Bůh vybírá partnera - 12. Dlouho a šťastně

V této závěrečné kapitole uvádím podivuhodná svědectví lidí, které Bůh mocně používal a používá. Některé příběhy o manželství lidí, kteří sdíleli to, jak Bůh organizoval jejich vztah, jsou velmi podobné tomu, jak to Bůh udělal se mnou a s Davidem. Jiné jsou o svobodných, kteří žijí v úplném posvěcení se Bohu, naplňují Jeho vůli ve svém životě a plně si užívají života.

Jejich reálné příběhy svědčí o tom, že Boží plán skutečně funguje. Jakýkoli křesťan, který je připraven splnit Boží podmínky, může prožívat stejnou radost. Modlím se, abyste si vybrali být Božím živým poselstvím – ať už jako svobodní, kteří jsou uspokojeni v Bohu nebo v Bohem vybraném a ustanoveném manželství, které se snaží následovat Boží hodnoty a cesty.

Ben D'Suza

Boží principy fungují nehledě na rasu a původ. Tady je skvělé svědectví Bena D'Suzy, který je jedním z našich duchovních synů v Dubaji ve Spojených Arabských Emirátech. Pochází z Indie. Ben je mladý hořící pastor v Dubaji. Tady je jeho příběh o tom, jak ho Bůh nadpřirozeným způsobem spojil s jeho nevěstou Francescou. Svůj život dal Pánu v květnu roku 2003 díky mnohaletým modlitbám svých rodičů.

Ve chvíli svého spasení jsem měl 21 let a vážil jsem asi 41 kg. Bůh mě vysvobodil z života ovládaného drogami a depresí. Byl jsem doslova na konci cesty, když Bůh proměnil můj život.

Ale moje spasení nebylo jediným modlitebním břemenem mé matky. Stejně vřele se modlila za mou budoucí ženu. V mé rodině byla po generace neúspěšná manželství; matka věděla o riziku dědičného prokletí, často se modlila za mé manželství, abych měl manželství, které bude svědectvím pro druhé. Ještě před tím, než jsem byl spasen, dal Bůh mojí mámě slib. Ujistil ji, že nejen že bude spokojená, že mě uvidí v manželství se správným člověkem, ale i její vztah s budoucí nevěstou bude jako u Rút a Noemi.

Poté, co jsem byl spasen, byl jsem pohlcen radikální láskou k Ježíši do takové míry, že jsem se nestaral, jestli se někdy ožením nebo ne. Rád bych byl sám celý život; věděl jsem, že Pavel to nazývá darem od Boha. Nicméně asi sedm měsíců po mém obrácení mě představili dívce, která se jmenovala Francesca a později se stala mou ženou. Byl jsem na „Dnu sportu“, který byl organizován církví; velmi mě zaujala už od okamžiku, když jsem se s ní setkal. I když jsme ten den spolu dlouho nemluvili, chtěl jsem ji znovu uvidět.

Dny šly a já jsem zjistil, že o ní stále přemýšlím. Bojoval jsem proti těmto pocitům, protože jsem si myslel, že se mě nepřítel snaží svést a ukrást mi Ježíše. Proto jsem s Francescou měsíc po našem setkání záměrně málo komunikoval. Potřeboval jsem poznat, jestli ty city jsou od Boha nebo nejsou. Rozhodl jsem se zbavit se těchto pocitů jako by nebyly od Boha, dokud mi neřekne něco jiného.

V lednu 2004, měsíc od našeho posledního setkání, jsem byl v pokoji a rozmlouval s Bohem. Pán mi dal vidění, ve kterém se objevila bílá průzračná látka. Pozvedl jsem tuto látku a uviděl jsem za ní obličej Francesky. Hned jsem pochopil, že látka byla svatební závoj. Byl jsem vzrušený, protože jsem věděl, že ke mně mluví Pán. Dodnes si velmi jasně pamatuji náš první telefonní rozhovor, protože tehdy jsem nabral smělost a řekl jí: „Jednou se s tebou ožením!“ (Mějte na paměti, že to bylo poprvé, co jsme spolu mluvili po telefonu – díky Boží milosti nezavěsila telefon.) Zasmála se tomu co jsem řekl, protože si myslela, že se pokouším zalíbit se jí.

Francesca začala navštěvovat mládežnickou skupinu, kam jsem také chodil, protože byla hladová po všem, co Bůh dělá. Za tři měsíce naše skupina vyrostla z 20 lidí na 100. Takový růst je v arabské muslimské zemi velkým Božím dílem! Francesca byla z konzervativní křesťanské církve, která nevěří v křest Duchem svatým a mluvení v jazycích, ale to, co viděla a prožila, v ní pozvedlo touhu po velkých věcech od Boha. Brzy, když se doma modlila, byla pokřtěna Duchem svatým. Po dvou měsících pro ni prorok z Indie přijal slovo. Proroctví znamenalo mnoho pro ni, ale ještě více pro mne. Řekl: „Francesco, Pán chce, abys věděla, že jsi jako Rút v Bibli: vidím, že Bůh ti dá pole, bude tě používat při své sklizni. Bude to malý začátek, ale velký konec“.

Když mi Francesca řekla tato slova, téměř jsem vyskočil až do stropu! Řekl jsem: „To je to slovo! To je potvrzení! Budeš mou ženou, protože Bůh řekl mé mámě, že její vztah s nevěstou bude jako u Rút a Noemi!“ Francesca se rozhodla, že si chce být úplně jistá, proto se modlila a prosila Pána aby to potvrdil to takovým způsobem, který se zdál být téměř nemožný. Prosila Pána, aby jí poslal někoho, kdo jí řekne, že ona je jako Rút a že její vztah s tchyní bude jako u Rút a Noemi a že syn Noemi bude jejím Boazem. (Ti z vás, kteří jste četli v Bibli příběh Rút, víte, že Boaz nebyl syn Noemi.) Prosila Pána, aby jí to potvrdil takovým způsobem, aby to byl zázrak. Tajila to přede mnou, řekla jen, že čeká, až jí to Bůh potvrdí.

Chtěl jsem vědět, jaké potvrzení přesně hledá. Prošly měsíce; já jsem si byl jistý, že má být mou ženou, ale ona jen říkala: „Já ještě čekám, až mi to Bůh potvrdí“. Byli jsme oba zamilovaní, velmi jsme chtěli být navždy spolu, ale ani jeden z nás se nechtěl svazovat okolnostmi, jestli nejsou od Boha. Proto, i když jsem měl potvrzení, ona ho přesto potřebovala také. Prošel celý rok, byl duben 2005. V té době mě už Bůh naučil, že je potřeba být v pokoji a jistotě, že všechna Jeho zaslíbení jsou ano a amen v Kristu Ježíši. Nemusel jsem se znepokojovat, protože On jí to potvrdí ve správnou dobu.

Jednou večer jsme se shromáždili v kamarádově domě a uctívali Boha. Po několika hodinách v Boží slávě jedna z žen dala Francesce prorocké slovo. Ta žena Francescu neznala. Viděla ji jen dvakrát nebo třikrát. Nijak nemohla vědět, o co Francesca prosila Boha jako potvrzení. Řekla: „Věřím, že Bůh chce, abych ti řekla, že tě povolal být jako Rút. Říká, že tvůj vztah s tchyní bude jako u Rút a Noemi a její syn bude tvým Boazem“. Francesca vyskočila z podlahy přímo ke mně a objala mě se slzami v očích. Byl jsem šokován – ne proto, že jí to Bůh potvrdil, ale že jí Pán dal slovo způsobem, jakým chtěla.

To byl zlom v našem vztahu; teď jsme si byli absolutně jisti, bez stínu pochybností, že nás k sobě přivedl Bůh. V prosinci 2006 jsem ji přivedl na to místo, kde jsme se poprvé setkali. Stáli jsme na stejných kamenech v parku v lijáku. Poklekl jsem na jedno koleno a poprosil ji, aby se stala mou ženou. Řekla: „Ano“. Přesně za rok jsme se vzali. Chvála Bohu!