ROZNĚCOVÁNÍ MYSLI

ROZNĚCOVÁNÍ MYSLI
Přátelé, již několik let mluvíme o „zlatém mozku“ a „zlaté schráně“… tyto obrazy jsou o naší hlavě, o mysli. Nemysli si, že s prokletým myšlením tě Bůh přemístí do Nového Jeruzaléma. Ale když tvůj mozek září, tak jako mozek Svatého, najednou zjistíš, že Země je Nebeský Jeruzalém, Nová Země. A to se nazývá SKOKEM VE VĚDOMÍ. 
V Bibli nenajdete, že by Bůh někde vtrhl a něco dělal bez vědomí člověka. Vždy byl aspoň jeden člověk, který věděl, co se děje. Proto je řečeno: Bůh nic nedělá bez toho, že by to zjevil svým služebníkům, prorokům. Když byli služebníci – proroci v takové úctě, že dokud to nevěděli, nic se nedělo, tak tím více Syn, před kterým Otec vůbec nic neskrývá. Tehdy vzniká otázka: KDE SE NĚCO DĚJE? PROČ TAK MÁLO? Jistěže ve srovnání s někým se děje hodně, ale my se s nikým nesrovnáváme. Jestli říkám, že je to málo, tak je to pro mě málo, cítím to tak. A dokonce ani nechci, aby to bylo pro mě mnoho. 
Podívejte se, všechno je relativní. Když například říkáš: „Mám málo peněz“, ale v Africe děti umírají hladem. Ve srovnání s tím jsi milionář! A to je špatně, když jsi milionář ve srovnání s tím, protože ve srovnání s něčím jiným budeš jako to dítě v Africe.
Stejné je to i s časem: „ve SVÉM čase přináší ovoce“. Syn má svůj čas a svůj časový rozvrh. 
Učím lidi, jak vyřezat čas a zrušit události a funguje to! 
A někdy slyším: „Ještě nepřišel čas, jsem teď v takové sezóně“. V jaké sezóně? Je příznivé léto Páně!
Dokonce ani slunce není. Je napsáno: „Slunce tam nebude“. 
Zmizí kvůli katastrofám? Kvůli zemětřesení? Ne, přestane být vidět kvůli převeliké Boží slávě. Jak zmizí hvězdy, když vyjde slunce? Existuje taková záře, kvůli které i slunce zmizí. Děje se to tehdy, když žiješ v takovém stavu mysli, že nemáš ani den, ani noc, jen světlo, světlo, světlo! Už můžete znát záblesky tohoto stavu. 
Mnozí znají termín „ROZNĚCOVÁNÍ MYSLI“. Není to takové to plynulé mihotání, které je pro nás všechny jakoby standardní. Zapálení mysli je vzplanutí, které pokračuje bez ustání.

A VĚDOMÍ začíná hořet.
Lidé často nevědí, co s tím dělat. Jeremiáš to nazval „oheň v kostech“ – snažíš se ho zadržet, v určitém smyslu tě to sužuje. Neděje se to proto, že je ten oheň škodlivý, ale proto, že na něj nejsi zvyklý. 
Keř, který hoří a neshoří – to není jenom obraz. V podstatě bychom tak měli hořet a nevyhořet. Jak v tomto mystickém smyslu: „je ohnivý v duchu, káže", tak ve fyzickém smyslu - člověk začíná zářit. Nejprve si ho všimneš morálně, že celý září. A jeho tvář se skutečně rozjasňuje. Když člověk září, tak je mladý, krásný, i když věkem není považován za mladého. Je to, jako byste jeho stáří neviděli, není tam. „Pomíjivé je pohlceno nepomíjivým“. 
Mnoho lidí odmítá dělat takové mystické věci - je to děsivé, když na to nejste zvyklí: například nespat čtrnáct dní!...
Králům se klepala kolena a byli celí bez sebe, když viděli čaroděje a zázraky, nebo Boží znamení. Když Jan uviděl Ježíše, je napsáno, že „padl jako mrtvý“. 
To je velmi parádní stav! Mohl bych o tom mluvit donekonečna, protože to mám přímo před očima - ROZNĚCOVÁNÍ MYSLI. 

ANDREJ JAKOVIŠIN
Úryvek z vysílání STAV SVĚTLA. NOC UŽ NEBUDE!