Jestli chceš něco vidět ve své zemi, je potřeba silná přímluva. Potřebujeme se navzájem.
Skrze vyslovování jména Ježíše – Životodárný Duch – znamená to podstatu Jeho přirozenosti a dělá Ho stejným, jako Boha Otce. Otec je životodárný Duch.
Rok 2023 bude rokem apoštolství a synovství. Je potřeba vyjít ze stavu konzumentů. Štěstí je dávat, být zdrojem. Když se rozhodneš být zdrojem, i když jsou ještě špatné okolnosti, přestaň o nich přemýšlet. Všechno začíná světlem v hlavě. Když ležíš v posteli, přichází různé myšlenky, mozek je otevřený k útokům. Jakmile přijde světlo do rozumu, můžeš vůlí říct slova, která tě před tím ani nenapadla. Když je ti špatně, řekni: teď je potřeba udělat toto, nemám čas být nemocný, léčit se budu až potom. Rozhodni se, že být zdrojem je důležitější.
Jákob v extrémní situaci poslal všechno, co měl, za řeku, a zůstal sám a vyřešil svou situaci, stál se Božím bojovníkem. Když mluvíš o vítězství, z nebe zní hlas: jsi jeden z nás. Nezačni odsunovat dekorace, ale začni být ZDROJEM.
Apoštolství je spojeno se zjevením o vyvolení a o synovství. Buď znamením ve všech oblastech, buď ve všem úspěšný. To je součást apoštolství. Je to odtržení se od pozemských kořenů. Buď ochoten kdekoli žít. Když ztratíš pozemské kořeny, odtrhneš je, budeš citlivější k nebeským věcem. Jdi jako Abraham. Je velmi dobré odtrhnout se od pozemských kořenů a nedívat se zpět. Jestli se ti zdá, že je ti něco odebráno, tak to je jen proto, aby se to rozmnožilo. Ale děje se to jen těm, kteří jsou odtržení od kořenů. Apoštolství je možné jen v případě, když jsi mající jako nemající.
Když Ježíš sestupoval z hory, kde se modlil, byl naplněn Boží mocí. Učedníci se chtěli dovědět, co tam říká a co dělá. Modlitba je proud Ducha v člověku. Starozákonní člověk byl vychován v myšlení, že jeho modlitba má naklonit Boha na jeho stranu. Jinými slovy jejich modlitba měla přinutit Boha, aby je poslechl. Modlitba není přitáhnout Boha na svou stranu, ale zajmout myšlenky do poslušnosti životodárnému Duchu. Když jsou myšlenky zajaté, nic nebrání životodárnému Duchu mocně v tobě téct. Jediné, co mu brání téct skrze tebe jsou pevnosti v hlavě. Modlitba není vtáhnout Boha do svého stavu.
Ve Starém zákoně byla modlitba vtáhnutí Boha do svého stavu – podívej… V Nové smlouvě je to úplně naopak – Bůh říká v době modlitby: podívej… Naplnění se Duchem svatým – to je naplnění se stavem Boha. Bůh se nechce naplňovat tvým stavem, ale chce naplnit tebe svým stavem.
Když přemýšlíme Boží myšlenky, přichází Boží pocity, začne se projevovat Boží moc. Začne se projevovat moudrost a můžeš řešit své problémy. Náš problém ale je, že jsme se zvykli učit, ale ne dostávat zjevení. Jestli se tvůj život nezměnil, tak jsi nedostal zjevení, protože ten, kdo má rozum, má zdroj života. Člověk může být vzdělaný, ale hloupý. Vzdělanost není zdrojem života, rozum je zdrojem života. Ježíš řekl, že jsou zákoníci, kteří jsou naučeni zákonu. Oni vynáší ze svého nitra i staré i nové. Oni říkají něco nového úplně stejně, jako dřív říkali staré.
Ježíš neměl na mysli, že se mají opakovat slova modlitby Otče náš. On jim chtěl dát vědomí syna. Tuto modlitbu nazývám modlitbou Božího Syna. Oni se ptali Božího Syna, jak se modlí. Když se modlíte, nazývejte Boha Otcem. VĚDOMÍ SYNA je v každé modlitbě to nejdůležitější. Doba modlitby Božích služebníků k Bohu skončila.
Pokud opravdu máš porozumění, že mluvíš se svým Otcem, máš dědictví, jsi nový. Ježíš nazýval Boha pouze Otcem. Otec neodmítne Syna.
Apoštolem Otce se staneš, když pochopíš, že jsi Syn. Ježíš se nazýval Poslaný. Poslaný = apoštol. Ježíš se nazýval apoštolem Otce. Apoštolové Ježíše dosáhli toho, že lidé začali nazývat Ježíše Božím Synem. Apoštolové Otce dosáhnou toho, že se všichni začneme nazývat Božím Synem. Před svým odchodem do nebe Ježíš řekl: Otče, zjevil jsem jim tvé jméno. Ježíš pokládal za svůj cíl zjevit učedníkům jméno Otec. Ježíš řekl apoštolům, aby nazývali Boha Otcem ještě před křížem.
[Bible21] 1.Korintským 8:6 pro nás je ale jen jediný Bůh - Otec, z něhož je všechno, i my pro něj; a jediný Pán - Ježíš Kristus, skrze něhož je všechno, i my skrze něj.
Marnotratný syn nepřestal být synem.
[Bible21] Matouš 5:45 Tak budete synové svého Otce v nebesích. On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť na spravedlivé i nespravedlivé.
Buď synem Otce, protože Otec poroučí.
Ježíš nevysvětloval, že se mají znovuzrodit, že na ně sestoupí Duch Svatý… On jim hned řekl: nazývejte Boha Otcem.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes – jediným zdrojem všeho je Otec. Židé dostávali manu každý den.
My jsme na jednom trůnu s Otcem, jsme s Ním rovni. Když farizeové vytýkali Ježíši, že se dělá rovným Bohu, oni Mu neříkali, že je to kvůli zázrakům, aby nedělal zázraky. Dělání zázraků nedělalo Ježíše v očích farizeů rovným Bohu. Oni si mysleli: dělej zázraky, to ještě neznamená, že jsi Bůh. Když jsi pochopil, že jsi Boží Syn, dostal jsi novou budoucnost i minulost – poznáváš, že jsi přišel z nebe.
Modli se jako Syn. Ježíš doslova řekl: pokaždé, když se chci modlit, tak si uvědomím, že jsem Syn, přirozenost Boha, dědictví, vztah Otce a Syna. Když se chceš modlit jako Syn, když chceš projevit Otce, musíš poroučet. Pokud se budeš modlit jako otrok, tak nemůžeš být jako Otec, který poroučí. Modlitba otroka je: řekni mi, co mám dělat. Ale Duch Svatý nevodí Syna na vodítku, On působí touhy. On chce, abys dělal to, co chceš. Když nazýváš Boha Otcem, tak si stále víc uvědomuješ svou přirozenost, kdo jsi. Vedení Duchem neznamená, že On ti dává příkazy – udělej toto a toto… Je napsáno, že každý je veden svou přirozeností. Být veden Duchem Svatým znamená být veden Boží přirozeností. Duch Svatý říká, co dělat, když děláme něco špatně. Příkaz – to je úplná ignorace tvé vůle. Umění se poddat je mocné, ale jestli žiješ životem neustálého poddávání se hlasu, tak ještě nejsi dospělý. Jan i Pavel říkají, že nás učí pomazání, naše přirozenost.
Posvěť se jméno Tvé – jméno Otec. Jméno Otec v sobě obsahuje všechna dobrá jména Boha. Má být oslaveno, uctíváno a respektováno jméno Otec.
Když se mluví o spasení, tak se jedná o spasení z marného života, předaného od otců. Lidé už žijí v trestu, v zahynutí. Když se lidé dovědí, že Bůh je jejich Otec, oni se hned uklidní. Jestli osvěcuješ jméno Otce, tak se zjevuješ jako Syn. To je smysl evangelia. Lidé jsou od počátku Synem. Na toto jsou všechny útoky vnějšího světa.
Ať přijde Tvé království – On nemá na mysli, že Boží království je stále v nebi, aby přišlo na zem. Ale aby se lidem oteřely oči. Když nazýváš Boha Otcem, tak chceš rozšiřovat království, protože je to i tvé království. Ty prakticky říkáš: Otče, chci, aby se všichni cítili Tvými oblíbenci… Rozšiřuj synovství a ne otroctví.
Když se modlíš, neprosíš, ale naplňuješ se tím, co říkáš.
Syn vždy chce, aby na zemi bylo jako v nebi. Nebe a země jsou sjednoceny v Synu, proto Syn ví, že nebe je tady na zemi. Když se modlíš jako Syn, tak si musíš připomínat, že nebe je na zemi. Zlaté město už sestoupilo na zem, potřebuješ ho uvidět. Tato země a lidé neshoří, ona už hoří. Syn to proměňuje.
Ježíš neustanovil ve městech pastory. On byl poslán Otcem a poslal své učedníky jako apoštoly, aby zazářilo jméno Otce. Musíš jít jako Syn, ne jako pastor...
Neuveď nás do pokušení – Bůh nikdy nevede do pokušení, On nikdy nepokouší. Jestli tvé vědomí dopouští, že Bůh může zkoušet, to je zlo, nikdy nebudeš vědět, kdo to dělá. Ať je jakékoli pokušení, nikdy to není Otec. Nebeské a pozemské se zjednotilo v Synu. Čím víc lidí to bude vědět, tím víc toho bude sjednoceno.
Čím žiješ, co pokládáš za zdroj svého života, to je tvým otcem. Ježíš nazýval své povolání pokrmem. Otrocké myšlení – povolání je povinnost něco dělat. Povolání je to, bez čeho nemůžeš být.
Moc – to je víra Boha. Bůh věří svým slovům. Víru budeme potřebovat vždy i na nebesích. Pomazání je moc. Pomazání uvádí do pohybu tvá slova. Moc leží v centru povolání. Být Synem znamená být tím, v kom se spojily všechny dimenze – nebeská i pozemská. Syn žije nad dimenzemi, země žije v něm. Smrt jen jeden pokoj v mém domě. Ať se ocitneš kdekoli, přemísti se do té dimenzi, kam chceš. Jsem nad všemi dimenzemi, nemohu se ocitnout nikde, odkud bych nemohl vyjit. Pozemští se snaží vyšplhat se do nebe, Syn musí vynaložit úsilí sestoupit na zem, aby tam udělal pořádek.
Pro Syna je nepřijatelné ponižovat, například tělo, které je chrámem. Všichni lidé ponižují tělo. Duševní tělo – to je tělo, ke kterému je ponižující duševní vztah. Duchovní tělo je tělo, o kterém přemýšlíš duchovně. Někdo ponižuje zemi, pro jedny je země zlaté město, pro jiné peklo. Když je ve tvých očích něco poníženého, máš k tomu duševní přístup. Nic neponižuj, ať z tebe vychází jenom pozvedávání. Přirozenost Syna pozvedá.
Syn nic nebere, On dává. Boží Syn má k dispozici tělo životodárného Ducha. Mé tělo už patří životodárnému Duchu. Tělo se samo obnovuje, mládne, vzkřísí se, pokud v něm proudí životodárný Duch. Tělo se nachází v Kristu, to je fakt. Tělo je možné jen vědomě odebrat Kristu a dát někomu nebo něčemu jinému. Myšlení, že tělo je pomíjivé ho odebírá Kristu.
