MUSÍŠ MÍT TYTO POCITY
21.11.2023 01:52
[KB1613] Filipským 2:5 To tedy, ciťte při sobě, co i při Kristu Ježíši.
V jiném překladu je napsáno: [Bible21] Filipským 2:5 Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš:
Obojí je správné.
Pokud myslíte na takové myšlenky, které nevyvolávají pocity, myslíte jen na prázdné myšlenky.
Jak rozlišit prázdné myšlenky od neprázdných?
Myšlenky obsahují energii, pocity. Když je rozložíte na energii, cítíte je.
Kdyby každý z nás dbal na to, aby cítil to, co si myslí – polovinu našich myšlenek bychom vůbec nechtěli přemýšlet. Proč bychom měli?
A tak, musíme „mít stejné pocity, stejné cítění jako v Kristu Ježíši“… A náboženská představivost vykresluje: no, být dobrým člověkem, myslet si o lidech jen dobré věci.....
Ale o tom se tam nic nepíše.
"On je obraz Boží..." - To je výčet jeho pocitů; CÍTIL, ŽE JE BOŽÍM OBRAZEM.
A přesto neměl pocit, že by něco ukradl nebo si přisvojil, když se považoval za rovného Bohu.
Takové pocity nejsou jen navrhovány, ale je napsáno: Musíte mít tyto pocity! MUSÍTE!
Říká se: chceš-li žít, měj tyto pocity. Země je pro bohy. Ona je "podnož Boží". Je stvořena pro nohy Božstev.
Protože tyto pocity lidé nemají, tak umírají "jako lidé", i když jsou Bohové.
Ježíš měl tedy pocit, že je obrazem Božím: "Nepovažoval za dravost být roven Bohu.
Jinými slovy, neměl pocit, že by přeháněl, když se považoval za rovného Bohu.
Měl pocit "Jsem roven Bohu".
A když vám někdo řekne, že MUSÍTE MÍT TYTO POCITY, není to návrh, je to přikázání. Mějte tyto pocity!
Cvičte se v tom!
Proto musíte někdy jít k zrcadlu a říct si: "Já jsem Bůh. Jsem Bůh? Ano, jsem Bůh. Co je na tom tak divného?"
Dále je psáno, že se pokořil.
A náboženství hned řekne: Viděli jste to? To je ono, tady začni.
Ale čím se pokořil?
- Souhlasil, že na sebe vezme podobu otroka, a (pozor!) udělal ze sebe člověka!
Jeho pokora, jeho ponížení spočívá v tom, že si uvědomuje, že musí chodit v podobě člověka, a nepřijímat pokušení přestat o sobě uvažovat jako o Bohu.
"Ponížil se až k smrti." - Co bylo výrazem jeho pokory?
- Být obrazem obyčejného člověka, který se v žádném případě nepodobá Bohu, a nadále se považovat za obraz rovný Bohu.
- Vyžaduje to pokoru?
- Samozřejmě!
Není většího pokušení vzdát se svého božství než být v podobě obyčejného člověka.
Pokora nespočívá v tom, že se nechceme považovat za Boha.
Pokora spočívá v tom, že i když člověk je vnímán jako člověk (dokonce jako otrok) - že se nadále považuje za Boží obraz a za osobnost rovnou Bohu.
To je ta PRAVÁ POKORA, kterou prokázal Boží Syn.
Právě rozdíl v těchto pocitech způsobuje vnitřní nepohodlí: Jsem člověk, nebo Bůh?
Nejjednodušší je odhodit toto břemeno Božských pocitů a říci: "Jsem jen člověk." Což je velký omyl, prakticky smrt.....
Osud marnotratného syna:
Jsme zvyklí číst, že "kvůli přestoupení jste byli mrtví".
A každý si myslí: přestoupení - to jsou špatné skutky.
Ale v ruském jazyce je slovo "přestoupení" od slova " přestoupit".
A co přestoupil marnotratný syn, když se stal marnotratným?
Zákaz spát s děvčaty?
Neutrácet peníze?
Přestoupil práh otcova domu!
Přestoupil vztahy.
Přestoupil příbuzenství, své božství.
A řekl: "Budu prostě jako člověk.
Nedostatek této pokory vás přivede k tomu, že stejně se budete snažit dosáhnout a přijmout své Božství skrze oklamání z cizích rukou.
ANDREJ JAKOVIŠIN
