Je to zákon počítání s něčím, zákon, co pokládáš za realitu.
Ježíš se ptal: za koho mě lidé považují? Apoštol Pavel řekl: považujte se za mrtvé. Považujte se za vzkříšené. Jste posazeni na nebesích – to znamená, že je potřeba to vidět jako realitu. Pokud začneš pokládat duchovní pravdy za realitu, začne se s tebou něco dít.
Pavel říká v Římanům 14:14, že pokud někdo pokládá něco za nečisté, pro toho je to nečisté. Pokud něco vidíš jako nečisté, raději se s tím nespojuj, dokud jako Petr nedostaneš zjevení, že je to čisté.
V zákoně pokládání za realitu je potřeba se SPRÁVNĚ VIDĚT. Je potřeba se správně pokládat za někoho, stav (mrtvý, vzkříšený…). Na jakém jsi místě (nebesa…), pokládat se za majícího nebo nemajícího.
Spatřování je duchovní vidění. Je to jako záblesk, najednou něco vidíš. Jako by se ti otevřely duchovní oči a ty vidíš. Záblesk – to je vědecký termín. Ještě se to nazývá osvícení nebo prozření. Život spatřování je používání duchovního zraku vždycky. David říká: vždycky vidím Pána – to se nazývá život spatřování. Není to jen vidění nebo jednou spatřovat, je to vždy duchovně vidět.
Pokud se správně vidíš, tak ti všechno patří. Duchovní zrak, vidění patří Božímu synu, novému stvoření. V Židům 13:10 je napsáno, že máme oltář, z něhož nemají právo jíst ti, kdo slouží stánku. Služebníci staré smlouvy, služebníci, kteří slouží chrámu nemají právo jíst z tohoto oltáře. Z nebeského oltáře má právo jíst jenom ten, kdo vešel na nebesa. Na nebesa vešel jen ten, kdo z nich sestoupil. My jsme na nebesích, vcházíme na nebesa, jak je napsáno, že máme přistupovat se smělostí. Jsi znovuzrozen, narozen z nebe. Když se Ježíš narodil Marii, On to nazval sestoupením z nebe. Je potřeba, aby ses považoval za Božího syna, který sestoupil z nebe, je na nebesích a má přístup do nebe. Považuj se za dveře, portál, kterým vcházíš a vycházíš, aby se v tobě projevovaly všechny funkce. Pokud se považuješ za pozemské stvoření, že nebesa jsou potom po smrti, tak nemůžeš žít nebeským životem jako syn.
Všechno patří synu. Také duchovní zrak patří synu. Pokud se nebudeš neustále vidět v zrcadle slávy nebeským synem, který přebývá na nebeských místech, tak nejspíš nebudeš mít žádné prožívání. POKUD SE ZA NĚCO POVAŽUJEŠ, TAK SE TO PROJEVUJE. Jak můžeš duchovně vidět, pokud se nepovažuješ za životodárného ducha, který sestoupil z nebe?
Větší část evangelia ti vysvětluje, kdo jsi. Poznat Boha znamená poznat sebe. Když pochopíš, kdo jsi, nebude mezi tebou a Bohem žádná vzdálenost. Žiješ na nebi jako portál, který má vnější a vnitřní stranu. Země se nachází na nebesích, protože pozemské a nebeské se sjednotilo v Kristu. V tobě je sjednoceno nebeské a zemské.
Pokládej se za chrám. Ježíš řekl: zničte tento chrám a Já ho za tři dny pozvednu. Je potřeba se pokládat za chrám, protože nikdo s ním nic nemůže udělat. Kdokoli se dotkne chrámu, jak je napsáno, toho potrestá Bůh. Jsi životodárný duch. Jsi narozen z životodárného ducha, který kamkoli přijde, vytváří život. Jsi chléb života.
Existuje zrcadlo slávy, toto zrcadlo slávy je Boží syn. Do tohoto zrcadla je potřeba se dívat s porozuměním. Hlavní zákon reality: JAKÝ JE NEBESKÝ, TAKOVÍ JSOU I NEBEŠTÍ. Jestli je poslední Adam životodárný duch, tak i ty jsi životodárný duch. Jestli je dveře, tak i ty jsi dveře, prostřednictvím kterých vcházíš i vycházíš. Je potřeba se každý den dívat do zrcadla slávy. Ty se nedíváš do zrcadla, abys viděl, co je špatně, ale abys odpovídal svým představám o sobě. Dívat se do slávy neznamená dívat se na to, co v tobě není v pořádku, ale dívat se na to, co už v tobě je a materializovat to. Když se přirozeně díváš do zrcadla a něco není v pořádku, tak to není tvá přirozenost a ty se proměňuješ na základě toho, co máš o sobě uvnitř. Nesmaž se horlivě něco prožívat, považuj se za Božího syna, kterému to všechno patří, měj o sobě správné představy. Ty v zrcadle nevidíš Ježíše z Nazareta, ale vidíš tam přirozené své rysy.
Všichni lidé, kteří se nechtějí považovat ze rovné Bohu, jsou pyšní lidé. Povyšování se, pýcha je, když člověk uvnitř vidí svou neschopnost a snyží se povýšit. Pokud se považuješ za rovného Bohu, tak kam se vyvyšovat. Bůh tě pokládá za sobě rovného, posadil tě po své pravici na nebesích. Nejpokornější lidé na zemi jsou ti, kteří pochopili svou rovnost s Bohem. Začneš žít jako nebeská bytost, která se už nemá kam povyšovat, všechno je tvoje. Právě takoví lidé se stávají sluhy. Člověk, který nepochopil svou velikost, nemůže být sluhou. Když pochopíš svou velikost, budeš chtít dávat. Člověk, který má všechno, už nic víc nepotřebuje, je lhostejný k ambicím. Lidé, kteří mají ambice, nepochopili svou velikost. Lidé, kteří se touží nad někým povyšovat, nepochopili svou velikost. Problém není v tom, že jsou nepokorní, ale že uvnitř nejsou velcí. Každý člověk, který nechce přijmout Boží velikost, je samospravedlivý, chce dosáhnout velikosti svou silou a ocitne se mimo hru. Když se začneš považovat za velikého, za rovného Bohu, tak tehdy můžeš sloužit.
Ježíš nechce, abys ho jako červ uctíval, ale abys ho projevoval. Aby ses projevoval jako Ježíš, jako Boží syn.
Považuj se, že jsi v nějakém stavu. Apoštol Pavel řekl: považujte se za mrtvé a vzkříšené (Římanům 6:11). Je důležité se považoval za vzkříšeného, protože vzkříšený už neumírá, smrt nad ním nemá moc. Pokud se člověk nepovažuje za zemřelého, bude očekávat smrt. Jsi radostný. Pokud jsi v depresi, tak je to proto, že se tak považuješ. V životodárném duchu, v duchu radosti není žádný smutek. Můžeš si říkat: jsem unavený, cítím to a protože se za to považuješ, budeš unavený.
Zákon považování za realitu leží v základě jakýchkoli proměn. CO POVAŽUJEŠ ZA REALITU, TO I BUDE. Pokud se budeš považovat za zemského člověka, bude se projevovat obyčejná realita země. V radosti a triumfu je všechno dostupné, každý zázrak.
Když víš, kdo jsi, tak víš i co ti patří. Pokládej se za majícího a nemajícího. Pokud se považuješ za nebeského, tak všechno je tvé. Ve skutečnosti je všechno materiální. I neviditelné je materiální. Materiální se dělí na viditelné a neviditelné.
[CSP] Římanům 4:17 jak je napsáno: Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů. Je otcem před tím, jemuž uvěřil, před Bohem, který oživuje mrtvé a povolává to, co není, jako by bylo.
Existuje princip NEEXISTUJÍCÍ NAZÝVAT JAKO EXISTUJÍCÍ. To neznamená, že neexistující nebylo. Bylo to, ale bylo to neviditelné. Z hlediska viditelnosti to neexistovalo, ale existovalo to vždycky. Všechno je duchovní, to znamená, že ve všem je přítomná Boží sláva, všechno je z ní uděláno. Může to přecházet z viditelného do neviditelného a z neviditelného do viditelného. Neviditelné je věčné, ale viditelné je dočasné, není to stabilní.
