2. Náboženství nebo Ježíš
3. Všichni máme stejného
Ducha svatého
Další věcí, o které chci mluvit, je "služba uctívání". Když mluvíme o uctívání v našem myšlení je to něco, co se děje neděli, zvláštní místo, zvláštní čas, kdy vyvolení lidé dělají zvláštní věci, které ostatní nemohou dělat. Toho je mnoho v našem myšlení. Tak jdeme na shromáždění, uctíváme. A očekáváme, že tam Bůh nějak pracuje, a to je správné. Ale co pondělí? Co úterý? A co středa? Co každodenní život s Ježíšem?
Včera jsem byl ve městě, posílal jsem knihy a přede mnou na poště byl kluk: "Hele, znám ho". Protože před dvěma měsíci jsem ho vzal na ulici. Několik dní jsem ho trénoval a lidé byli pokřtěni, a zachráněni, a on to viděl. Byl to křesťan, který byl spasen v jiném městě a přestěhoval se sem. Chodí do jiné církve. Ale včera jsem se s ním potkal a řekl mu: "Hele, pojďme si dát trochu kávy." Tak jsme si sedli a dali si kávu. A co jsme tam dělali? Měli jsme církev. Povídali jsme si o Ježíši, učil jsem ho. Poslouchali jsme svědectví a on mi dal něco na oplátku. Byl jsem naprosto nadšen po hodinovém rozhovoru s ním. Viděl jsem, že se jeho život úplně změnil v posledním měsíci po setkání se mnou a po tom, co jsme dělali. Velice mi poděkoval a řekl: "Všechno se změnilo. Děkuji vám, že děláte učedníky. Děkuji vám za to, co jste mi dal. "
Po mnoho let jsem nedělal učedníky v každodenním životě, protože jsem si myslel, že učit lidi je něco, k čemu bych měl být vysvěcen, měl být knězem a měl bych to dělat v neděli na shromáždění. Tímto způsobem myšlení výrazně omezujeme Boha. Ale teď chápu, že učednictví je součástí života. Vždy, když jste s lidmi, mluvte o Ježíši, učte je, trénujte je. Ten kluk nechodí do mé církve, chodí do jiného shromáždění. Ale to, co se mu stalo, nyní začíná mít vliv na celé shromáždění, kam chodí. Jsme povoláni učit lidi, ale my jsme tak silně soustředěni na církve, místo abychom dělali učedníky. A to je každodenní život. Ale v průběhu dějin se církev stala tím, čím nebyla. I uctívání se stalo něčím, čím nebylo.
Když mluvím o Duchu svatém, pomazání, mnoho lidí si myslí, že to je pro pár vyvolených lidí v určitém čase. Jindy to nacházejí ve Starém zákoně. Máme chrám, a ve Starém zákoně přicházel kněz nebo prorok, pomazaný Bohem nebo prorokem. Dnes v některých církevních denominacích máme spoustu shromáždění pro pomazání, kam lidé přicházejí, aby přijali pomazání. To byla moje duchovní minulost. Když jsem byl spasen, chodil jsem z jednoho shromáždění na druhé, z jedné konference na druhou. Proč? Protože jsem chtěl, aby muž Boží položil na mě ruce, abych mohl dostat pomazání. A mohu vidět, že toto myšlení nějakým způsobem zničilo tu církev i denominaci. Protože teď máme spoustu lidí, kteří jdou z konference na konferenci, od shromáždění ke shromáždění, aby dostali to, co už mají. Pokud jsi spasený, jestli jsi naplněn, pokřtěn Duchem svatým, máš pomazání. Protože když se mluví v Novém zákoně o pomazání, tak se to odkazuje na Ducha svatého.
Když přijímáte Ducha svatého, dostáváte stejnou moc, která vzkřísila Ježíše z mrtvých. Proto nepotřebujete nové pomazání, protože neexistuje nové pomazání. Vždy, když čtete v knize Skutků nebo v listech, když se mluví o vkládání rukou na lidi (já věřím ve vkládání rukou), a modlíte se za lidi, aby přijali Ducha svatého, je to něco, co děláte jen jednou a pak to dostáváte. Naplnit se Duchem svatým, to není něco, co dostáváte z vnějšku, to přichází z vašeho vnitřního člověka, vychází to ven. Kdy? Když dáte to, co už máte. Dávejte a bude vám dáno. Není to o penězích, je to o životě. Už jste to uviděli? Dnes máme způsob uvažování, v němž si lidé myslí, že církev je stavba, kněz - je vyvolený, zvláštní člověk, uctívat musíme v neděli na shromáždění zvláštním způsobem a Duch svatý je pro několik speciálních lidí a to nikdy nejsem já. Takže lidé nějakým způsobem pokračují v náboženských aktivitách, chodí do církve, aby vykonávali náboženské činnosti na shromáždění v neděli, sedí a poslouchají kněze, který dělá všechno. A Duch svatý? Ano, jdeme do nedělního shromáždění aby se někdo za nás modlil, protože doufáme, že jednoho dne dostaneme něco, s čím budeme moci jít a sloužit Bohu.
Vidím hodně ovoce v tom, že trénujeme lidi. A máme mnoho svědectví lidí, se kterými pracujeme, kdy jsou lidé spaseni, vyléčeni, osvobozeni od démonů - v každodenním životě. Nikdy zde nemluvíme o pomazání, nikdy nepoužíváme toto slovo. Nikdy nemluvíme o daru. Prostě to děláme. Prostě tím žijeme, protože máme všechny dary skrze Ježíše Krista. Někdo řekne: "Ano, ale ne každý má dar uzdravování." Ne, ale nepotřebujete dar uzdravování abyste mohli uzdravovat nemocné. Dovolte mi to vysvětlit. Jsou všichni evangelisté? Ne. Ale všichni mohou šířit křesťanství? Ano. Jsou všichni proroci? Ne. Ale všichni mohou prorokovat? Ano. Všichni mají dary uzdravování? Ne. Ale všichni mohou uzdravovat nemocné? Ano. Pokud budete číst Efezským 4:11, Bůh zde mluví o darech, které dal církvi. Dar existuje, aby svatí byli vybaveni k vykonávání služby. Takže nemusíte mít dar uzdravování abyste mohli uzdravovat nemocné. Tato znamení budou následovat ty, kdo uvěří. Pokud jste se znovu narodili, vy věříte, vycházíte a působíte na základě Božího slova. Ale pokud se tím budete hodně zabývat, a začnete učit ostatní, aby to dělali, pak se to stane darem. Takže pokud uzdravujete nemocného, nevypadá to jako, "Oh, máš dar".
Ne, všichni to mohou dělat. Tak používám dar, který mi dal Bůh. Díky čemu? Díky výcviku a trénování více lidí, aby to také dělali. A dělám to svými slovy, svými činy. "Pojď a následuj mne, a já ti ukážu, jak na to." A oni v tom prostě pokračují. Není to tak, že bych na ně pokládal ruce a oni dostali něco, co mám. Lidé mě kontaktují a říkají: "Torbene, chci dostat to, co máš." Můžete získat Ducha svatého, můžu se za vás pomodlit. Můžete se zbavit démonů, můžu se za vás pomodlit. Můžete být uzdraven, mohu se za vás pomodlit. Ale pokud již máte Ducha svatého, nic většího neexistuje. Musíte Ho prostě nechat žít. Takže vidíte, že je to opačné myšlení. Stejně jako můj přítel Don z "Poslední reformace USA" mě kontaktoval, viděl moje video a pozval mě tam. A vzpomínám si, že na začátku mě řekl: "Torbene, příjeď sem, já potřebuji, abys mě tlačil. Potřebuji, abys mě vybavil, chci, abys mě vzal na ulici. " A já jsem řekl: "Dobře, ale ty to můžeš udělat sám." A později mi napsal: "Torbene, chci počkat, protože chci udělat video, kde mě trénuješ, takže tě čekám." Ale pak, o několik dní později napsal ještě jednou: "Oh, Torbene, nemohl jsem déle čekat, a tak jsem šel včera a lidé se uzdravili. Vzal jsem jiného člověka s sebou a trénoval ho. On teď dělá to samé."
Nemohl čekat déle, a neměl čekat, protože když jsem se tam dostal, nepřišel jsem na něj položit ruce, abych mu dal nové pomazání. Přijel jsem mu jen nějak pomoct, naučit ho, trénovat ho, abych mu ukázal, co už máme. Jestli přemýšlíte takto: "Oh, já čekám na nové pomazání. Čekám na něco nového.", nemusíte čekat, až dostanete učení o uzdravování nemocných, než to uděláte. Přečtěte si knihu Skutků, přečtěte si Ježíšova slova, jděte a dělejte to.
Když měníme způsob myšlení, často se mění celé naše náboženské myšlení, a pak začínáme žít každodenním životem. Ano, můžete jít v neděli do církve, kde může být nějaký kněz, ano, můžete mít službu, ano, můžete dělat tyto věci. Ale! Neomezujte se těmito věcmi. Neomezujte se na to, že existuje jen jeden kněz. Neomezujte se na to, že by to mělo probíhat tam. Protože jestli jste četli knihu Skutků, jak moc se toho stalo na shromážděních v knize Skutků? Nic. Vidíte každodenní život s Ježíšem. Mnoho lidí neprožívá tento život, protože si myslí, že církev – to je místo, kněží - to je nějaká menšina, bohoslužba musí probíhat tam, a Duch svatý - nemám ho dostatečně. To je náboženství. To není něco, s čím přišel Ježíš. To není součástí Ježíšových slov. Ježíš nepřišel vybudovat nové náboženství. Ježíš přišel vybudovat Království. Království, které je velmi odlišné od všech ostatních náboženství. Ale když se podíváte na to, co děláme v těle Kristově v církvích ... Často neexistuje velký rozdíl mezi církevním shromážděním a mešitou. Scházejí se, mají velkou budovu, dělají věci, ale Ježíš přišel s něčím zcela odlišným. Chce být hlavou Těla. Chce aby Tělo pracovalo, nebylo jen nějakým členstvím, ale živým Tělem, bylo láskou, rodinou, a ne jenom členstvím.
Chci jen přečíst některé pasáže z Bible. 1 Korintským, kapitola 3. Pavel říká: "Nevíte, že jste Boží chrám a Duch svatý žije ve vás?" Tady Pavel říká "NEVÍTE?". Nevíte, že jste Božím chrámem? A Duch svatý je ve vás? Později ve stejném dopise, v kapitole 6, říká: "Vězte, že vaše tělo je chrám Ducha svatého." A tak to opakuje znovu a znovu. Vy nevíte, že vaše tělo je chrám? Vy jste chrámem Ducha svatého! Jsem chrám, jsem Boží chrám, jsem církev. S tím přišel Ježíš.
Když se ptám lidí, "No, kde v Bibli čtete o knězi?" Mnozí si myslí, že v Efezským 4:11: "A on dal jedny apoštoly, jiné proroky, některé evangelisty, jiné pastýře a učitele". A máme podobné slovu "pastýři" slovo "pastoři". V současné době máme pastýře v každé církvi. Jediné místo v Bibli, kde najdete slovo "pastýř" je v Efezským 4:11.
Můžete ho najít na dalších třech místech, ale vždy se vztahuje na Ježíše. On je Pastýř. Jediné místo, kde najdete slovo "pastýř", které se nevztahuje na Ježíše, je Efezským 4:11. A na tomto malém slově dnes budujeme celou církev. Z jednoho jediného slova. Ale ne v kontextu, ve kterém čtete. Nečtete tak, jak věci fungují. Jak jsem již řekl dříve o evangelistech. Často v mnoha církvích, shromážděních je "evangelista" ten, kdo jde a evangelizuje. Ale ti, kteří evangelizují, jsou učedníci. Evangelista je někdo, jak čtete v Efezským 4:11, kdo připraví svaté jít a evangelizovat. Ale v naší mysli, když slyšíme Slovo, okamžitě čteme s brýlemi a myslíme si, "Pastýř – to je kněz, který má církev, který je vysvěcen/ustanoven, který má vzdělání, které má zvláštní povolání dělat tyto věci". Ne. Když čtete v Bibli, my jsme pastýři, my všichni jsme kněží.
V Bibli jsou vedoucí, jako biskup či opatrovník - to je stejné slovo. Ale zase to bylo velmi odlišné v té době. Musíme se vrátit ke kněžství všech věřících, protože všichni jsou povoláni sloužit. A pokud chceme vidět výsledky, chceme vidět, jak církev roste, musíme si uvědomit, že všichni jsou kněží. Každý může křtít. V církvi neexistuje nic jako "laici" a služebníci. Samozřejmě že jsou vedoucí, které musíme také respektovat, ale vedoucí nejsou nad námi, vedoucí nemají větší moc v Království, než my. Ne, stojí s námi, aby nám pomáhali a ukazovali nám cestu.
Ježíš říká, že Duch svatý – stejná síla, která vzkřísila Ježíše z mrtvých – přebývá ve mně. Všichni máme stejného Ducha svatého, stejné pomazání. Vzpomínám si, že jsem měl shromáždění v Polsku, a tam byla mladá dívka, která byla spasena a pokřtěna v Duchu svatém. A byl tam člověk, za kterého jsem se modlil, upadl a projevil se démon. On se chystal zbavit se démona. Tak jsem vzal tu dívku, která byla právě spasená, a řekl jí: "Pojď se mnou, to je démon, a ty máš Ducha Svatého v sobě, a teď si tam jen tak sedni a řekni mu, přikaž mu, aby odešel. Můžeš to udělat? "A pak jsem se dál modlil za lidi. Viděl jsem, jak jeden ze starších církve přišel k ní a řekl jí něco, aby vstala a přesedla si. Já jsem se tak rozzlobil, když jsem to viděl, že jsem k ní přišel znovu: "Hej, ty jsi se mnou, to je moje shromáždění, jdi a udělej to". Ona se zase posadila a znovu tento muž přišel a řekl něco, a ona si přesedla. Tak jsem šel k němu a řekl: "Co se to tady děje?" A on řekl: "Dobrá, ale to je démon." A já jsem řekl: "Ano." "Ale ona je nováček," a já řekl: "Ano." "Nikdy dříve to nedělala," a já řekl: "Ano, ale má stejného Ducha Svatého jako vy a já, a nikdy se nepokusí, pokud ji nenecháme začít. A teď je ten správný čas začít, a tohle je moje shromáždění. " Rozzlobil jsem se, protože jí překážel v učení, v růstu díky svému tradičnímu myšlení. Tak jsem řekl: "Tohle je moje shromáždění a později budu mluvit s pastorem." Tak jsem ji vzal "Teď se modli, přikaž démonu odejít."
Další, za koho jsem se modlil, byla žena, která přišla a řekla mi: "Můžete se za mě pomodlit? Před mnoha lety, před dvaceti lety, jsem něco ztratila. Když jsem byla spasena, hořela jsem, mluvila o Bohu, modlila jsem se za lidi, ale pak kněz v církvi, církevní vedoucí, přišel ke mně a řekl: 'Nemůžeš to dělat, protože jsi žena.' A jeho slova mě nějak zabila. Od té doby oheň odešel". Potkával jsem se s tím znovu a znovu a znovu. Stavíme vedoucí na podstavec, na místo, kde nemají být. Pár slov může zabít oheň. Neměli bychom dělat. Musíme respektovat lidi. Všichni jsme služebníci, všichni jsme kněží. Modlil jsem se za ni, a byla osvobozena a oheň znovu přišel. Setkával jsem se s tím znovu a znovu.
