3. Pravda o chození (o randění)

Je mnoho důvodů, proč věřím, že Bůh vám má vybrat partnera; mnohé z těchto důvodů jsou založeny na pravdě o chození. Následující informace o chození (randění) vlije světlo do toho, jak zničující může být randění, zvláště když nechápete konečné důsledky.

Charakteristiky randění

Jakým způsobem může být randění příčinou rozbitých srdcí a manželství? Zde je několik vysvětlení:

• Randění obyčejně začíná v dospívání, kdy se ještě mladí nestarají o manželství, ale fyzické a emocionální sblížení je povoleno a je považováno za nevyhnutelné.

• Mladí, kteří spolu chodí, často dostávají málo informací, ochrany a účasti ze strany rodičů nebo duchovních vedoucích. Na schůzkách jsou povoleny důvěrnosti, očekávají se a podporují. Formují se vztahy mimo domov a rodinu.

• Schůzky nenaučí tomu, jak zacházet s opačným pohlavím. Naopak ony sejí semena výčitek kvůli nevhodnému zacházení s opačným pohlavím. To škodí a nerozvíjí sociální a emocionální zdraví.

• Schůzky dávají mladým příliš mnoho svobody, víc než může většina z nich použít správným způsobem bez vyučování, přípravy a vedení jak zvládnout své vztahy a hormony. Často mají jediný příklad v Hollywoodu. Schůzky neposkytují opravdový respekt k hranicím nebo pravidlům. Odpovědnost je minimální.

• Mladí se párují a chodí spolu především na základě veselosti, romantiky a fyzické přitažlivosti, chtíč a přitažlivost zpravidla považují za lásku.

• Randění může velmi rychle změnit uspokojení na bolest a romantiku na újmu a urážku, potupu.

• Randění podporuje „bezpečný sex“ a ne abstinenci.

Typy schůzek

Protože schůzky jsou více soustředěné na tělo než na Boha (když si lidé sami vybírají partnera a ne Bůh), křesťané sklízejí více zničujících důsledků než nevěřící, protože oni vědí, co je správné a co není, co je zbožné a co tělesné. Tak jsou v určitém smyslu křesťané před Bohem více odpovědní a více si uvědomují, co dělají. Chození je světská praktika, i když mnozí tomu dávají křesťanskou nálepku. Což neudělá chození správným nebo Bohem potvrzenou praktikou, nehledě na to, nakolik je to přijaté církví.

Dále uvádím některé formy chození, které praktikují křesťané, kde je v centru tělo a má to zničující důsledky:

Misionářské schůzky

Jsou to takové vztahy, kdy křesťané chodí s nekřesťany, aby je získali pro Krista. To je jedno z největších oklamání. O tomto typu vztahů Bible jasně mluví, abychom tak nejednali. Lidé vědí, že obrácení toho člověka je málo pravděpodobné, ale přesvědčují sami sebe, že Bůh to tak nemyslel nebo že jejich vztah je výjimkou a že Bůh chápe jejich srdce.

Ale Písmo říká: Nebuďte zapřaženi do cizího jha s nevěřícími. Neboť co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké je společenství světla s tmou? Jaký je souzvuk Krista s Belialem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení svatyně Boží s modlami? Neboť vy jste svatyní Boha živého, jak řekl Bůh: ‚Budu bydlet uprostřed nich a procházet se mezi nimi, a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ Proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se,‘ praví Pán, ‚a nečistého se nedotýkejte; a já vás přijmu a budu vám Otcem a vy mi budete syny a dcerami‘, praví Pán Všemohoucí. (2. Kor. 6:14-18)

Pokud někdo vstoupí do manželství s člověkem, který nemiluje Boha a nenásleduje Ho, tento člověk může vnášet rozdělení, kontrolu nebo dokonce může zakazovat partneru jeho posvěcení se Bohu. Znala jsem křesťanku, která chodila s mužem, který nebyl křesťan. Žili v různých zemích. Jezdila k němu, aby byli spolu. Po jedné takové cestě mi řekla, že se s ním zasnoubila. Zeptala jsem se, jestli je spasen. Ona řekla, že není, ale že souhlasí, že půjde do církve, když přijede do Ameriky týden před svatbou. Když přijel, chodil do církve a dokonce se i modlil modlitbu hříšníka. Ona byla velmi šťastná, ale já jsem v tom neměla pokoj. Věděla jsem, že jde špatnou cestou, ale ona se už rozhodla ve svém srdci jít s ním celou cestu. Dokonce i církev schválila jejich vztah a tak se brzy vzali. Za několik týdnů mi tato mladá žena zatelefonovala, že nemůže chodit do církve, protože jí to manžel nechce dovolit. Byla nešťastná a hluboce litovala. Předsvatební románek zmizel velmi rychle. On se modlil jenom proto, aby se jí zalíbil a mohl se s ní oženit. Brzy však ukázal svou skutečnou tvář a ukázalo se, že to vůbec není ten člověk, kterého si myslela, že zná. Vůbec nemínil žít pro Boha, a už vůbec jí nechtěl dovolit chodit do církve. Jaké hořké zklamání! Ztratila více, než byla schopna dát.

Bůh ji nenutil, aby si vzala někoho, koho jí On vybral a také jí nebránil, aby si vzala, koho chtěla. Nepřítel Božího nejlepšího není nesouhlasit s něčím nebo s někým špatným, ale souhlasit s tím, co je dobré. Ne každá dobrá volba je Boží volba, rozdíl může mít radikální vliv na celý zbytek života.

Nekřesané mohou projevovat zájem o Boha, aby se zalíbili věřícím. Věřící může věřit, že tento zájem je opravdový a může si myslet, že on nebo ona milují. Většina lidí, kteří se ocitli v takové situaci, už dovolili svým tělesným touhám, aby je ovládaly a proto se ospravedlňují, aby mohli pokračovat v těchto bezbožných vztazích a ignorují Boží slovo. Dovolí si, aby byli pohlceni klamem. Už se chytli do lži nepřítele, že takový vztah jim přinese štěstí a naplněná přání. Ale „zamilovat se“ do někoho ať už je to křesťan nebo není, neznamená být v Boží vůli, zvláště pak když Bůh se toho ani neúčastní.

Věřící musí vstoupit do boje, chápat, že je velmi pravděpodobné, že nevěřící člověk, který se jim líbí, nebude spasen. Co budou dělat potom? Zřeknou se Boha jen proto, aby byli s tím člověkem? Není potřeba se modlit a ptát se Boha, jestli je to Jeho vůle mít vztah s nevěřícím, protože Bůh už to řekl ve svém Slově. Pokud lidé přece jen vstoupí do takového manželství, důsledky mohou být velmi škodlivé nejen pro ně, ale i pro jejich děti. Pamatujte si: jenom proto, že se člověk modlí modlitbou ke spasení, to ještě vůbec neznamená, že se skutečně obrátil ke Kristu. Musí být viditelné skutečné změny a touha učit se a zbavit se otroctví hříchu.

Není potřeba být hloupým nebo být přinucen vzít si někoho, koho musíte „napravit“ proto, aby byl v souladu s vašimi standardy. Bůh má mnohem lepší variantu – ideální pár, někoho, kdo bude odpovídat vašemu standardu a čí charakter a osobnost vás budou doplňovat, jestli jenom budete Bohu důvěřovat, aby ve svém čase k vám přivedl takového člověka. Jestliže chcete nejlepší volbu, tedy musíte nechat výběr, způsob i čas na Bohu. Ať máte toho nejlepšího a ne jenom někoho dostatečně dobrého nebo dobrého.