MOC PŘEDSTAVIVOSTI

Čím se liší spatřování od vidění nebo od představivosti? Spatřování – to je duchovní vidění, je potřeba ho zaměřit. Je potřeba se naučit soustředit se, když to umíš, můžeš začít používat představivost.

 

[Bible21] Matouš 18:1 V tu dobu přišli učedníci za Ježíšem s otázkou: "Kdo je v nebeském království největší?" 2 Ježíš k sobě zavolal malé dítě a postavil je doprostřed 3 se slovy: "Amen, říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského království nepřijdete. 4 Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském království největší.

 

[Bible21] Matouš 18:10 Dejte si pozor, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých. Říkám vám totiž, že jejich andělé v nebesích neustále hledí na tvář mého nebeského Otce.

 

On shromáždil své učedníky a řekl jim, aby nepohrdali dětmi. Ježíš říká: jestli nebudeš jako dítě, nevejdeš do království. Být jako dítě a být vyvolených znamená volný vstup do nebeského království. Ježíš nazývá dítě malým věřícím ve Mě. Ale kdy se to dítě modlilo modlitbou k spasení, zřeklo se svých hříchů?

 

VYVOLENÍ A BÝT JAKO DÍTĚ JE STEJNÉ A ZNAMENÁ VOLNÝ VSTUP. Vyvolený věří, že moře je mu po kolena a všechno je možné. I dítě věří, že je všechno možné. Pohoršit dítě je nutit ho přemýšlet jinak. Ale my musíme změnit své myšlení a být jako děti. Nejvíc pohrdavých myšlenek mají dospělý k dětem, když slyší jejich fantazie. Děti žijí ve světě své představivosti.

 

Spatřování je soustředění se na to, abys uviděl v duchu. Děti takovou schopnost ještě nemají. Spatřování potřebují ti, jejichž rozum je zkostnatělý a nejsou schopni žít ve světě představivosti jako děti.

 

Andělé dětí vždycky vidí obličej nebeského Otce. Bůh má anděle Jeho obličeje.

 

[CSP] Izajáš 63:9 V každém jejich soužení měl soužení i on. Anděl jeho přítomnosti je zachraňoval. On je ve své lásce a ve svém soucitu vykoupil. Zvedal je a nosil je po všechny dávné dny.

 

V ruštině je napsáno anděl Jeho obličeje. Je to anděl, který představuje obličej Boha, osobu Boha. Anděl dítěte představuje dítě před obličejem Otce. Anděl – to je spojení s nebem. Ježíš řekl, že děti mají neustálé spojení s Otcem. Ježíš chce, abychom byli jako děti, protože oni mají neustálé spojení s Otcem.

 

Tví andělé se většinou dívají tam, kam se díváš ty. A to je někdy příčinou, proč nemáš žádný užitek ze svých andělů. A proto se anděl nazývá andělem tváře, protože kam obrátíš svou tvář, tam jde anděl. Děti žijí ve světě své představivosti a Ježíš tento svět představivosti nazývá obličejem Otce. Dítě věří v nadpřirozeného sebe a to je cílem víry v Ježíše. Ježíš řekl: chraň tě Bůh narušit jeho dětskou představivost. Je to stejné, jako bys pověsil dítěti na krk kámen a nutil ho žít tak, jak jsi nechtěl nikdy žít.

 

Dítě má výsadu bez námahy lehce ve všem vidět nadpřirozeno. Ty se snažíš s námahou uvidět aspoň něco, dítě to může uvidět okamžitě.

 

[Bible21] Jan 3:2 Přišel za Ježíšem v noci a řekl mu: "Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha. Nikdo přece nemůže dělat zázraky, které děláš ty, není-li Bůh s ním."

 

Ježíš mluvil s Nikodemem, že je potřeba se vrátit do dětství. Když se jedná o nadpřirozené, vždy se bude mluvit o znovuzrození, o božské přirozenosti. Ježíš řekl: ať vás ani nenapadne zkazit božskou přirozenost v dětech. Děti se rodí s Boží přirozeností. Náboženství pohrdá dětmi, říká, že jsou děti, které jdou z vůle nebeského Otce do pekla.

 

Děti mají nádhernou vlastnost – žít ve světě představivosti a vidět nadpřirozené. Mají neustálé spojení s nebem. Když ponižuješ dítě kvůli fantazii, ničíš jeho návyk skrze fantazii uvolňovat tvořivou moc. Dítě skrze představivost něco vymýšlí. Dítě vidí a hned se to snaží udělat. To dospělým chybí.

 

Dospělí většinou pohrdají dětmi za to, že mluví o tom, co není. Otec nazývá to, co není, jako by bylo. Představivost je potřeba, aby bylo vymyšleno to, co ještě není. To, co je, můžeš spatřovat. Jestli neumíš spatřovat, musíš si to vymyslet.

 

[Bible21] Jan 1:9 Tento byl to pravé Světlo osvěcující každého člověka přicházejícího na svět:

 

Každý člověk, který přichází na svět, je osvícen světlem.

 

Děti jsou podobné Ježíši. Děti ještě vidí nebe, jsou s ním neustále ve spojení. Když bráníš dítěti v jeho představivosti, je to jako zavírat nad ním nebe. Nejlepší rodiče si hrají se svými dětmi na všechno, co je napadne. Dítě si vůbec nemyslí, že může se dostat do pekla, pokud si myslí něco nesprávného.

 

Děti jsou andělé pro rodiče. Oni věří v nadpřirozené sebe. Děti mají proud fantazie, jestli se jim něco nedaří, vymýšlí něco jiného. Ty jsi dítě, které má velkou představivost, ale ty mu nevěříš. Když jsi to viděl v dětství, byl jsi připraven se za to bít, zrealizovat to. Nepohrdej dítětem, kterým jsi ty. Sniž se k tomu, aby sis představoval. Velikost je právě v tom – nepohrdat svou představivostí. Neptej se: je to Pán nebo jsem si to vymyslel?

 

Buď jako dítě s fantazií. Pro svět je představivost hloupost. Pro Boha je představivost tvořivá mocná síla.

 

Apoštol Pavel řekl: dívej se na nebeské, kde Kristus sedí po Boží pravici. Můžeš zapojit představivost. Když Bůh mluví v obrazech, k tomu potřebuješ představivost. Apoštol Pavel kázal tak, aby se zapojila jejich představivost a oni to viděli. Spatřuješ ty věci, které už sis zvykl vidět. Věci, které jsi nikdy neviděl, můžeš uvidět jenom skrze představivost. Představivost ti umožňuje vidět neustále neviditelné věci, je to jako když ti otevírá dveře.

 

Před 400 lety začal technický pokrok. O dni Letnic, Bůh, který žil do té doby na nebi, se oblékl do lidí se vší svou tvořivou sílou. Prakticky to znamenalo, že člověk bude vidět a tvořit, ale tato tvořivá moc byla ve věřících potlačována, takže sotva věřili, že je v nebi nějaký Ježíš. Svět se rozhodl falšovat Letnice. Není potřeba nic tvořit, nic vymýšlet. Lidé se přestali zabývat tvořivostí. Malířství, filozofie, básně přestaly být důležité. Člověk se orientoval na to, aby z toho něco měl. Člověk se stal spotřebitelem, místo toho, aby tvořil. Církev byla také zasažena tímto klamem – je potřeba se zabývat tím, co budeš jíst… Ďábel chodí jako řvoucí lev a hledá, co sežrat. Tak žijí mnozí lidé. Je to spotřebitelský život. Od dětství tě přesvědčují, aby ses stal spotřebitelem. Svět ti dává plán pro tvůj život od začátku až do konce, nemusíš nic vymýšlet. Škola, univerzita, diplom, abys měl dobrou práci, abys měl hodně peněz a co jíst…

 

Adam byl stvořen, aby tvořil, ale STAL SE SPOTŘEBITELEM. Poslední Adam je zdroj. Svět říká, že představivost je hloupost, snění, ale Bůh říká, že PŘEDSTAVIVOST JE TVOŘIVÁ MOC. Ježíš řekl: Kdo tvoří a naučí tvořit, bude velký v Nebeském království. Ježíš řekl, když chceš být velkým, buď dítětem. Děti mají velkou tvořivou moc – představivost. Velký je ten, kdo umí tvořit. Děti chtějí neustále tvořit.

 

Skutečná představivost rodí tvořivou moc. V představivosti mohou být krajnosti. Ježíš je úzká cesta, jedna krajnost je náboženství, druhá krajnost je myslet si, že všechno, co vymyslím, je správné. Vždy je v tom risk. Jestli nechceš riskovat, abys neudělal chybu – to je náboženství. Na naši představivost může mít mnohé vliv – jedovaté jídlo, špatná nálada, úraz hlavy, psychické problémy... Hlavní ochrana je velmi jednoduchá – mluv, co vidíš. Otec se ptal proroků: řekni, co vidíš? Když to vyslovuješ, uvnitř víš, jestli je to správné nebo ne. Když se ti nechce Otci říct, co vidíš, tak to není správné, není to od Otce.

 

Ve Skutcích 7.kapitole je popsána modlitba Štěpána. On viděl Otce a Ježíše. Modlitba Nové smlouvy – to je modlitba spatřování, modlitba představivosti. Sestoupení Ducha svatého bylo chápáno, že člověk teď bude vidět. Štěpán věděl, co se stane, proto se začal modlit. Štěpán se upřeně zahleděl do nebe. Když víš, že za několik sekund budeš ukamenován, tak se budeš modlit modlitbou, kterou se nejvíc modlíš. Hlava v tu chvíli nevymyslí nic jiného. Štěpán se modlil nejzvyklejší modlitbou. To byla nejběžnější modlitba – Otče, já tě vidím. Přebývání v tom, co patří Otci – to je spatřování a představivost.

 

ANDREJ JAKOVIŠIN