostě zemře.
Já nedělám to, co dělám, protože jsem služebník uzdravení, ale proto, že jsem věřící. Jsem poslušný Božímu slovu a také ty musíš být poslušný. Buď činitelem slova. Je potřeba, aby tvá víra byla efektivní a proto potřebuješ poznávat všechno to dobré, co je v tobě díky tvému sjednocení se s Kristem. A když to budeš dělat, tvůj život se změní, tvá mysl bude obnovena. Jestli chceš žít v porážce a stále potřebovat něčí pomoc, to je tvoje věc. Ale jestli chceš být vítězem, tak dělej to, co jsi dnes slyšel. Buď nejen posluchačem slova, ale také činitelem. Nejdřív přemýšlej o Božím slově, pak mluv to, co je v něm napsáno a potom jednej podle slova. Myšlení, slovo, skutek!
