Bůh vybírá partnera - 4. Randění a církev - dokončení

Emoce - nespolehlivé zdroje

Emoce se neustále mění a nejsou spolehlivým zdrojem reality. Křesťané, kteří jednají na základě svých emocí, jsou považováni za „tělesné“, protože jejich životem vládnou emoce. Je mnohem jednodušší být veden emocemi, protože způsob života založený na emocích nevyžaduje ukřižování těla. Prostě dává našim pocitům a emocím volnou vládu bez zájmu o důsledky.

„Nuže tedy, bratři, jsme dlužníky, ale ne těla, abychom podle těla žili. Jestliže žijete podle těla, je vám souzeno zemřít; jestliže však Duchem usmrcujete činy těla, budete žít. Neboť všichni ti, kdo jsou vedeni Duchem Božím, jsou Boží synové“. (Řím. 8:12-14).

Písmo jasně říká, že ti, kteří žijí v souladu s hříšnou přirozeností a hýčkají své tělo, nikdy se nemohou líbit Bohu. I když je rozdíl mezi náhodným spadnutím do hříchu a hříšným způsobem života, obojí může vést k těžkým následkům. Jenom jedno spadnutí do sexuálního hříchu může vést k početí dítěte nebo ke smrtelné nemoci, zdiskreditovat církev. Jiné hříchy, jako hněv, nemusí mít stejnou úroveň následků. I když je odpuštění za všechny hříchy, sexuální hříchy mají vždy mnohem závažnější následky. Můžeme s jistotou říct, že nemají být u vás ani jmenovány (1 Kor. 5). Schvalování obvyklých sexuálních hříchů zpochybňuje upřímnost vaší víry.

Kolikrát jsme se poddali emocím, pokud jde o vztahy? Dovolujeme našemu tělu, aby nám říkalo co dělat, kam jít a jak to udělat jenom kvůli uspokojení jeho tužeb. Používáme slova „miluji tě“ jako trik k získání dočasného uspokojení a nepraktikujeme Kristovu lásku.

Boží milost nás vede k pokání a osvobození. Věřící jsou často tolerantní k hříchu a dávají mu nálepku „milost“ místo toho, aby se s ním vyrovnali. Někteří rádi nazývají pokání zákonictvím a tím ospravedlňují to, že nedovolují Bohu, aby s nimi pracoval. Svatost a duchovní zralost znamená naučit se žít každý den stále víc a víc tak, že hřích nad námi bude mít stále méně moci a Duch svatý se v nás bude stále víc a víc projevovat skrze naše odhodlání k čistotě.

Pokud chceme být čistí, hraje sebekontrola životně důležitou roli. Sebekontrola znamená projevovat zdrženlivost a je jedním z ovoce Ducha (Gal. 5:22). Nemůžeme to udělat svými silami. Musíme se spoléhat na Boha a naplňovat se Duchem svatým proto, abychom rozvíjeli sebeovládání. Jednání, které vychází z emocionálních impulsů ukazuje, že jsme stále jako dřív svázáni hříšnou přirozeností. Ale čím častěji budeme dovolovat Duchu svatému vést nás a řídit, když se setkáváme s pokušením, tím víc se to pro nás stane přirozenou reakcí. Perfektní praxe dělá mistra.

Může to začít jako disciplína, ale podle míry toho, jak to budete dál trénovat, se to brzy stane potěšením. A když s radostí plníme všechno, co Pán chce, budeme prosperovat a mít život v hojnosti.

„Blahoslavený je muž, který nežije podle rady ničemů, na cestě hříšníků se nezastaví a v zasedání posměvačů neusedne, ale oblíbil si Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. Bude jako strom zasazený u přívodů vody, který ve svůj čas přináší ovoce a listí mu neopadává a vše, co dělá, se daří“ (Žalm 1:1-3).

Pokud nebudeme chránit a trénovat své srdce (duši), abychom poráželi zlo, pak lehko opustíme Boží principy a normy. Jestli jste neustanovili Boží normy ve svém srdci (duši) dlouho před tím, než začnete vztah, tak když se ocitnete v pokušení, bude pro vás velmi lehké udělat kompromis a zhřešit. Ujistěte se, že jste je pevně ustanovili ve svém srdci (duši) a chraňte je bez ohledu na cenu.

„Lidé těla myslí na věci těla, ale lidé Ducha na věci Ducha. Tělesné smýšlení vede ke smrti, ale smýšlení Ducha k životu a pokoji. Tělesné smýšlení je Bohu nepřátelské, neboť není a ani nemůže být poddáno Božímu zákonu. Ti, kdo žijí v těle, se tedy Bohu líbit nemohou“ (Řím. 8:5-8)

Podle tohoto verše v Římanům náš duch chce poslouchat Boha, ale ne neobnovená duše a tělo. Tělo je vždy proti duchu. To nás samo o sobě přivede ke kompromisu a hříchu, odchýlení se od Boží cesty a k víře ve lži, a ne k pravdě. Bůh řekl, že jestliže dovolíme našim emocím a neobnovené duši řídit náš rozum, přinese to smrt; kromě fyzické smrti to může znamenat zhroucení našeho života, utrpení, frustrace a porážky.