Bůh vybírá partnera - 10. Pán „Podvrh“ proti pánu „Opravdové“ - pokračování

Pán „Podvrh“

Když jsem byla mladá, naše církev najala nového mládežnického pastora. On a jeho žena byli absolventi Biblického institutu „Kristus pro národy“ v Dallasu, stát Texas. Přinesli nový život do naší mládežnické skupiny. Plní života a pomazání Ducha měli vliv na můj život při seznamování se s novými mladými lidmi. Přitahovala mě jejich láska a vášeň pro Boha a jejich hudba. Po ukončení střední školy jsem začala pomáhat v práci s mládeží jako vedoucí mládeže. Byla jsem také jedinou z mládeže, která se oddaně modlila za církev; časem jsem se stala věrnou přímluvkyní.

Jednou v létě přišli dva mladí kluci se stejné biblické školy dělat stáž v naší církvi, pomáhat s mládeží. Protože jsem byla vedoucí mládeže, úzce jsem s oběma spolupracovala. Byli plní nadšení pro práci s mládeží a dělali skvělou práci, která je zapalovala. Dokonce udělali několik pantomim na ulicích. Děti měly podivuhodnou zkušenost a setkání s Pánem. Na povrchu bylo všechno skvělé.

Léto prošlo dobře, kromě jednoho problému. Oba tito chlapci ke mně začali cítit sympatie. Jeden z nich byl trochu starší, druhý byl ve stejném věku jako já. Poslední dva týdny jejich pobytu jsem podlehla svým emocím. Ve skutečnosti mě to víc táhlo k mladšímu – kvůli pomazání, darům a tomu, jak sloužil mládeži. Měli jsme stejnou vizi, vášeň a oheň pro Pána. Stejně jako i jakýkoli jiný „humanistický“ křesťan jsem si všimla, že máme mnoho společného a také příležitost se víc poznat a společně pracovat. Tak bylo lehké přejít do logického myšlení a jít s proudem. Tady dělá většina lidí největší chybu a dovoluje okolnostem směrovat je do vztahu, který Bůh pro ně nenaplánoval.

Samozřejmě, že je přivedl do mojí církve Bůh. Ale nebylo Božím plánem, aby dovolili svým emocím stát v cestě jejich službě. V těchto vztazích neměli „míchat práci s potěšením“. Měli jsme je nechat na té úrovni a mít jen velmi kontrolované přátelství, kde centrum všeho je Bůh. Bohužel, nakonec jsem podlehla emocím a dovolila osobnímu kouzlu a vytrvalosti tohoto chlapce dostat se ke mně. Byla jsem jako dřív velmi opatrná když jsem to přijala a tak jsme měli spíš vztah „přátelství-schůzky“. Oslepilo mě jeho pomazání, ale nikdy jsem neviděla, jaký je bez něho. Fyzický kontakt jsme neměli vůbec žádný, dokonce jsme se ani nedrželi za ruce. Prostě jsme mnoho mluvili, chodili spolu a sdíleli jsme se se svými konkrétními zkušenostmi s Bohem.

Hned jsem řekla o našem vztahu své rodině a vedoucím v církvi. Vytvořila jsem si hlubokou averzi k tajemstvím. Jak to jen bylo možné, byla jsem otevřenou knihou a nic jsem neskrývala, zvláště ne před svou rodinou a církevními vedoucími. Věděla jsem že všechno, co je skryté, je ve tmě a nepřítel je vždy v temnotě. Odmítla jsem mít to ve svém životě. Tento chlapec několikrát večeřel s celou mojí rodinou a zdálo se, že všechno jde dobře. Všem se líbil.

Přišla doba, kdy jsme se museli fyzicky rozloučit. Musel se vrátit do biblické školy a zakončit poslední semestr. A já jsem jako dřív navštěvovala místní universitu. Dál jsme si psali a telefonovali. Potřebovala jsem ho poznat jako člověka a ne jen jako spolupracovníka ve službě, což bylo všechno, co jsem o něm znala. Začali jsme spolu chodit až dva týdny před jeho odjezdem.

Pravda odhalena

Během odloučení jsem se začala ještě aktivněji účastnit života církve a každý den v šest hodin ráno jsem se tam chodila modlit. Přijala jsem závazek před Bohem být přímluvcem a modlit se také o své budoucnosti a vztahu, který jsem měla s tím chlapcem. Bůh věděl, že mé srdce následovalo Ježíše a Boží plán pro můj život – proto, když jsem Ho poprosila aby mi ukázal, jaký tento chlapec skutečně je, udělal to. Říkala jsem Bohu, že chci pouze Jeho dokonalou vůli pro svůj život a nic víc. Proto se moje oči i uši otevřely pravdě.

Čím více mi psal o tom, co dělal ve škole, tím víc jsem ho poznávala. Zjevně jsem byla jeho první „kamarádkou“. V jeho dopisech byly viditelné problémy se spolehlivostí a nezralostí, které mě silně znepokojovaly. Až na pomazání jsem byla překvapena některými věcmi v něm, kvůli kterým mě úplně přestal zajímat. Vždycky se mi líbili sportovci; přestože hrál basketbal, tak úplně nevyhovoval, protože se mi líbili vysocí a svalnatí. Avšak nejvíc mi vadilo, že se neustále snažil přinutit mě žárlit tím, že mluvil o jiných dívkách.

Nepochybuji o tom, že tento chlapec miloval Boha a měl mocné pomazání, zvláště když hrál pantomimu, ale rozhodně to nebyl můj dokonalý budoucí partner. Nedokázala jsem si představit sebe jako chůvu svého manžela a smířit se všemi jeho nespolehlivostmi. Díky Bohu za to, že mi otevřel oči, abych uviděla pravdu a jsem za to neskonale vděčná, stejně jako můj drahý manžel David.