Jsou různá východní učení o božském „já“. Křesťané vždy kritizovali tato učení, že jsou ďábelská. Oni neznají mnohé věci, ale my je známe. Ale Bůh před dvěma tisíci lety dal světu milost a udělal v Kristu s lidstvem mnohé věci.
KRISTUS – TO JE LIDSTVO, ČLOVĚK. Všechno, co se stalo s Kristem, se stalo s lidstvem. V Kristu bylo lidstvo pokřtěno, ponořeno do Ducha Svatého. Člověk je ponořen do Krista, ale dokud o tom neví, tak se to v jeho životě neprojevuje.
Ale u lidí se v průběhu dlouhé doby začalo projevovat mnoho různých prožitků – někomu se zdály sny, jiný měl vidění. V poslední době se rozmnožilo poznání. Je napsáno, že Duch Svatý přijde a usvědčí svět. Duch Svatý pracuje s lidmi ve světě, nejen s věřícími. Duch Svatý ukazuje skutečnou situaci, co se stalo. Duch Svatý jedná s každým člověkem. Kromě kázání evangelia existuje jednání Ducha Svatého. A lidé přichází k tomu, že jsme ztělesněním Boha. Úplně stejně jako slunce svítí na zlé i dobré, zjevení Ducha Svatého svítí také na všechny lidi. Je spousta lidí, kteří k poznání dochází nebiblickým způsobem.
Bůh nezávisí a nikdy nebyl nezávislý na existenci Bible. Bůh byl i před Biblí. Bible je kniha, která obsahuje knihy lidí, kteří chodili s Bohem. Bůh se nenarodil z Bible, ale Bible se narodila z Ducha. A proto Bůh je větší než Bible, není uzamčený v této knize. V Bibli je možné dostat odpověď na jakoukoli otázku, Bible stačí na všechno.
[CSP] Galatským 2:19 Vždyť já jsem skrze Zákon umřel Zákonu, abych žil Bohu. S Kristem jsem ukřižován:
[CSP] Galatským 2:20 Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.
Pavel tím říká: ten „já“, který jsem žil pod zákonem, zemřel. Ten „já“, za kterého jsem se dřív pokládal, zemřel. TEĎ VE MNĚ ŽIJE KRISTUS. Já nežiju, v mém těle, uvnitř mě žije Kristus. To znamená, že když se díváte na mě, tak vidíte Krista v mém těle. Dnešní mé „já“ je On žijící ve mně. Jinými slovy – všechno, co jsem byl před tím, už víc není, teď žije Kristus.
[CSP] Galatským 2:20 Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.
Současný ruský překlad: Kristus žije ve mně. A ten život, který žiji v těle, je život vírou Božího Syna.
Pavel mluví a svém novém „já“, o novém stvoření. NOVÉ STVOŘENÍ to je osoba k Kristem uvnitř. KRISTUS – TO JE NOVÉ STVOŘENÍ V ČLOVĚKU.
Ještě další věc: Když říkají: „Ty nejsi Kristus, ty jsi neumíral na kříži“, já nikdy neříkám, že jsem Ježíš z Nazaretu, protože Ježíš z Nazaretu je člověk. Ale existuje Kristus, životodárný Duch, kterého neznáme podle těla. Může být Kristus Andrejem? Může být Kristus Pavlem? Pavel řekl: já už nežiju, žije ve mně Kristus. To, že mě vidíte v těle, žiji vírou Božího Syna. Vy vidíte mně, ale ve skutečnosti v mém těle žije Kristus. Moje Božské „já“ je Kristus.
Tomu je potřeba se naučit. I Ježíš se tomu učil.
Může být Kristus Andrej? Může. A Andrej může být Kristem? Může být Bůh Ježíšem z Nazaretu? To je stejná otázka. Náboženští lidé by řekli: nemůže. To se dělo v době Ježíše. Pavel říká: je Kristus Pavel, já už nežiju, já žiji jako Kristus. Ne podobně jako Kristus, podobný Kristu, ale v roli Krista. Může být Bůh Ježíšem z Nazaretu? Všichni řeknou: ano, On je Bůh. A Ježíš z Nazaretu může být Bůh? To je to stejné. Chci se tě zeptat: může být Bůh například Janou nebo Ivanem? Může, vždyť řekl: nastěhuji se do něho a budu v něm chodit. A může být Jana nebo Ivan Bohem? Jistěže, pokud přemýšlí jako Pavel – já už nežiju, ale žije ve mně Kristus.
Bůh má jenom jednoho Syna a to je Ježíš. Je potřeba, abys uznal, že jsi Kristus. Je potřeba zapojit zákon pokládání za realitu, tak jak to dělal Pavel: já už nežiji, žije ve mně Kristus. Jsem Kristus. Mé Božské „já“ je Kristus.
Toho, o kom jsem si myslel, že jsem to já, je potřeba pokládat za mrtvého. JÁ JSEM TEĎ KRISTUS V TĚLE. Jako Kristus mohu žít v těle VÍROU SYNA.
Lidé říkají: I jestli jsi Kristus, tak jsi za nás neumíral na kříži. Ty jsi neproléval svou krev, netvořil jsi Zemi. Pokud mluvíte o tom, který už zemřel, tak jistě, to jsem nedělal. Moje Božské „já“ sjednocené s Otcem tím vším prošlo.
My jsme zemřeli na kříži. Jestli jeden zemřel, tak zemřeli všichni. Děje se to mysticky. Jestli si o sobě myslíš, že jsi nezemřel na kříži, tak nežiješ Božím životem. Stále ještě si myslíš, že jsi tím, kým jsi byl. Pavel říká, že teď už neznáme Krista podle těla. On už teď není Ježíš z Nazaretu, On je životodárný Duch. Ty jsi stejný Kristus, žádný jiný není. Je jen jeden Kristus a to jsme my.
Vrchol všech zjevení je pochopit, že Kristus žijící v tobě, je tvé Božské „já“.
Pavel říká: život, který žiji v těle, žiji vírou Božího Syna. Já žiji v těle je fráze pro ty, kteří nepoznávají v Pavlovi Krista. On upřesňuje, vírou jakého Syna žije – který si mě zamiloval a vydal sebe samého za mě. On neříká: já jsem nějaký Boží syn a žiji touto vírou. On říká: ve mně působí víra Božího Syna. V co věřil Boží Syn, který za tebe zemřel? On věřil, že je Bůh, že je Otec v těle. Pavel říká: já žiji touto stejnou vírou. Tak se realizuje Božské „já“. Věřím, že to jsem já.
Opakuj to, co o sobě říkal Ježíš. To je víra Božího Syna. Jestli o sobě říkáš něco jiného, tak to už je jiná víra.
Pavel říká: moje Božské „já“ je Kristus. Jestli ho nevidíte v mém těle, tak to nevadí, i já ho někdy nevidím, ale já realizuji své Božské „já“ stejným způsobem, jak to dělal Ježíš z Nazaretu. Ježíš z Nazaretu používal zákon pokládání za realitu.
Vznikají otázky: jestli jsem Ježíš, mohu mluvit a Ježíšem? Jistěže. Jestli jsem Ježíš, tak kde jsem – s Otcem, vedle Otce, po Jeho pravé ruce nebo v Jeho útrobě? Podívejme se, co říká Ježíš. Říkáme vírou Syna, jakou měl Syn víru? On řekl: musím být v tom, co patří Otci. Jinými slovy jsem v Božím Království. Být v Království – to je dětská úroveň, být v tom, co patří Otci. Potom Ježíš říká: jsem v Otci a Otec je ve Mně. Později řekl: Já a Otec jsme jedno. Já jsem Otec. Kdo viděl Mě, viděl Otce. Když Ježíš řekl Filipovi: kdo vidí Mě, vidí Otce, Filip viděl tělo Ježíše.
Skrze poznání dostáváš nejen novou přítomnost a budoucnost, ale i minulost. Všechny stupně poznání už ukázalo lidstvo Ježíš. Ty jsi v Otci a Otec je v tobě. Ty a Otec jste jedno. To je víra Božího Syna, která to v sobě vidí.
Je několik stupňů. 1. Zpočátku přebývám v tom, co patří Otci. Říkáme: dostali jsme se do Království Božího Syna. To je dětství. Je napsáno, že děti se ničím neliší od otroka. Jsou jako andělé, andělé jsou sluhové. Je ještě oddělení od Otce.
2. Potom: Kristus je ve mně a já v Něm. Ještě je vědomí toho, že jsem já a je Otec a my spolupracujeme. Mluvíme s Otcem – to nikdy nezmizí.
3. Pak já a Kristus jsme jedno. A dostáváš celou Jeho historii – byl jsi před stvořením světa, byl jsi na kříži, byl jsi vzkříšen a jsi živ na věky věků.
4.Vrcholem je: kdo vidí mě, vidí Otce. Kdo vidí mě, vidí Božího Syna. Bůh má jenom jednoho Syna. Ježíš si byl neustále vědom, že je jedno s Otcem. Proto o Něm říkáme, že Otec se zjevil v těle.
Poznání toho, kdo jsi je postupné.
Pokud říkáš: nemohu lhát, já nejsem Kristus, tak lžeš, protože lidstvo je Kristus.
V životodárném Duchu jsou takové zákony, že můžeš mluvit s Otcem a být Otcem, v roli Otce.
Království patří Kristu. Čím víc bude kralovat, tím větší milost přijmeš. Je napsáno, že milost se násobí v poznání. Čím více poznáváš, že Kristus je tvé „já“, že jsi to ty, tím víc se kralování projeví ve tvém životě.
Žij vírou Božího Syna. Vírou, že jsi Bůh, že ty a Otec jste jedno. Kdo tě viděl, viděl Otce. Celé lidstvo v Ježíši Kristu bylo do toho ponořeno. Je potřeba to poznat. Nestaneš se Kristem, zvykneš si na to, že jsi Kristus. Nestaneš se Kristem, nestaneš se Bohem, ale pochopíš a zvykneš si, že jsi s Ním jedno, že ten, kdo viděl tebe, viděl Jeho.
Andrej Jakovišin
