Bůh vybírá partnera - 1. Můj život když jsem ještě nebyla vdaná
1. Můj život když jsem ještě nebyla vdaná
Moje maminka už byla znovuzrozená, ale nebyla naplněná Duchem svatým, když se vdala za mého otce – nepraktikujícího katolíka. Nikdy ji nevyučovali, že Bůh nechce, aby Jeho děti uzavíraly manželství s nekřesťany, takže ona si z neznalosti vzala mého otce. Samozřejmě že měli různé hodnoty a principy, jak vychovávat děti. Dokonce nehledě na to, že se to stalo z nevědomosti, toto „cizí jho“ (2 Kor. 6:14) ji neochránilo od prožití hrozných důsledků tohoto rozhodnutí v manželství a v rodině.
Když mi bylo šest let, dala jsem svůj život v nedělní škole Ježíši. Můj život se změnil navždy, když jsem poznala Ježíše nejen jako svého Pána a Spasitele, ale jako nejbližšího přítele a Otce. Stal se pro mě natolik reálným, že jsem s ním mohla mluvit a On mi odpovídal. Cítila jsem Jeho přítomnost, když jsem Ho uctívala a dokonce i tehdy, když jsem o Něm jenom přemýšlela. I když jsem byla dítětem, toužila jsem a žíznila po Něm. Neustále jsem prosila maminku, aby mně četla Bibli a vyprávěla mi více o Něm.
Můj otec chodil s maminkou každou neděli do církve, ale bylo to kvůli sociálním důvodům. Nechtěl dát svůj život Ježíši, ale měl rád lidi, kteří chodili do církve. Pro něho byla církev sociálním klubem. Pro otce bylo těžké ukazovat a prokazovat svou lásku rodině. Jediný způsob komunikace, který on znal, bylo negativní mluvení. Myslel si, že kritika, ponižování a srovnávání nás s jinými dětmi nás přivede ke studu a jeho to automaticky vyvýší a budeme mu prokazovat úctu. Nazýval to obrácenou psychologií. On sloužil několik let u VMS USA a přizpůsobil si program přípravy námořníků výchově svých dětí. Zapomínal, že my jsme nebyli námořníci, kteří se připravují k válce, ale děti, které potřebují lásku, pozornost, podporu a povzbuzení. Také se domníval, že nejlepším způsobem, jak přinutit své děti, aby si ho vážily, je strach a vyhrožování, ale výsledek byl opačný. Nemůžete počítat, že budete sklízet pozitivní sklizeň, když sejete jenom negativní.
Moje starší sestra věřila tomu, co o ní můj otec říkal a začala být vzpurná. Všechno, co skutečně chtěla a potřebovala byla láska, pozitivní pozornost a povzbuzení. Proto když upoutala negativní pozornost, bylo to pro ni lepší, než když jí nebyla udělena vůbec žádná. Moji mladší bratři mu také věřili a tato negativní výchova jim způsobila mnohé emocionální škody, uškodila jejich schopnosti a motivaci dokončit nebo být úspěšnými v čemkoli. Vyjadřovali svoji bolest a křik po lásce různě: jeden trpěl hlubokou depresí a sám si způsoboval psychické problémy, druhý to řešil drogami, pornografií a nesprávnými vztahy.
Já jsem na tuto situaci odpovídala jinak. Chtěla jsem dokázat otci, že nemá pravdu že jsem chytrá a dosáhnu v životě úspěchu, díky Bohu a Jeho lásce, kterou jsem od Něho dostávala, když vešel do mého života. Nevím, co by bylo, kdybych nedala své srdce Ježíši, bez lásky a spasitelné Boží milosti. Vděčím Mu za všechno. Jeho přítomnost v mém životě mi pomohla rozvíjet pozitivní vztahy, být úspěšnou ve škole a vyhrát spoustu výzev.
Ještě když jsem byla dítětem, prosila jsem Boha, aby byl mým Otcem, protože mému pozemskému otci bylo zatěžko dávat mi lásku a podporu, kterou jsem jako dítě velmi potřebovala. Prosila jsem Boha, aby mě naučil Jeho cestám (tomu, co je správné a co správné není), aby mě Pán miloval, pomáhal, vedl mě, aby mě dával cítit se v bezpečí a uklidňoval mě, že všechno bude dobré – všechno to, co má dělat pozemský otec. A On to dělal.
Vzpomínám si, jak jsem mnohokrát v noci plakala, když jsem dospívala, dávala jsem Pánu všechnu bolest, kterou mi přičinil otec. A jako odpověď mne Bůh vždycky naplňoval svojí láskou a utěšením. Někdy jsem hmatatelně cítila Jeho lásku, jako by mě držel a objímal. Tehdy, když nastalo ráno, Pánova radost naplňovala moje srdce a já jsem šla do školy s radostí, která ze mne tryskala. Ve škole mě znali vždycky veselou a usměvavou.
