Květen 2014
Začátkem května se stala v Oděse nečekaná tragická událost. V Oděse byl klid a pokoj, je to mnohonárodností město obývané především obchodníky. Žijí zde v klidu vedle sebe různé národy, ale také různá náboženství – pravoslavní, židé, muslimové, evangelikální křesťané. 2. května byl tento mír a pokoj narušen tragickou událostí, způsobenou ozbrojenými lidmi, kteří přijeli do Oděsy. Pochod obyčejných neozbrojených lidí za jednotu Ukrajiny napadla ozbrojená skupina mužů, kteří začali střílet do účastníků pochodu. Několik lidí bylo zabito na ulicích v době pochodu, další zemřeli v budově odborů.
Nás ten den Duch Svatý podivuhodně ochránil. Byli jsme právě ve městě, sloužili jsme jedné rodině, pak jsme ještě šli do nemocnice modlit se za jednu sestru. Poté, co jsme udělali všechno potřebné, měli jsme dost volného času. Bylo krásné teplé počasí a proto jsme se rozhodli, že půjdeme přes celé centrum města pěšky. Po cestě jsme viděli skupinky milice. Mysleli jsme si, že pochod za jednotu Ukrajiny už skončil. Když jsme se přibližovali k centrální ulici, najednou jsme pocítili, že máme jít na zastávku autobusu a jet hned domů. Udělali jsme to, šli jsme na konečnou zastávku městského autobusu. Okamžitě přijel projíždějící autobus kterým běžně nejezdíme, protože je už plný lidí – proto jsme ho chtěli nechat odjet. Už se rozjel, ale najednou zastavil přímo před námi a otevřel zadní dveře. Nastoupili jsme tedy a jeli domů. Když objížděl centrální ulici, nepřipadalo nám to nijak divné, jen jsem si pomyslela, že se řidiči nechce jet mezi lidmi, kteří tam ještě zůstali po pochodu. Teprve když jsme přišli domů, tak jsme se dověděli, že se v té době již ve vedlejší ulici střílelo a probíhaly tam bitky a boje (my jsme vůbec nic neslyšeli a neměli jsme vůbec o ničem ani tušení) a krátce po našem odjezdu se to přesunulo i na ulici, kde jsme pár minut před tím čekali na autobus. Díky Bohu za Jeho ochranu. Další události jsme sledovali skrze přímý přenos po internetu.
Po těchto událostech nás Duch Svatý vedl do přímluvných modliteb, protože nebezpečí násilí pokračovalo, zvláště o svátcích. Mohli jsme vidět moc modlitby, kdy nám Duch Svatý zjevoval různé věci a tak se to i stalo, všechny přípravy násilností byly zavčas odhaleny. Od té doby se v týmech věnujeme a nějaký čas ještě budeme věnovat především modlitbě.
Nehledě na okolnosti jsme dál sloužili lidem, trpícím od násilí v rodinách a nemocným HIV a AIDS.
V polovině května jsme odjeli do České republiky. Duch svatý nás tentokrát vedl, abychom odjeli dřív, než jsme plánovali. V České republice jsme měli velmi intenzivní program. O své zážitky a zkušenosti z misie jsme se podělili na shromáždění TCV Praha. Kromě návštěv různých známých a rodiny, kde jsme intenzivně lidem sloužili, po týdnu přijela naše kamarádka Taťána z Ukrajiny, která vyučuje o modlitbě a duchovních darech. Ukázali jsme jí některá města a zajímavá místa v České republice a ona nás vyučovala. Nedělali jsme žádná veřejná shromáždění, jen soukromé vyučování pro několik lidí z církve Řeky života, kteří nás o to požádali. Sami jsme se mnohému naučili v oblasti modlitby i fungování duchovních darů, takže můžeme efektivněji sloužit lidem.
