Únor 2013 na Ukrajině
V únoru nás Duch Svatý učil především předávat lidem Boží lásku - jak správně pomáhat Jeho způsobem lidem. Proto jsme se jim už od konce ledna až do poloviny února intenzivně věnovali a nevyjížděli z Oděsy. Bohu velmi záleží na každém člověku, proto nám dal na srdce zůstat v Oděse až do doby, kdy náš zase pošle na cesty. Protože to může pomoci mnoha lidem, rozhodli jsme se zveřejnit věci, které jsme prožívali. Jsou hodně citlivé, proto jsme změnili jména zúčastněných.
Seznámili jsme se s jedním mužem, budeme mu říkat Saša. Byl opuštěný, přišel do Oděsy z jiného města, téměř nic neměl, žil na ulici. Neměl v Oděse trvalý pobyt, proto ho nikde nechtěli přijmout do zaměstnání, občas se mu podařila nějaká brigáda. Obyčejný muž - i přes svou obtížnou situaci se nestal alkoholikem jako mnozí jiní, nepohrdl žádnou prací, snažil se svou situaci změnit. Svědčili jsme mu. Modlil se modlitbou k spasení, začal mluvit v jazycích.
V rámci našich možností jsme mu pomáhali, obzvláště jedna sestra, říkejme jí Máša. Sašovi se Máša zalíbila a hlavně uviděl jednoduché vyřešení své situace, tak se začal o Mášu ucházet. Protože o něho Máša neměla zájem, začal jí vyhrožovat, napadat a bít (dřív pracoval v ochrance vysoce postavených lidí, proto ovládá bojová umění). Máša dostala ze Saši strach. Nikomu nic neřekla, všechno pečlivě tajila a dělala to, co Saša chtěl. Ten ji obviňoval, že je prostitutka - to mu sloužilo jako záminka k bití a vyhrožování. Situace se zhoršovala a když to vyšlo najevo, byly chvíle, kdy Saša už nebyl schopen kontrolovat své jednání. Měnil se v úplně jiného člověka, nad kterým v tu chvíli měl kontrolu démon.
Situace se stala nebezpečnou. Jeho rozum se začal zatemňovat. Začal vidět cizí muže, jak vchází a vychází z bytu Máši, kterou neustále sledoval. Několikrát ho bylo vidět, jak běhá kolem domu a někoho honí, ale nikdo jiný tam nebyl. I když se všechno projevilo, nebylo možné s ním mluvit - žil ve svém nereálném světě se zatemněnou myslí. Mnoho večerů jsme trávili až do velmi pozdní noci v bytě Máši. Věnovali jsme jí čas, aby ji mohl Duch Svatý obnovit svým Slovem. V podstatě jsme ji také hlídali před napadením, protože Saša byl neustále někde poblíž a snažil se o kontakt s ní.
Už dříve jsem pracovala s týranými ženami. U Máši se projevovaly tytéž symptomy jako u nich. Věděla jsem, že sama nemůže tuto situaci ustát, prostě její tělo a duše by to nezvládly. Trávili jsme s ní večery a noci až do té doby, dokud láska nevytlačila strach a Máša byla opět schopná stát na Božím Slově. Museli jsme být neustále k dispozici, protože Saša zkoušel nové a nové metody, jak dosáhnout svého cíle. Jednou pozdě večer přiběhl k nám domů, abychom šli s ním k Máše, že je u ní nějaký muž. Chtěli jsme mu pomoci uvidět skutečnost, tak jsme se oblékli a šli s ním. Máša mi už dříve svěřila klíče od bytu, odemkla jsem tedy a požádala Mášu, aby nám ukázala byt. Pozvali jsme Sašu dovnitř a všechno prohledali, samozřejmě tam nikdo nebyl. Byl trochu šokovaný – aby měl jistotu, že z bytu nikdo nevyšel, dal do dveří průsvitný papírek, který tam stále byl. To byla příležitost mluvit s ním, ale jeho rozum byl ještě stále příliš zatemněný.
Zažívali jsme s ním mnoho dalších situací, někdy jsem si připadala jako v grotesce. Duch Svatý nám ukázal, jak se za něho modlit. Začali jsme svazovat toho démona a duchovní slepotu. Saša začal vidět skutečnou realitu a uvědomoval si, co dělal. Přiznal, že neví, co se s ním děje - najednou jedná tak, jak nechce. Teď v něm bojují jeho představy o životě s Božím usvědčením. Není ochotný vzdát se svých plánů, proto se dál za něho v autoritě modlíme. Máša se už zotavila z šoku a Duch Svatý ji intenzivně obnovuje.
Mnohému se na tomto příběhu učíme: je velmi důležité být skutečně vedený Duchem Svatým a ne lidským soucitem. Pro ženy je důležité nesloužit o samotě mužům. Také jsme mohli vidět, jak mohou špatné myšlenky ovlivnit život člověka. Později se z nich stanou skutky až do té míry, že člověk začne být ovládaný démonem a v jediné sekundě se mění ve zvíře. Sami jsme viděli, když jsme šli se Sašou od Mášina domu a míjel nás nějaký člověk, jak se Saša najednou změnil: otočil se a šel za tím člověkem s úmyslem napadnout ho. Po několika krocích se vrátil k nám zase normální.
Poté, co nás přivedl k bytu, kde nikdo nebyl, se nám Saša vyhýbá, ale Duch Svatý nám dává příležitosti se s ním nečekaně potkávat, takže do něho můžeme vždy zasít nějaké Boží Slovo. Cítíme k němu Boží lásku a soucit, ale také víme, že pokud není ochoten změnit své myšlení a plány - to co způsobilo tuto situaci - nemůžeme mu sloužit přímo vysvobozením. Za chvíli by totiž přišlo ještě víc horších démonů a jemu by bylo ještě hůř. Pokud by ale znovu Mášu napadl, jsme připraveni se obrátit na policii, protože zatím nevyužil možnost být vysvobozen od svých démonů.
V druhé polovině února jsme opět začali jezdit do našeho vzdáleného působiště. I zde nastaly velké změny: po téměř ročním působení jsme předali církev v Irkejevě Věře. Dál začneme v nejbližší době v Irklejevě novou práci s manžely Ruslanem a Lenou. Bude zaměřena na nevěřící lidi. Chceme jim přinášet evangelium a Boží lásku tam, kde jsou a dělat z nich učedníky. Krátce po tom co se Ruslan rozhodl jít dál touto cestou mu Duch Svatý otevřel dveře k jednomu nevěřícímu spoluzaměstnanci a ten byl zasažen Boží láskou a dobrotou.24. února jsme začali novou domácí církev u manželů Saši a Věry v Lipovém v Poltavské oblasti, půl hodiny cesty autobusem z Irklejeva. Ruslan zatím pracuje bez volných dnů, zastupuje za nemocného spolupracovníka. Tak jsme jeli z Čerkas přímo do Lipového, je to něco přes dvě hodiny autobusem po velmi rozbité silnici. Řidiči tu kličkují mezi dírami, často jezdí i v opačném pruhu, pokud je tam zrovna trochu lepší cesta. V Lipovém se věnujeme Sašovi s Věrou. Vyučujeme je, aby byli schopni později pokračovat v započaté práci. Na první shromáždění tu přišli dva lidé – Oleg, spasený v době naší předchozí návštěvy a Voloďa, závislý na alkoholu. Když Voloďa přijal Ježíše, Duch Svatý se ho mocně dotkl, takže se i výraz jeho obličeje změnil. Sláva Bohu! Jsme moc rádi, že začínáme s novými, čerstvě spasenými lidmi. Duch Svatý je našel a vytahuje je ze samého dna. Věříme, že Boží Slovo a Duch Svatý úplně promění životy těchto mužů.
V neděli ráno jsme vrátili do Oděsy a hned telefonovala Ljuba, abychom se s ní šli modlit za nemocnou ženu. Po pár hodinách odpočinku jsme tedy odjeli do centra města. Starší žena, bývalá známá operní zpěvačka, trpěla bolestmi páteře. Modlili jsme se za ni. Úporná bolest polevila. Tato žena se znovuzrodila. Nechali jsme jí tam knížečky Základů, které si čte. Poté jsme šli k Ljubě.
Měla na bytě dva mladé lidi: Marka a Lidu z Ruska s dítětem. Svědčili jsme jim o Ježíši a modlili se za ně. Oba pocítili Boží moc. Dlouho do pozdního večera jsme s nimi mluvili, vzali si knížky Základů.
V úterý pak Ljuba telefonovala, že je už dál nemůže na bytě mít, protože nedostali práci a také už nemají peníze (žili u ní už několik dnů zadarmo). Zrovna jsem v té době vařila oběd. Ještě jsme se smáli a říkali si, že snad poobědváme dřív než předchozí dny, kdy jsme se k obědu dostali až večer. Tak jsme všeho nechali, rychle se pomodlili a vyrazili k Ljubě, abychom je tam ještě zastihli. Mluvili jsme s nimi. Vyšlo na jevo, že si četli Základy a rozhodli se přijmout Ježíše jako svého Pána. Probrali jsme s nimi jejich situaci. Protože žijeme v malém jednopokojovém bytě, jediné, co jsme jim byli schopni nabídnout byl nocleh pro Lidino dítě. Odešli na ulici, bylo vidět, že jsou zklamaní a nevědí, co dál.
Když jsme přijeli domů, modlili jsme se za ně, aby nemuseli být s dítětem v noci na ulici. Další den ráno a celé dopoledne jsem cítila, že něco není v pořádku. Věděla jsem, že jsme něco udělali špatně. Začali jsme se s Ivem modlit. Duch Svatý k nám ihned začal mluvit a vyučovat nás, jak pomáhat lidem skutečně Jeho způsobem.
Nikdo z nás nedal Duchu Svatému dost času, aby nám mohl říci, jak správně pomoci těmto lidem. Dělali jsme, co jsme mohli, chtěli jsme pomoci, říkali jsme správné věci, ale dělali jsme to nesprávně, po „člověčím“ - nepočkali jsme na Boží instrukce. Děkujeme Bohu za to, že nám Duch Svatý vysvětloval, jak předávat Boží lásku lidem. Když jsme vyznali Bohu svoje chyby, byla z toho nakonec Boží sláva. Zatelefonovali jsme jim. Zjistili jsme tak - jak nám to Duch Svatý předem řekl - že situaci napravil a postaral se o ně. Sjednali jsme si s nimi schůzku na nádraží před odjezdem vlaku do Čerkas.
Když přišli, omluvili jsme se jim, že jsme s nimi nesprávně jednali, protože jsme nedovolili Duchu Svatému jednat tak, jak On chtěl. Byla to velmi vzácná chvíle, kdy tito mladí lidé prožili Boží lásku. Nebylo moc času, ale dověděli jsme se, že něco zažili v průběhu těch dvou dnů s Bohem. Chtějí jít dál za Ježíšem. Otevřeli nám svá srdce a svěřili se, že potřebují právě tu pomoc, kterou nám Duch Svatý už před tím naznačil. Ocitli v situaci, neřešitelné přirozeným způsobem. Maskovali ji svým zdánlivě lehkovážným chováním. Sláva Bohu za Jeho dobrotu, On má řešení na všechno! Je jen důležité, abychom Mu dali možnost jednat.
Když jsme se další pátek dostali po celonoční cestě vlakem do Čerkas, po nádherném jarním dnu v Oděse nás čekal celý den čekání na autobus v zimním počasí. Pohybovali jsme se po obchodních domech. Přijeli jsme do Lipového. Sašu postihly silné bolesti břicha, pravděpodobně jater. Sláva Bohu, ráno se vzbudil úplně zdravý. Na shromáždění přišel jenom Oleg, tak jsme se mu mohli plně věnovat. Voloďa onemocněl a tak nemohl přijít. Po shromáždění šel Saša k Voloďovi pomodlit se za jeho uzdravení. Na zpáteční vlak z Kremenčugu do Oděsy nás odvezlo auto, které nám zastavilo, když jsme čekali na autobus.
Velmi se těšíme na Boží jednání v březnu.
