Písmo říká, že poslední nepřítel bude vyhuben – smrt. Všechny projevy smrti budou zničeny. Smrt bude zničena jako poslední, ale na cestě k zničení smrti bude mnoho všeho vyhubeno, zničeno. Všechno už je poraženo, my poznáváme, co je poraženo a zničeno. A nakonec poznáme, že smrt je poražena, poznáme nepomíjivost, neporušitelnost. Všechno je už dokonáno, hotovo, i fyzická smrt je už poražena. Tělesné myšlení je smrt. Z našeho myšlení úplně zmizí vědomí smrti.
Člověk neměl vědomí hříchu, dokud se neobjevil zákon. Zákon byl dán proto, aby si člověk uvědomil hřích. Ale hřích byl přítomný na světě i před Zákonem. Smrt se týká všech oblastí, nejen těla – rodiny, prosperity, všeho. Všechno pomíjí, rozkládá se, jestli není poznání, skrze které tam vchází životodárná moc Ducha.
Ježíš svou smrtí porazil smrt. On zničil osten smrti. Ježíš zjevil nesmrtlnost skrze nepomíjivost, neporušitelnost. Už Šalamoun říká, že tělo umírá a Duch se vrací k Bohu, co by se v Nové smlouvě změnilo, kdyby nepomíjivost nebyla reálná? NESMRTELNOST JE ZJEVENA, PROJEVENA SKRZE NEPOMÍJIVOST.
Dítě se rodí bez vědomí smrti. Ono neví, co je to smrt. Děti mají vědomí nepomíjivosti, neporušitelnosti. Protože se ale nachází s lidmi, kteří mají zformovanou zkušenost, věří tomu, to začne formovat do té doby čisté vědomí dítěte a přinášet mu do myšlení smrt, program smrti. Ježíš říká: buďte jako děti. Dítě se dívá na své tělo, které roste, rozvíjí se, pro něho je těžké uvěřit, že to bude zastaveno. Jedině až se jeho myšlení začne formovat, vidí smrt, tak ji začne přijímat jako realitu. Když už je jeho vědomí smrti zformované, jsou zformované programy smrti ve vědomí, jeho růst a rozvoj se zastaví a začíná stárnutí. Člověk se snaží všemi silami zadržet tento proces.
Je potřeba číst Bibli očima nepomíjivosti, že věčný život obsahuje i nepomíjivost. V Bibli je mnoho o nepomíjivosti. Člověk má v sobě vědomí nepomíjivosti, proto nevěřící říkají: žijeme ve svých dětech, nic v tomto světě nezmizí beze stopy.
Když člověk žije v náboženství, vzniká návyk nebýt veden vnitřním svědectvím. Bůh řekl lidem ve Starém zákoně: lidské srdce je zkažené, nelze se na něho spoléhat, a ani na rozum se nemůžeš spolehnout. A lidem dali přikázání, můžeš se spoléhat na to, co je napsáno. To přivádí dokonce k tomu, že člověka nevede ani jeho svědomí, jen to, co je napsáno. Bůh ale učil vždy proroky slyšet a vidět vevnitř v sobě. Bůh jim často říkal, aby dělali něco, co zákon zakazoval. Když Ježíš mluvil s ďáblem a farizei, říkal: je psáno. Se všemi ostatními mluvil s pozice srdce. Náboženství zaměňuje napsaným textem, Biblí, vnitřní prožitky. A tak člověk projevuje milosrdenství proto, že je to napsáno v Bibli. A to je farizejství – jinak by to nedělal, ale proto že je potřeba dělat to, co je napsáno, tak to dělá. Pro člověka, který žije podle svého svědomí, je lehčí být veden vnitřními věcmi. Zdroj tvého života není v tom, co je napsáno, ale uvnitř tebe. Je potřeba se naučit žít tím, co máš uvnitř. Budeš prožívat věci, které potom najdeš v Bibli.
Je velmi důležité snít, mít touhy a cíl. Boží syn řekl, že On je dveře. Dveře nejsou cílem, jimi někam vcházíš, nezůstáváš ve dveřích. Není potřeba uctívat dveře, ale vejít. On tě má uvést do nové dimenze, do světa Božího syna. Náboženství tě vede k uctívání dveří, říká, že dovnitř můžeš vejít až po smrti. Skrze kříž musíš vejít. Svět Božího syna, Jeho věčná moc a Božství je tady, kolem tebe. Uviď Otce všude kolem sebe. Uvidíš, že není žádná vzdálenost. Začneš vidět drahé perly a možnosti v obyčejném a začneš být prosperujícím člověkem.
[Bible21] Žalmy 16:8 Hospodina vidím před sebou napořád, je po mé pravici, nezakolísám.
[CSP] Žalmy 16:9 Proto se mé srdce raduje a má sláva jásá. I mé tělo bude přebývat v bezpečí, (v ruštině mé tělo se uklidní v důvěře, ve spolehnutí se.)
[KB1613] Žalmy 16:10 Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení.
[Bible21] Žalmy 16:11 Stezku života jsi mi ukázal, ve tvé přítomnosti je plnost radosti, nekonečné blaho je po tvé pravici!
[JB-2012] Žalmy 16:11 Naučíš mě cestě života, před tvou tváří plnost radosti, věčné slasti ve tvé pravici.
Plnost radosti vyžaduje nepomíjivé tělo. S pomíjivým tělem nemůžeš prožít plnost radosti. Právě proto, že Tě vidím, se mé srdce raduje a tělo je uklidněno v důvěře. Tělo se neuklidní ve smrti, ale v důvěře. Je smrt, kdy se člověk uklidní, už víc nemůže nic dělat. Je důvěra, kdy se tělo naplňuje úplně jiným druhem života. Davidovi bylo zjeveno toto tajemství. David říká, že vždy viděl Pána, životodárného Ducha. David viděl Ježíše.
Když se díváš do zrcadla slávy, musíš vidět svou nepomíjivost, neporušitelnost jako Božího syna. Pokud uznáváš smrt, že tělo je pomíjivé, jak chceš zastavit nemoc, která je procesem pomíjivosti. Pomíjivost i nemoc je to stejné, obě jsou ovocem smrti. Nemůžeš chtít, aby na jedné větvi stromu rostlo ovoce a na druhé ne. Prokleje se kořen a všechno uschne.
My často jako marnotratný syn bereme své tělo z domu Otce, jdeme a ničíme své tělo a k Otci se chceme vrátit duchem. Lidé říkajjí: nahý jsem přišel na zem, nahý i odejdu. Ale ty ses narodil na zem s dobrým mladým tělem, bylo by dobré pořád v takovém těle chodit a vrátit se v něm. Když bereme své tělo jako marnotratný syn z Otcova domu, tělo nemůže žít mimo dům Otce. Tělo nemůže žít vně slávy. Marnotratný syn rozházel s prostitutkami své jmění. Stejně tak i my ničíme své tělo. Tělo je dědictví, má žít doma, živit se nebeskou slávou. Tělo má žít věčně. Pavel o tom mluví: Copak odeberu tělo Kristu a dám prostitutce, vždyť ono se zničí?
Proč smilník hřeší proti vlastnímu tělu? Smilstvo, cizoložství není spát s prostitutkou nebo být nevěrný manželce nebo manželovi. Když tvé tělo není plně vydané Kristu, ono se ničí. Je napsáno, že nohy prostitutky nežijí doma. Náš dům je tady na nebesích. Když nenecháme žít tělo na nebesích, ono pomíjí, opotřebovává se.
Satan postavil před oči lidí pomíjivé tělo místo slavného těla. Na co se díváme, to se děje.
[JB-2012] Římanům 7:23 ale vidím jiný zákon ve svých údech a ten bojuje proti zákonu mého rozumu a připoutává mě k zákonu hříchu, jenž je v mých údech. 24 Jak nešťastný jsem člověk! Kdo mě osvobodí od toho těla, které mě vydává smrti?
Pavel nemluví o tom, že by se chtěl zbavit vlastního těla. On viděl ve svém těle ustanovení, která mu překážela. Když nazýval tělo tělem smrti, měl na mysli ta ustanovení. To je to hříšné tělo. Je to substance, která naplňuje tělo. To je důvod, proč je o Ježíši napsáno, že přišel v těle, podobném na hříšné tělo. On přišel v chrámě. Když se mluví o tělesnosti, nejedná se o tělo, ale o ustanovení, naprogramování vědomí, které potom vysílá do těla pomíjivost, ničení, rozklad, zlé věci. Tato tělesnost byla ukřižovaná, už neexistuje.
[Bible21] Lukáš 12:4 Vám, svým přátelům, říkám: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo a potom nemají, co by udělali víc. 5 Ukážu vám, koho se máte bát: Bojte se Toho, který když zabije, má moc uvrhnout do pekla. Ano, říkám vám, Toho se bojte.
Ježíš říká: neboj se toho, kdo zabíjí tělo, protože on nemůže nic udělat s duší, s životem. Bojte se toho, kdo může zabít, zahubit. Zabít tělo a zahubit tělo, jsou dvě různé věci. Zabít tělo – může zastavit funkce těla, ale nemůže se dotknout života. Je život těla, který se nachází v suverénní vůli Otce a Božího syna. Zničit život může jenom Otec. Tělo není možné zničit, protože existuje život, který je zodpovědný za každou buňku. I když tělo shoří, to nezničí tělo. Život těla je vyšší, větší než to, co ničí tělo. Můžeš ničit tělo, Bůh tě potrestá, ale tělo bude obnoveno. Protože existuje život těla, ten, kdo zabíjí, nemá nad ním žádnou moc. Konečné zničení těla je možné, záleží na Bohu, který ho stvořil. Životu těla nelze nic udělat. Nikdo nemůže zničit život, který Bůh vdechl do člověka. Ten, kdo vzkřísil Ježíše, vzkřísí i naše těla.
Ježíš demonstroval svým životem, že ti, kteří zabíjí tělo, nemohou nic udělat. Ježíš řekl: Do tvých rukou odevzdávám svého ducha. Pilát se divil, že Ježíš už zemřel. I smrt byla tehdy, kdy se Boží syn rozhodl. Kdyby Ježíš neřekl tuto frázi, tak by visel na kříži a nikdy by nezemřel. On řekl, že nikdo Mu nemůže vzít život. Poté, co dal svůj život do rukou Otce, tělo přestalo fungovat. Ježíš se nebál těch, kdo zabíjeli tělo, protože měl moc oživit své tělo.
Ty jako Boží syn máš moc oživovat své tělo, duchem umrtvovat skutky těla, nesprávná ustanovení.
[Bible21] Lukáš 12:6 Neprodává se snad pět vrabců za dva haléře? Přitom ani jeden z nich není před Bohem zapomenut.
I pták má věčný život. Stvoření sténá, aby už neumíralo.
[Bible21] Lukáš 12:7 Vám jsou ale spočítány i všechny vlasy na hlavě! Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců.
Otec spočítal vlasy, on je dal, nemá jich být méně. Buňky nemají umírat. Otec vyzývá, abychom se o tělo starali. On nechce, abychom umírali.
[Bible21] Lukáš 12:5 Ukážu vám, koho se máte bát: Bojte se Toho, který když zabije, má moc uvrhnout do pekla. Ano, říkám vám, Toho se bojte.
Copak Otec touží, aby bylo tělo zahubeno v ohni?
[CSP] 1 Korintským 6:13 Pokrmy jsou pro břicho a břicho pro pokrmy. Bůh však zničí jedno i druhé. Tělo však nenáleží smilstvu, nýbrž Pánu, a Pán tělu. 14 Tentýž Bůh, který vzkřísil Pána, vzkřísí svou mocí i nás. 15 Copak nevíte, že vaše těla jsou Kristovými údy? Mohu snad vzít údy Kristovy a učinit je údy nevěstky? To nikdy!
Slovo zničí je v originále slovo vyprázdní. Tady se mluví o vyprázdnění hříšného těla těla a to se už stalo. Toto vyprázdnění dělá tělo patřícím Kristu. Bůh zničí pojetí, že tělo je maso, že je pro pokrm, aby jen jedlo. Tělo patří duchu, stalo se životodárným duchem. Ne samým chlebem živ bude člověk, ale životodárným duchem.
[KB1613] Filipským 3:21 Kterýž promění tělo naše ponížené, aby bylo podobné k tělu slávy jeho, podlé mocnosti té, kterouž mocen jest i všecky věci podmaniti sobě.
Naše tělo je ponížené, přestaň ho ponižovat. Bůh nestvořil všechno materiální, aby potom řekl, že se to nepodařilo a teď už to bude jen neviditelné, duchovní. Boží syn přišel a udělal vše dokonale. Už nejsme z hlíny. Jsem s Ježíšem jedno tělo a On je nepomíjivý.
