Bůh vybirá partnera - 3. Pravda o chození (o randění) - pokračování

„Hrdinské“ vztahy

Druhý nezdravý typ chození – chození s hrdinou. Do této kategorie spadají dva scénáře. První – když jeden člověk je duchovně mnohem silnější než druhý. Tento duchovně silný člověk chodí s tím, kdo „potřebuje zachránit“. Chce vyvádět člověka z krize nebo za něho řešit jeho problémy. Je šťastný pouze tehdy, když zachraňuje člověka z problémů.

Současný termín pro tento typ vztahů je „spoluzávislí“. Takoví lidé nikdy neřeknou „ne“, když je někdo prosí o pomoc. Často dobrovolně pomáhají lidem, kteří jsou nezralí a nezodpovědní. A tak neustále zasahují a zachraňují člověka od přirozených důsledků jeho špatného rozhodnutí, nesou jeho ztráty nejen fyzicky, ale i emocionálně, v myšlení i finančně, materiální i duchovní. Ten, koho zachraňují, jde dále svou zničující a nezodpovědnou cestou, protože se nikdy nic nenaučí ze svých situací.

Tito „hrdinové“ nechápou, že si stoupají na místo Ježíše jako Spasitele toho člověka. Místo toho, aby se spoléhal na Ježíše, „zachraňovaný“ člověk se spoléhá na svého „hrdinu“. Také učí lidi nebrat na sebe zodpovědnost za své chyby a nesprávná rozhodnutí. Povzbuzují jiné, aby zůstali nezralými a nenaučili se řešit své problémy. Samozvaní „hrdinové“ nemohou naplnit všechny potřeby člověka. Ano, Bůh je může použít, aby pomohl lidem, ale oni zároveň odebírají někomu požehnání. Někdy východisko spočívá v tom, aby se lidi s potřebou sami pokusili vyjít ze své situace, jinak nikdy nepochopí, jak rozvíjet své myšlení a stát se nezávislým, jestli je jejich hrdinové budou stále zachraňovat. Takové vztahy nejsou zbožné a zdravé.

Druhý scénář „hrdinských“ vztahů spočívá v tom, když se člověk silný ve víře snaží přivést slabého k velké duchovní zralosti; zpravidla se to podaří jenom do určité míry. Osobní vztahy a tím spíše manželství nejsou místem, kde jeden z partnerů usiluje o duchovní růst a rozvoj charakteru druhého partnera. Jestli už v počátku vztahu člověk nemá charakter nebo se teprve rozvíjí, není žádná jistota, že dotyčný nepadne.

Někteří lidé se povrchně změní proto, aby získali srdce svého partnera a jeho souhlas, ale potom se vrací ke svému starému jednání a zvykům. Nejčastěji si ti slabší nesou mnoho ukřivděnosti a nevyřešených otázek, které potom v manželství vyvolávají mnoho problémů. Znám mnohá manželství, která tím byla hodně poškozena, některá skončila rozvodem.

Bezohledné, lehkomyslné vztahy

Když jsou lidé zoufalí, dělají rozhodné kroky, aby se něco stalo. Nacházejí množství důvodů k ospravedlnění svých potřeb, tužeb a jednání. Někteří říkají, že nemohou kontrolovat svůj chtíč a myslí si, že manželství tento problém vyřeší. Ale jestli se nezbavíš chtíče, tak může být přenesený do manželství a způsobit mnoho utrpení skrze cizoložství, sexuální násilí, pornografii a také znásil­nění. Manželství není řešením chtíče. Jediným lékem je osvobození od chtíče ještě před manželstvím.

Někdy tikající biologické hodiny přinutí lidi uvědomit si, že jsou stále starší. Začnou být netrpěliví a to je znamení toho, že nedůvěřují Bohu ohledně své budoucnosti a nenechají Ho být jediným zdrojem celistvosti a štěstí. Byli oklamáni, myslí si, že člověk může uspokojit všechny jejich potřeby a Bůh nemůže. Mají lživé očekávání od manželství. Vezmou věc do svých rukou. Tak byl počat Izmael – byl to skutek těla, a ne ducha (Genesis 16). Tělesné řešení problémů skončí vždycky porážkou, litováním, studem a trápením. Když dovolíme Bohu, aby to udělal On, tak vždycky zvítězíme a budeme plně požehnáni.

Někteří lidé dovolují osamělosti přinést do jejich srdce mučivou bolest, proto chtějí být v něčí náruči (nebo posteli), aby pociťovali lásku a utěšení. Myslí si, že to vyřeší jejich osamělost. Někteří osamělí rodiče jsou natolik pod tlakem, že musí sami vychovávat dítě, že jednají tělesně, aby se zbavili tohoto tlaku. Zoufale chtějí, aby je někdo miloval, vzal s nimi břemeno výchovy dětí, ale nechápou, že chození (randění) není lékem na samotu.

Především hledají lásku a naplnění mimo Boha a Jeho vůli. Místo toho, aby přišli k Bohu s postojem: „Co mohu udělat pro Tebe a Tvé království? Jak mohu využít to, že nejsem v manželství pro Tvou slávu? Jak mohu sloužit a být požehnáním pro jiné lidi?“, dovolují světu ovlivňovat jejich mysl a srdce a odvést jejich pozornost od Boha. Přichází k Bohu se slovy: „Co jsi pro mne v poslední době udělal?“ Všechno je o mně, mně, mně! Svobodní, kteří se seznamují z beznaděje, se sami znehodnocují. Mnozí dokonce přijímají od svého milence špatné chování, a později toho velmi litují.