Bůh vybírá partnera - 12. Dlouho a šťastně - pokračování 3

29.11.2015 16:47

Ruth Heflin

Ruth Heflin pro nás byla duchovní matkou. Její život a služba měly velký vliv na náš život. Ona nás seznámila s Boží slávou a náš život i služba se poté navždy změnily. Tady je její nádherné svědectví posvěcení života Bohu a ceny, kterou zaplatila, aby ji Bůh mocně používal.

Když jsem začala sloužit Bohu v Asii, stalo se mnoho silných věcí. V době služby v Hongkongu jsem byla zasnoubená s mladým člověkem, kterého jsem znala mnoho let a rozhodli jsme se, že se v Hongkongu vezmeme. Nejdřív měl doprovodit mě a mé rodiče do Indie přímo před svatbou. On ale tam nemohl jet. Proto mi radil, abych jela se svými rodiči a že se vezmeme hned po mém návratu.

Vzali jsme s sebou všechny šaty, potřebné na svatbu. Když jsem se vrátila do Hongkongu, prošly dny, týdny a potom měsíce, ale on ještě nepřijel. Vevnitř v sobě jsem měla velkou bolest. Jednou večer jsem se setkala s Edem Steubenem, známým episkopálním knězem z Montany. Chtěla jsem se ho zeptat na radu ohledně mých zmatených pocitů, které jsem měla o chystané svatbě, když najednou poprosil, abych chvilku počkala, protože pocítil, že má pro mě přijít prorocké slovo.

Najednou začal prorokovat: „Já jsem tě povolal, abys sloužila po celém světě. Nemáš pochybnosti, že je to Moje slovo, ale pochybuješ, že to pro tebe mohu udělat. Jestli se Mi plně posvětíš, dokážu ti, že jsem schopen to naplnit“. V tu chvíli jsem věděla, že Bůh požaduje, abych se vzdala kvůli službě své touhy vdát se. Zpočátku jsem svému ženichovi nic neřekla. Několik dní před vánocemi mi zatelefonoval z Ameriky a řekl, že příští týden přijede do Hongkongu a ožení se se mnou.

Začala jsem si myslet, že Pán jenom chtěl, abych byla ochotná vzdát se manželství. Teď, když jsem k tomu byla ochotná a připravená, předpokládala jsem, že Bůh mi dá zelenou, abych se vdala. Myslela jsem si, že Bůh mi ho vrátí tak, jako vrátil Abrahamovi Izáka, protože byl připraven ho dát. Řekla jsem všem svým přátelům, že se příští týden vdám.

Ráno na Štědrý den jsem šla do církve na sváteční bohoslužbu. Pastor mluvil o zlatě, kadidle a myrtě, které přinesli mudrci Ježíši. Řekl, že myrta reprezentovala naši ochotu zemřít sobě pro Evangelium. V tu chvíli Pán velmi jasně promluvil a ukázal mi, že když jsem v listopadu po proroctví řekla, že jsem ochotná se vzdát svého ženicha, tak to bylo proto, že jsem si myslela, že se stejně nevrátí do Hongkongu. Bůh mi řekl: „Jestli Mi ho dáš teď, dáš Mi dárek“. Byl to můj dárek Bohu a dodnes jsem ještě sama.

To rozhodnutí nebylo tak lehké, jak se může zdát. Po nějaké době jsem v sobě prožila bitvu a vůbec jsem si nebyla jistá, že dělám správnou věc. Váhala jsem mezi Boží vůlí a svou a byla jsem velmi nešťastná. Jednou v noci se mi zdál sen. Viděla jsem, že jsem v krásném domě s nádhernými malbami na stěnách. Držela jsem v náručí krásné rezavé dítě (můj ženich měl rezavé vlasy). Slyšela jsem, jak říkám: „Všechno je skvělé. Lepší to už být nemůže. Jen jedna věc mě znepokojuje – už víc nemohu pracovat pro Boha“. Byla jsem snem tak šokovaná, že jsem napsala svému ženichovi a řekla jsem mu o něm. Zeptala jsem se ho, jestli souhlasí, abych dál sloužila Bohu.

Odpověděl: „Jak můžeme vědět, co bude v budoucnosti?“ Doufala jsem, že řekne: „Ať v budoucnu přijde cokoli, vždy dáme Bohu první místo“. Asi bych se dívala na to manželství pozitivně, jestli by odpověděl jinak. Musela jsem poslechnout Boha a zůstat sama. I když to byla jedna z nejtěžších věcí, co jsem kdy udělala, nikdy jsem toho nelitovala.

Dál jsem dělala velké věci pro Boha, prorokovala jsem mnohým prezidentům a sloužila téměř v každé zemi, včetně Severní Koree. Pán mi dal klíč ten den, kdy řekl: „Jestli se Mi plně posvětíš, dokážu ti, že jsem schopen to naplnit“. Každé rozšíření služby vyžaduje další posvěcení se na naší straně. Když jsem ten den Bohu řekla „ano“, On mi rychle ukázal, jak mě může použít po celém světě. Věděla jsem, co tím myslí, že odstraní všechny překážky a připraví mi cestu, abych dělala Jeho dílo. Krátce po lednu dalšího roku jsem sloužila v Indii desetitisíci lidem jeden večer a radovala se ze zázraku Boží milosti.