Bůh vybírá partnera - 10. Pán „Podvrh“ proti pánu „Opravdové“ - pokračování 2

Když jsem ho uviděla poprvé

V polovině zimního semestru druhého ročníku v době malých prázdnin na vysoké škole mě Bůh vedl, abych se seznámila s Biblickým Institutem „Kristus pro národy“.V minulosti, ihned po skončení školy, jsem přijížděla do jiných biblických škol, ale necítila jsem vedení být v jakékoli z nich. Tato byla jiná. Vzhledem k tomu, že můj přítel tam stále ještě byl – dokončoval poslední semestr (stále jsme ještě na dálku pokračovali v komunikaci) – když jsem tam přijela, chtěl mi všechno ukázat.

Den před tím, než jsem odjela z domu, jsem celý den poslouchala v křesťanském rádiu historii Rút a Noemi. Poslední píseň, kterou jsem zpívala před spaním, byla založena na verši, který mi dal Pán v knize Rút pro mého budoucího muže. Moje logika mi začala říkat, že mi možná Bůh pokynul, abych dala tento verš mému příteli. Nebyla jsem nadšená touto myšlenkou, ale předpokládala jsem, že Bůh mi řekl, abych to udělala.

Myslela jsem si, že ho možná Bůh do té doby, než ho uvidím, změní. Hloupě jsem se přesvědčovala, že ten vztah je od Boha. Tak jsem šla s nepokojem v duchu, protože jsem si nebyla plně jistá, že to bylo správně. V mém srdci ohledně toho nebyl pokoj. Červený signál svítil stále jasněji.

Můj přítel mě čekal na letišti, odvezl mě do universitního městečka a představil mě svým přátelům. Chlapci se se mnou toužili setkat, zatímco dívky mě posuzovaly. Když jsme nakonec zůstali sami, byla jsem zděšena jeho sebevědomým chováním ke mně, jako by očekával, že ho budu nahánět a prosit o pozornost. Ale já nejsem takový typ.

Před obědem mě pozval, abych se s ním setkala v kavárně. Přišla jsem, ale nenašla jsem ho. Proto jsem si vzala oběd a sedla si sama. Jeden student začal se mnou flirtovat: „Nesetkali jsme se už někde? Jste z Kalifornie, že?“

„Pletete si mě s někým jiným, protože já jsem z Chicaga“, odpověděla jsem. V tu chvíli vysoký, svalnatý a krásný anděl přišel odnikud a zachránil mě, pozval mě, abych si přisedla k jeho stolu, kde obědval se svými přáteli. Rychle jsem souhlasila. Tento krásný anděl byl David Hercolg.

Při jídle začal sdílet svá svědectví a jak se dostal do biblické školy. Bylo to divné, protože čím více jsem ho poslouchala, tím více jeho život a chození s Bohem připomínalo mé. Něco uvnitř mne se pohnulo. Pomyslela jsem si, že to bylo prostě jen vzrušení ze svědectví, ale bylo to něco jiného. Na druhou stranu jsem Davidovi a jeho přátelům také trochu něco řekla o sobě. Řekla jsem jim, že mi zbývají ještě dva roky do ukončení vysoké školy a potom, možná, mi Bůh dovolí přijít do této biblické školy. Hluboce uvnitř jsem si pomyslela: „To je chlapec! Je v něm něco úplně jiného a zvláštního, co mě zajímá. Proč jsem uvízla s tím nezralým a nejistým Džerkem? Co to je, Boží trest?“

Po nějaké době David a jeho přátelé museli odejít, takže jsem za stolem zůstala sama. Už jsem téměř dojedla svůj oběd, když přišel konečně můj přítel. Zeptala jsem se ho, kde byl, kde se tak dlouho zdržel. Velmi neochotně odpověděl, že byl ve svém pokoji a neměl potřebu sejít dolů a pojíst. Teď věřím, že Bůh dovolil, aby se to stalo, abych se mohla setkat s Davidem a také uvidět svého přítele takového, jaký skutečně byl.

Udělala jsem chybu, že jsem řekla svému příteli o verších z knihy Rút, které mi Bůh dal pro mého budoucího muže. Stalo se to, když jsme obědvali v centru města. Byl tak šťastný, když jsem to s ním sdílela, že se rozhodl poprvé mě vzít za ruku, že to pro něho hodně znamená, že dva lidé jsou spolu spojeni. Držet se za ruce bylo pro něho velmi důležité, tak jsem se s tím prostě smířila. Ale hluboce uvnitř jsem byla zmatená. Je ironií osudu, že v centru města jsem uviděla Davida s jeho nejlepším kamarádem, kteří jednali jako blázni pro Krista. Rozesmáli mě.

Po skončení víkendu jsem letěla domů.

Davidova poslušnost

Když jsem se poprvé setkala s Davidem, učil se v prvním semestru biblické školy. Bůh mu dal jasnou instrukci, aby se s nikým nesetkával v průběhu prvního semestru. Bůh dokonce ani nechtěl, aby trávil příliš času s přáteli. Jedinou výjimkou bylo, když jeho nejlepší kamarád z Arizony k němu přijel na návštěvu ve stejnou dobu, v jakou jsem navštívila školu. Bůh chtěl, aby David trávil všechen svůj volný čas sám ve svém pokoji a hledal Ho.

David ochotně poslechl z lásky a oddanosti Bohu. Byla doba, kdy hodně plakal v Boží přítomnosti kvůli silnému pocitu izolace od všech, ale věděl, že Bůh se chtěl s ním každý den setkávat. Proto s nikým jiným netrávil čas.

Když mě poprvé potkal, řekl svému nejlepšímu příteli, že kdyby mu Bůh někdy dovolil se s někým setkávat, tak by si vybral mě. Zjevně, když jsem sdílela svá svědectví, tak i on byl hluboko uvnitř dojatý. Později mi řekl, že ve mně bylo něco úplně jiného, než ve všech jiných dívkách, které potkal. Řekl, že v mém obličeji uviděl světlo Boží slávy a to na něho udělalo dojem. Ale když viděl, že se držím za ruku s mým přítelem, byl zklamaný. Začal přemýšlet: „Nu, ona řekla, že má před sebou ještě dva roky studia a já nemohu ztrácet ještě dva roky čekáním. Mám poslání od Boha – cestovat a dobýt Evropu pro Ježíše. Myslím si, že není pro mne. A kromě toho, je už zadaná“.

Brzy poté, když se modlil v modlitební místnosti školy, přišel k němu nějaký muž a začal prorokovat. Řekl: „Tak říká Pán: Protože jsi byl poslušný Mého hlasu a hledal jsi Mě celým svým srdcem, dám ti manželku dřív, než si myslíš. Bude s tebou všude cestovat, budete společně sloužit všem národům“. David si to všechno zapsal, položil do zásuvky a dlouhou dobu se tam ani nepodíval. Domníval se, že jestli je to skutečně od Boha, tak se to samo od sebe stane. A jestli se to nestane, také dobře.

V té době byl David tak naplněn Bohem, že nehledal přítelkyni, a tím víc manželku. Byl jedním z těch, který dal Pánu své právo oženit se, aby Mu sloužil celým srdcem, bez rozptylování. Byl připraven být „starým mládencem“ až do vytržení, jestli by to byla pro něho Boží vůle. Pán věděl, že on nebyl stvořen nebo povolán být navždy v celibátu a chtěl ho oženit. Ale když se Bůh dotkl Davida, byl připraven se kvůli Němu vzdát manželství.