JSI ZAJATEC NEPOMÍJIVOSTI

Triumf – to je Boží království tady a teď. Je to Boží vláda, která se rozmnožuje na celé zemi. Triumf, svatební hostina už nastala. Svatební hostina je schopnost tvého rozumu rozštěpovat Boží pravdy na energii. Tehdy můžeš jíst myšlenky milosti až do projevení Ducha. Jsi vyvolený a můžeš jíst za stolem svého Otce.

V Zákoně je stín budoucího dobra. Všechno, co je ve Staré smlouvě je zaslíbení do budoucna. V Synu jsou všechna zaslíbení ano a amen. Ve Staré smlouvě lidé očekávali, že jednou budou žít ve stavu neustálého přechodu od slávy k slávě. Jejich sláva byla pomíjivá, spojená s očekáváním. Pokud vystupuješ na nebesa a potom se snažíš natáhnout Boží království na to, co vidí tvé oči – to je život Staré smlouvy.

Pohané si o Bohu mysleli, že je to Bůh hor, nebo dalších věcí, ale Bůh je Otcem Syna. Všechno, co je možné říct o Bohu, je ztělesněno v tobě. Jsi sláva Otce. Všechno se děje tady a teď od slávy k slávě. Ať jdeš kamkoli, jsi obklopen slávou, která se z tebe rozšiřuje.

Dnes je epocha slávy. Jsi hoden žít v epoše slávy. Kdyby Boží Synové 2000 let prohlašovali, že Pánovi slávy je plná zem a chodili jako ztělesnění Boží Synové a ne jako ti, kteří čekají příchod Ježíše odněkud z nebe a konec světa, tyto hrůzy, které jsou dnes, by nebyly. Kázání apokalypsy projevuje apokalypsu, kázání nepomíjivosti projevuje Boží slávu.

Nepomíjivost je plnost Božství tělesně. O Ježíši je řečeno, že v Něm byla zjevena planost Božství tělesně. Plnost Božství nebyla zjevena skrze zázraky a zjevení, protože ty měl i Mojžíš. Plnost Božství tělesně je to, co bylo předpovězeno: nedáš svému svatému uvidět rozklad, porušení. Nepomíjivost se projevuje v plné slávě v těle Krista. Plná sláva znamená dát tělu slávu, která mu patří. Tělo Krista, tělo životodárného ducha, ve kterém žijeme, je slavné.

Duchem Svatým jsme byli ponořeni do jednoho Kristova těla. Duch svatý tě neponořil jen do nějakého mystického těla Krista. Ale do toho, ve kterém je plnost Božství projevena tělesně. Ponoření do Těla se děje Duchem. Duch svatý ti uvnitř neustále přináší poznání a cítění, že jsi nepomíjivý. Tím tě uchvacuje a připomíná ti, že se nacházíš uvnitř nepomíjivého slavného těla.

Jestli chceš plnost slávy, tak musíš uznat, že jsi ponořen do nepomíjivého těla. Jestli budeš přemýšlet o těle myšlenky nepomíjivosti, ono bude projevovat slávu. Pokud budeš přemýšlet o těle duševně, tělo bude ponížené. Je napsáno: naše ponížené tělo. Kým je ponížené? Bohem ne, tím je oslavené. Ty ho ponižuješ. Ponížené tělo může být poníženo k smrti. Oslavené tělo může být oslaveno až k projevení plnosti Božství tělesně.

Je napsáno, že Kristus křtí, ponořuje do Ducha. Kristus je vědomí. Když o tom přemýšlíš, rozjímáš, dovolíš vědomí, aby přineslo do těla tu myšlenku, potom vznikají pocity.

Tělo je slavné, neponižuj ho. Když přemýšlíš o těle jako o pomíjivém, smrtelném, když o něm přemýšlíš špatné věci – to ponižuje tělo. K čemu je ti uzdravení, když stejně zemřeš? Kdyby ti řekli, že se nikdy nezbavíš svého těla, tak bys začal přemýšlet, jak své tělo dát do pořádku. Když v něm máš žít věčně, tak ať je takové, jaké má být v souladu s projektem.

Je napsáno, že tělo je pro Pána a Pán pro tělo. Pán je Duch. Tělo je jedním celkem s životodárným Duchem. Je to jedno z projevení Ducha.

Apoštol Pavel řekl, že je zajatcem Krista. Mluví také o triumfálním průvodu. On říká: Kristus mě vede jako zajatce v tomto triumfálním průvodu. Životodárný Duch, tj. Duch, který působí život, zajal Pavla. Musíš se pokládat za zajatce. Když se vidíš jako zajatce, tak se nemusíš namáhat, abys byl nepomíjivý. Nemáme cíl dosáhnout nesmrtelnosti – to je pohanské myšlení. Boží myšlení je: jsem zajat nepomíjivostí, jsem do ní ponořen, nemohu jí utéct. Ať jdeš kamkoli, nepomíjivost je s tebou. Nezáleží na radiaci, na ničem. Ať žiješ kdekoli – ať už na poušti nebo na severu, na nepomíjivost to nemá žádný vliv. A dokonce i kdyby ses ocitl v propasti, v říši mrtvých, nepomíjivost tě vyvede z hrobu.