Jak efektivně ukáznit dítě
Bible mluví velmi jasně o tom, jak ukáznit děti. Boží slovo dává rodičům nemálo rad, jak ustanovit disciplínu, která pomůže dětem naučit se poslušnosti.
Slovo „disciplína“ získalo negativní význam. Lidé si myslí, že disciplína je to, když zlí rodiče bijí děti nebo když jim dávají povely a chudáci zotročené děti je poslouchají a podřizují se jim. Ale to není disciplína.
Existují čtyři styly výchovy:
1. Přející, promíjející rodiče
Jsou to milující rodiče, ale jsou nedostatečně přísní. Děti takových rodičů se vyznačují nízkým sebevědomím, některé mají dokonce komplex méněcennosti. Neznají hranice, necítí se proto v bezpečí. Nevědí, co se děje kolem. Tyto děti vědí, že jsou milovány. Rodiče často prožívají strach. Bojí se něco udělat špatně a zranit křehkou psychiku svého dítěte, proto mu všechno dovolí.
2. Lhostejní rodiče
Jsou to rodiče, kteří nemilují a nekázní své děti. Nestarají se o ně. Mezi nimi a dětmi není prakticky žádný vztah, jenom odcizení. Nevěnují dětem pozornost. Taková výchova dětem velmi škodí.
3. Vládnoucí, panovační rodiče
Moc nevyjadřují svou lásku a náklonnost, málokdy říkají: „Miluji tě, věřím ti“. Přísně disciplinují své děti. Jejich děti mají sklon ke vzpouře a neposlušnosti. Děti přesně znají hranice, ale neustále pociťují tlak. Takové děti se snaží odejít z rodiny, jak nejdřív to jde.
4. Ctění rodiče
Jsou přísní a jasně ustanovují hranice. Velmi milují své děti. Vede to k formování sebeúcty a vysokého sebehodnocení u dětí a k umění řešit problémy. Děti vyrůstají vyrovnané. Mezi rodiči a dětmi je blízká komunikace. Každý ví, kdo je hlava rodiny, ale je tam přátelství, tvořivost, trvalý kontakt a péče. Jsou jasné hranice, ale také hojnost lásky.
Děti ctěných rodičů, kteří skloubili vysokou úroveň podpory s kontrolou dětí, mají sebeúctu, dobré zvyky při řešení problémů a dobrý vztah s rodiči.
Prvních 11 veršů 12. kapitoly Listu Židům je věnováno Božím metodám disciplíny. Vždy, když vidíme Boha v roli Otce, musíme být pozorní... jestliže bude naším příkladem při výchově dětí, tak opravdu neuděláme chybu.
Ještě jste se až do krve nevzepřeli v boji proti hříchu. A zapomněli jste na napomenutí, které vám praví jako synům: ‚Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán; neboť koho Pán miluje, toho vychovává, a švihá každého, koho přijímá za syna.‘ Snášejte to ke své výchově, Bůh s vámi zachází jako se syny. Neboť je nějaký syn, jehož by otec nevychovával? Jste-li však bez výchovy, jíž se stali účastni všichni, potom jste nemanželské děti, a ne synové. Také v našich tělesných otcích jsme měli vychovatele a měli jsme je v úctě. Nebudeme mnohem více poddáni Otci duchů, abychom žili? Vždyť oni vskutku na krátký čas vychovávali, jak jim připadalo správné, on však k užitku, abychom dostali podíl na jeho svatosti. Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni.
Židům 12:4-11
Židé znali Starý zákon, proto autor pod inspirací Ducha svatého cituje Přísloví 3:11-12. Disciplína – to není negativní pojetí, ale projev lásky. Jestliže systematicky ukázňujete dítě, ustanovujete hranice a dovolíte mu pocítit důsledky jeho chyb, pokud máte správný motiv a děláte to s láskou – to je nejlepší znamení péče o jeho budoucnost.
Děti, které jsou ponechány samy sobě, dělají stejné hlouposti jako křesťané bez Boha. Dělají hloupá rozhodnutí a potom tím trpí. Mají problémy ve vztazích s lidmi, nedostatek peněz...
Disciplinovat děti znamená učit je být poslušnými Bohu a Jeho Slovu na zákonitých důsledcích jejich jednání, prostřednictvím jasného vedení v atmosféře lásky. Nutnost disciplíny je v tom, abychom zabránili a předešli dalšímu neštěstí a trápení. Disciplína někdy pozvedá v dětech nespokojenost.
V dnešní společnosti rodiče nechtějí podněcovat nespokojenost u dětí. Nechtějí, aby jejich děti byly na ně naštvané a nazlobené. Dodnes si pamatuji, jak mi jedno moje dítě řeklo: „Už tě víc nemám rád“. A rodiče si hned pomyslí: víckrát už nebudu nic takového dělat. Ale je potřeba si říct: to nic, nemusíš mě teď mít rád, ale budeš mě mít rád kvůli tomu za deset let. Je potřeba být moudrými rodiči.
Prostředky disciplíny – jednání a slova
„Můj synu, nepodceňuj Pánovu výchovu, ani neochabuj, když jsi od něho kárán“ - tady se mluví o jednání i slovech. Je potřeba, abychom používali slova i jednání. Motivací disciplíny musí být vždycky láska.
Často si myslíme, že projevujeme lásku, když říkáme: „Dobře, dáme ti ještě jednu šanci. Ještě jednu šanci“. Ale ve skutečnosti jsme neustanovili žádné hranice, které dávají dětem pocit bezpečí. Jeden z nejlepších projevů lásky je být důsledný v disciplíně. Pro to je potřeba se pevně rozhodnout.
Cílem disciplíny je naučit poslušnosti
Poddání se znamená, že dítě jedná správně a při tom má správnou motivaci. Chce z lásky a důvěry poslouchat Boha. Disciplína je cesta k takovému podání se. Je potřeba, aby vnější ukázněnost, kulturní řeč, správné jednání, dobrý vztah s Bohem a lidmi pronikly do srdce dětí a přešly v sebedisciplínu, která jim dovolí dělat moudrá rozhodnutí.
Výsledek disciplíny – krátkodobá bolest a dlouhodobý užitek
Zvláště kvůli této bolesti neradi disciplinujeme děti. V 11 verši je napsáno: „Každá výchova se ovšem v tu chvíli nezdá být radostná, ale krušná; potom však vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kteří jsou jí vycvičeni“. Mně velmi pomohla jedna rada: jestli je pro vás těžké potrestat dítě, nepřemýšlejte o tom, jestli mu to teď bude příjemné, ale o tom, jestli vám za deset let řekne „děkuji“. Jestliže je dítě neposlušné, musí pocítit důsledky.
Nebojte se toho, že si o vás děti budou myslet něco špatného. Může se to týkat studia nebo výchovy. Možná, že zakážete své dceři s někým chodit, protože je ještě příliš mladá, nebo jít na nějaký film, dokonce i když tam všichni jdou, i křesťané. Možná omezíte sledování televize nebo dobu na internetu. Ať raději má tuto krátkodobou bolest, ale za deset let budete vidět, jak si užívá ovoce spravedlnosti.
Vašim úkolem je dávat dětem to, co potřebují a ne to, co chtějí. To také znamená, že bude i doba, kdy budete muset jednat pevně a sebejistě. Jestliže to neuděláte, tak nepředejdete budoucím problémům a budete jako kněz Elí, který měl tak moc rád své syny, že se neodvážil dát jim to, co potřebovali. Dával jim to, co chtěli. A tyto syny postihl smutný konec. Disciplína je důležitá. Elí tomu nerozuměl a hodně se potom kvůli tomu trápil. Pokud dáváte dětem to, co potřebují a ne to, co chtějí, Bůh to nazývá láskou.
