Nejčastěji mají rodiče dvě přání – chtějí mít vliv na své dítě a chtějí, aby dítě bylo šťastné. Rodiče chtějí, aby jejich dítě získalo prestižní vzdělání. Cítí, že jsou povinni dětem vydláždit cestu k úspěchu. V tom všem jsou tři komponenty – motiv, metoda a výsledek.
Motiv mají rodiče dobrý. Chtějí, aby bylo jejich dítě šťastné a chtějí mít na něj vliv. Ale vybírají metody, které vedou k negativním výsledkům. Kladou velkou důležitost na úspěch a výsledky dítěte. Nutí ho, aby se zabývalo hudbou, sportem a jinými věcmi. To všechno proto, aby v době, kdy bude postupovat na střední nebo vysokou školu, bylo už úspěšné a projevovalo se lépe, než jiní. Ale výsledek často bývá opačný. Děti trpí přetížením a stresem. Uzavírají se v sobě. Často potom špatně prospívají a mají špatný vztah s rodiči. Nechtějí, aby rodiče ovlivňovali jejich život. Rodiče se domnívají, že takové děti jsou neposlušné a drzé.

Jak naplno rozvíjet potenciál vašeho dítěte

Někteří rodiče vynakládají hodně úsilí, aby se to nejlepší v dítěti rozvíjelo od útlého věku. Avšak psychologové se domnívají, že často jednáme s dobrými úmysly ale tak, že se to nejlepší nerozvíjí.
Bůh má plán pro vaše děti. Jeho plán je mnohem lepší, než vaše největší naděje. Bůh chce udělat mnohem více, než o co prosíme nebo o čem přemýšlíme.

1. Aby se úplně rozvíjel potenciál vašich dětí, je potřeba pochopit, že mají dvě základní potřeby – významnost a bezpečí.

Dítě musí vědět, že je cenné, důležité a milované. Také potřebuje vědět, že mu nic špatného nehrozí. Děti vždy zadávají dvě otázky: Miluješ mě? Mohu to udělat? Když jsou děti malé, nemohou se ptát, jestli je milujete, neumí to. Také když je jim 17 let tak se nebudou ptát, jestli je milujete. Dělají to svým chováním, někdy i špatným. Jako rodič si musíte pamatovat, že vaše dítě vědomě nebo nevědomě neustále dává otázku: Jsem potřebné? Miluješ mě?
Žijeme v padlém světě a děti, stejně jako ostatní lidé mají tělo, proto i když jim neustále vysvětlujete, co je správné a co není, stále se budou snažit překročit ustanovené hranice – jak daleko mohu zajít? Jestliže například namalujete v písku čáru a řeknete dítěti, aby ji nepřekračovalo, tak přijde až těsně k ní a možná si ještě řekne: zkusím ji překročit. Chce vědět, nakolik přísná je ta hranice.
Když dítěti říkáte, že ho milujete, ukazujete mu tím, že je důležité. Když ustanovíte hranice, ukazujete mu, že vy to určujete a ono nemůže dělat to, co si usmyslí, pokud to není správné. Hranice zabezpečují bezpečnost. To jsou dvě nezbytné složky.
Dnes se hodně mluví o výchově, ale vy se můžete rozhodnout jednoduše– budu své děti milovat a postarám se o jejich bezpečnost. Je v tom podpora, ale také hranice, když říkáte: „Dokud žiješ v mém domě, nemůžeš se chovat, jak tě napadne, budeš respektovat Boha“.

Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe. A Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm.

Genesis 1:27-29

Všechno Boží stvoření je dobré, člověk je velmi dobrý. Bůh řekl člověku, aby dal jména zvířatům. Daroval člověku všechno stvoření na zemi, velmi člověka miluje. Všechno stvořil pro člověka. Ve 2.kapitole Genesis Bůh řekl člověku, aby nejedl za stromu poznání dobra a zla. Bůh ustanovil hranice. Ještě před pádem člověka do hříchu náš dokonalý Otec lidem ukázal, že jsou cenní, důležití a milovaní. I když se Bůh s nimi každý večer procházel, rozmlouval, rozvíjel blízký vztah, jasně řekl Adamovi a Evě, že On je Pán.
Hranice zabezpečují potřebu bezpečnosti. Láska naplňuje potřebu významnosti. Bez ohledu na věk se vás děti neustále budou ptát: milujete mě?

2. Potřebujete pochopit, že základní povinností vašeho dítěte je poslušnost.

Děti, poslouchejte své rodiče v Pánu, protože to je spravedlivé. Cti svého otce a matku,‘ to je první přikázání se zaslíbením, aby ti bylo dobře a abys byl dlouho živ na zemi.

Efezským 6:1-3

V Bibli je mnoho instrukcí pro pány, sluhy a různé jiné lidi, ale jenom jeden příkaz pro děti. Jediné, co Bůh chce po dětech je – aby se naučily poslušnosti.
Nejedná se o to, abychom používali své fyzické výhody a nutili děti dělat to, co říkáme. Prostě proto, že jsem to řekl. Naučit děti poslouchat znamená naučit je naslouchat nám a jednat v souladu s tím, co jim říkáme. Ne proto, že je to jejich povinnost, i když i to je pravda, ale musí vás poslechnout z úcty, lásky, důvěry a závislosti. Skutečná poslušnost – ať se jedná o vás a Boha nebo vás a děti – je poslechnutí slova. Když vám dítě naslouchá a dělá to, co říkáte, protože vám důvěřuje a chce vám ukázat svou lásku. Zpočátku to bývá i tak, že dítě musí poslechnout prostě proto, že jste to řekli. Je důležité, abyste chápali, že poslušnost je základní povinností vašeho dítěte. Je potřeba to vzít vážně.
V mládí jsem to neoceňoval. Ale poslušnost je velmi důležitá a rodiče jsou povinni naučit své děti poslušnosti. Našemu synovi bylo tehdy pět let. Šli jsme na procházku po naší čtvrti. Byla to tichá čtvrť s chodníky kolem ulic a bylo tam bezpečno. Můj syn si obul nové botasky, mával rukama a běžel dopředu. Čas od času jsem křičel: „Eriku, stůj!“, protože vepředu byla křižovatka a mohla tam být auta. Erik se na nás podíval, zamával rukou, ale neposlechl. Když jsem říkal: „stůj“, ani jsem neočekával, že se zastaví. A on to nedělal. Přišli jsme na konec čtvrti, kde naši malou ulici křižovala silnice. Auta tam jezdila velmi rychle a kolem silnice rostly keře. My jsme šli vzadu a kochali se procházkou, Erik byl vepředu. Najednou jsem uviděl přibližující se auto, ale řidič nemohl vidět Erika za keři. Díval jsem se na auto a představil si, co se stane. Byli jsme příliš daleko od Erika. „Eriku, stůj!“ On běžel dál a auto projelo přímo před ním. Běžel jsem a chytil ho: „Eriku, když ti něco říkám, musíš to udělat!“ Byl jsem velmi vylekaný. Uvědomil jsem si, že jsem podcenil to, že je potřeba učit děti poslušnosti.
Často jsou děti schopny lépe ovládnout své rodiče, než rodiče děti. Například: přišli jste na návštěvu a vaše dítě rozházelo hračky po pokoji. Víte, že je potřeba, aby dítě pomohlo hračky uklidit. Když už je čas jít domů, řeknete: „Bobi, už musíme jít domů, ukliď hračky“. Ale Bobi si dál hraje a vůbec se nechystá uklízet. Vstanete, jdete na chodbu a znovu říkáte: „Ukliď hračky, odcházíme!“ Ale Bobi si dál hraje. Velmi dobře ví, že se ještě nic neděje. Nakonec křičíte: „Bobi, rychle ukliď!“ On se klidně otočí ke kamarádovi a řekne: „Už musím jít, ahoj“.
Pokud musí rodiče křičet a neustále několikrát všechno opakovat, tak to znamená, že je dítě dobře prohlédlo a naučilo se ovládat je.
V daném případě je potřeba se podívat dítěti do očí a říct: „Bobi, brzo odcházíme. Je potřeba uklidit hračky. Pochopil jsi? Je to jasné?“ Jestli hned nezačne uklízet, následuje určité opatření. Tak se naučí, že jestli tatínek nebo maminka klidným hlasem dají jasný příkaz, skutečně to tak myslí. Naučí se poslušnosti.
Copak se vaše dítě naučí poslouchat Boha, kterého nevidí, jestli neumí poslouchat rodiče, které vidí? Poslušnost – to je cesta k Božímu požehnání. Jestliže se vaše dítě naučí vás poslouchat, tak bude poslouchat i Boha. Úkolem rodičů je naučit dítě slyšet a poslechnout Boží hlas.

Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje, bude milován od mého Otce; i já ho budu milovat a zjevím mu sám sebe.

Jan 14:21

Pokud jsou děti vychovávány v atmosféře lásky, mohou se naučit poslechnout napoprvé.

3. Pamatujte si, že poslušnost se vytváří postupně.

Není možné použít jednu metodu, aby se děti staly okamžitě navždy poslušné. Také není možné začít najednou vychovávat dítě, pokud je mu už 12 let a očekávat, že se všechno okamžitě změní. Poslušnost se vytváří postupně. Budete potřebovat trpělivost, čas a vytrvalost.
Musíte pochopit, že různé děti se různě rozvíjí. Dokonce i Ježíš, jak je psáno v Židům 5:8: „Ačkoli to byl Syn, naučil se poslušnosti tím, co vytrpěl.“ Ježíš byl vtělenou dokonalostí, ale i On se učil, získával návyky. „Ježíš prospíval v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha i u lidí.“ (Lukáš 2:52).
Existuje rozvoj mentální – moudrost, fyzický – růst, duchovní – přízeň u Boha a sociální – přízeň u lidí. Je to neustálý proces.
Děti v různém věku je potřeba učit poslušnosti jiným způsobem. Malé děti učíme poslušnosti jinak, než desetileté a dospívající mládež je potřeba učit poslušnosti úplně jiným způsobem.
Děti od jednoho do šesti let mají konkrétní myšlení. Myslí si, že jsou středem vesmíru. Děti rostou a rozvíjí se a v 16 nebo 17 letech už mají dospělé abstraktní myšlení. Náš základní problém je v tom, že když jsou děti malé, příliš mnoho mluvíme. Ale když vyrůstají a dospívají, tak mluvíme příliš málo.
Děti do šesti let je v první řadě nutné učit pravidlům a tomu, co je dobré a co špatné. Tehdy pokládáte základ. Velmi důležitá jsou pravidla co dělat a co nedělat. Když už děti dorostou do deseti let, přidáváme ještě kontext vztahů: „je potřeba, abys jednal tak a tak, protože tak je to správné a ty miluješ...“ Ve věku 12 let mají na dítě silný vliv jeho přátelé. Jestli dítě chce něco udělat a vy mu říkáte, že nemůže, není správné jenom říct: „Protože jsem to řekl!“ To je možné říkat dítěti do pěti let, ale ne dospívajícímu. Je potřeba vysvětlit příčinu, vysvětlovat dětem Boží slovo. Je důležité, aby děti věděly, že je milujete, říkáte jim to z lásky a poslušnost je cesta k Božímu požehnání. Jestliže je dítěti víc než 16 let, je potřeba dávat důraz ne na pravidla, ale na vztahy, ne na logickém základě, ale na rozhodnutí – jak se rozhodneš? Před tím, než dítě odejde z domu, potřebuje se naučit samostatnému rozhodování. Některá z jeho rozhodnutí nebudou dobrá a jejich důsledky budou špatné, ale vy jste s dítětem a pomáháte mu.
Poslušnost se vypracovává postupně. Pokud jsou děti malé, je potřeba jim dát pravidla. Potom připojíme kontext vztahů, založených na lásce. Později připojíme moudrost – porozumění příčinám. Cílem je, aby se děti naučily samostatně se rozhodovat v důvěře Ježíši Kristu.
Princip připravenosti: děti je potřeba učit jenom tomu, co jsou schopné si osvojit v souladu s jejich mentálním a emocionálním rozvojem. Je potřeba individuální přístup. Dávejte dětem jenom ty úkoly, se kterými jsou schopny se vypořádat.
Princip odpovědnosti: nesnažte se dělat pro děti to, co mohou udělat samy. Vašim cílem je naučit je odpovědnosti, aby se naučily pracovat. Tomu je potřebujete systematicky učit z raného věku. Odpovědnost znamená, že mohou samostatně jednat. Pokud něco zapnou, je potřeba to také vypnout. Jestli něco polámou, je potřeba to spravit. Jestli udělají nepořádek, je potřeba to po sobě uklidit. Jestli něco slíbí, mají to splnit. Jestli si něco vezmou, mají to postavit zpět na své místo. Jestliže dostanou nějaký úkol, mají ho splnit včas. Jestliže dostanou peníze, moudře s nimi hospodaří...
Vašim úkolem není organizovat životy svých dětí, ale předat odpovědnost do jejich rukou.
Jestliže je dítěti deset let, kdo stele jeho postel? Vy nebo on? Pomáhá vaše dítě s nějakou domácí prací? Je vaše dítě doma za něco odpovědné? Jestliže je dítěti 12 let, kdo ho ráno budí do školy? V tomto věku už je potřeba, aby se dítě samostatně ráno budilo. Od 12 let by dítě mělo umět si samo vyprat své věci a něco jednoduchého uvařit. Svěřujte postupně odpovědnost dětem. Dávejte jim stále více svobody, dokud jsou ještě s vámi. To je nejlepší způsob, jak jim vštípit pocit sebeúcty a samostatnosti.
Často se maminky tolik starají o své děti, že za ně všechno dělají. Pokud to děláte, ochromujete je, nepřipravujete je na život.

A vy, otcové, nedrážděte své děti k hněvu, ale vychovávejte je v Pánově kázni a napomenutí.

Efezským 6 :4

Slovo „kázeň“ znamená také „disciplína“, „trénink“, „trestání“. Je to velmi silné slovo, které vždy popisuje jednání ve vztahu k dítěti. Slovo, převedené jako „napomenutí“ je v jiných místech Písma přeloženo jako „rada“, „napomenutí“, „výzva“, „přesvědčení“ a „motivace“. Vždy popisuje slova, která se obrací k dítěti.
Dokud jsou děti malé, vychováváme je především prostřednictvím jednání, skutků. Časem se učí efektivně komunikovat slovy. Říkáte jim svá očekávání.