Bůh vybirá partnera - 2.Schůzky (randění) — nasměrování k rozvodu - pokračování

Vznik randění

V této části je velká část moudrosti převzata z překrásné knihy Dona Ronikera „Vyber si nejlepší Boží“. Velmi doporučuji jeho knihu, abyste pochopili to, co on říká o randění.

Randění není od Boha. Randění v USA začalo v počátcích 20 století. Do té doby se všechno dění mladých lidí točilo kolem domova a rodiny. Místo randění byly námluvy, pečlivě kontrolovaný systém schůzek, regulovaný pravidly besedy, doprovázejícími i délku schůzky. Vše se kontrolovalo.

Když se USA staly více městskými a průmyslovými, tyto schůzky se staly nepraktickými, protože rodina žila v jednom nebo ve dvou pokojích. Tyto schůzky doma v obývacím pokoji byly zaměněny tím, že pár šel někam povečeřet, zatancovat si nebo do kina. Chození se stalo veřejnou záležitostí a přešlo v randění. Také v této době od roku 1910 – 1945 začaly mladé ženy využívat výhody nových příležitostí, jako například studovat, pracovat mimo domov, začaly získávat městské profese. Kromě toho široké používání automobilů přineslo párům mnohem větší mobilnost a soukromí.

Nový systém schůzek přinesl mladým mužům a ženám více svobody. Námluvy měly místo v domě dívky a ve svých funkcích byly ve značné míře rozpracovány a kontrolovány ženami. Randění přeneslo namlouvání z domu do oblasti mužů – mimo domov. To odstranilo prvek ochrany pro ženy. V chození stále větší roli začala hrát konkurence a popularita.

Po druhé světové válce bylo poprvé v historii USA početně více žen než mužů. V roce 1950 „hnutí stability“ znamenalo zaručená setkání s velkou sexuální blízkostí. Tehdy prožila Amerika rekordní počet uzavření manželství, ale zároveň se strmě snížil průměrný věk vstupu do manželství. Děvčata se vdávala v osmnácti, chlapci ve dvaceti letech, příprava k manželství musela začít už v době dospívání.

Podle slov doktora Ronikera:

Sociologové nešli správným směrem, když radili rodičům, aby pomáhali svým dětem se seznamovat, přiváděli je do situací, které jim dovolovaly začít známosti. Strategie spočívala v tom, že ideální je, když každý chlapec a dívka mají známost a mají poznat 25-50 možných partnerů před tím, než přijmou konečné rozhodnutí.

Tato nová filosofie známostí znamenala o mnoho více partnerů, všechny, kteří mohli být potenciálními partnery pro objímání, laskání a sexuální blízkosti. To přispělo k sexuálnímu experimentování nejen v osobním životě, ale také skrze pocit dluhu – muž za všechno zaplatil a žena mu byla zavázána. Čím více peněz muž zaplatil, s tím větší fyzickou blízkostí počítal.

Velká část mládeže měla předmanželské známosti, ale předmanželský sex nebyl normálním chováním do roku 1960. V té době země spěla k sexuální revoluci, která bude vytvářet bezprecedentní morální dilema v historii USA.

Do filosofie epochy války ve Vietnamu „Zabývej se láskou, ne válkou“ společnost předpokládala, že lidé nemají mít předmanželské sexuální vztahy. Dnes, jak potvrzuje většina lidí, je sexuální blízkost nepsaným očekáváním už na první schůzce. V 19 letech má 86 procent svobodných mužů sexuální styk. Nejen že jsme exportovali do celého světa randění (skrze televizi a filmy) jako prostředek hledání lásky a romantiky, ale vidíme také zničující výsledek ve vztazích a v manželstvích, která končí rozvodem, nemluvě o velkém množství potratů, pohlavních chorob, mimomanželských dětí, předčasných manželství, vychovávání dětí v neúplných rodinách...

Dnes se láska a romantika (sexuální a krátkodobé vztahy) používají pro zábavu. Kino a televize pravidelně ukazují vztahy bez dlouhodobých závazků. Televizní programy přispívají k situacím seznámení, kdy se někdo seznamuje s několika různými děvčaty nebo chlapci a potom vybírá, kdo se mu nejvíce líbí a bere si vítěze. Je zajímavé, kolik z těchto vztahů bylo dlouhodobě úspěšných.

Co musí každý vědět a chápat ohledně známostí? Čím jsou proti Božímu způsobu sjednocení dvou lidí? Když jsem uviděla v naší společnosti velkou potřebu poznání pravdy v této oblasti, Pán vložil do mého srdce, abych studovala tento předmět, modlila se a postila, abych přinesla lidem pravdu. „Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí“ (Jan 8:32). Abychom mohli poznat pravdu, je potřeba ji hledat, dokud ji nenajdeme a cenit ji jako poklad. Jakmile jste našli pravdu, a skutečně ji znáte, musíte ji studovat a používat ji jako nedílnou součást svého života. Ale jestli neznáte pravdu ohledně známostí a jejich negativních důsledků, můžete je schvalovat, dostat se do této pasti a trpět důsledky. Když je něco ve tmě, nemůže to být rozptýleno, dokud to není přineseno na světlo. Uzdravení, průlom a změny nemohou začít, dokud se projevuje hřích. Prosím, otevřete srdce a mysl, abyste poznali pravdu o známostech. Ať vás Pán osvobodí.