Březen 2013

03.04.2013 20:28

Březen 2013 na Ukrajině

 

Březen byl na Ukrajině jako všude jinde, plný rozmarů počasí. Dál pokračujeme v práci v Oděse, kde jsme začali novou domácí církev (domácí skupinu učedníků) ve středu města - zatím z dvou nových lidí. Již před pár lety, když jsem založila v Oděse církev, přišla sem starší paní, byla moc nadšená. Pak jsme ji dál neviděli ani o ní nic neslyšeli. Teď jsme se  dověděli že krátce poté onemocněla a postupně úplně ztratila zrak. Po velkém úsilí se jí podařilo opět s námi spojit (mezi tím jsme několikrát změnili místo shromáždění). Byla moc šťastná, když jsme k ní přišli a s radostí přivítala náš návrh vytvořit u ní novou domácí církev. Hned pozvala svou známou a další týden jsme je začali od počátku vyučovat.

Také jsme se věnovali dvojici mladých lidí, kteří přijeli do Oděsy z Ruska. Je to nádherné svědectví o Boží dobrotě, milosrdenství a lásce. Už minulý měsíc jsem se o nich zmiňovala. Jak jsme se od nich dověděli, utekli před otroctvím chudoby a mnohých problémů naivně do Oděsy. Ta se jim jevila jako prosperující město plné pracovních příležitostí. Zdejší realita je však zaskočila - tady se jim také nedařilo. Nemohli sehnat žádnou práci, peníze se jim brzy rozkutálely. Duch Svatý nám položil na srdce pomoci jim. Kromě praktické pomoci jsme se s nimi scházeli a mluvili s nimi o Ježíši. Přicházeli také na naše shromáždění. Vytvořila se mezi námi důvěra a hezký vztah. Duch Svatý mocně pracoval v jejich životech. Poslední dny jejich pobytu v Oděse se jim situace ještě zhoršila, neměli už ani kde bydlet. Lena si je vzala na noc domů, přes den trávili čas s námi. Bylo to pro nás všechny velké požehnání. Duch Svatý položil nám a Leně na srdce koupit jim jízdenky domů, aby se mohli vrátit zpět do Ruska. S radostí to přijali, protože si uvědomili, že před problémy nemohou utíkat, ale potřebují je vyřešit. Domů do Ruska se tedy vraceli úplně jiní lidé – nová stvoření, která přijala zodpovědnost. Rozhodli se, že i svůj vztah dají do pořádku (nebyli manželé, ale žili spolu). Dali jsme jim všechna potřebná vyučování, která jsme měli k dispozici, protože nějakou dobu nebudou mít přístup k internetu. Řekli nám, že svou cestu do Oděsy nepovažují za neúspěch, i když byly zničeny všechny jejich plány a představy a prošli nepříjemnými věcmi. Byli si vědomi, že tato cesta do Oděsy úplně změnila jejich život, dala jim naději a nový směr do života. Když přijeli do Oděsy, byli smutní, obzvlášť Lida byla v depresi, neviděla v životě žádné východisko, přemýšlela o sebevraždě. Zpátky do Ruska jeli radostní s novou nadějí do života s Ježíšem. Když jsem se pak podívala na jejich skype, velmi jsem se zaradovala. Mají tam napsáno: Nikdy není pozdě stát se tím, kým jsi byl stvořen a všechno je možné věřícímu. Jsme vděční Duchu Svatému, že nás zastavil, když jsme udělali chybu v jednání s nimi a že už jsme dál  jednali podle Jeho vedení. On úplně změnil to, co bylo naivní, hloupé jednání vlastně velkých dětí ve svou slávu a proměnil jejich život.

Ve vlaku na Moskvu. Vyjíždí ve dvě hodiny odpoledne a  další den po poledni budou doma; podobným vlakem jezdíme každý týden  do Čerkas.

 

Duch Svatý je opravdu nádherný, skvělý. Dal nám na srdce, abychom jeden víkend zůstali v Oděse a šli na vyučování o poslední době. V církvi  nám blízkého pastora Sergeje vyučoval biblický učitel Voloďa Kartajev, který učí v biblických školách RHEMA v Egyptě. Téma bylo moc skvělé, škoda jen, že na něj nebylo dostatek času, takže se musel zaměřit pouze na nejzákladnější věci. Ukázal nám, jak vykládat příslušná proroctví a dál mluvil o Božím plánu a Izraeli. Kromě skvělého vyučování a podnětně stráveného času, kdy jsme měli možnost o přestávce zadávat otázky Voloďovi, nás čekaly věci, o kterých jsme v době, kdy jsme se rozhodovali zůstat v Oděse nic nevěděli. Sláva Bohu za Ducha Svatého a Jeho vedení. Byl to opravdu pestrý a náročný konec týdne. V minulé zprávě jsme psali o Sašovi který si vyhlédl Mášu. Situace se právě tento víkend vyostřila, opět Mášu napadl a snažil se dostat k ní do bytu. Zavolala nám a my jsme k ní  nepozorovaně vešli , když šel tlouct na okna. Se Sašou jsme mluvili; když si nedal říct, odvedli jsme Mášu na místní policii. Šel za námi, viděl nás a od té doby má Máša pokoj. Nebylo to sice ideální řešení, ale mohli jsme v kritickou dobu zasáhnout a pomoci Máše udělat tento krok. Máša se zbavila strachu, který ji sužoval a paralyzoval. Když ji po nějaké době zase chtěl Saša sledovat a šel za ní, už se mu mohla postavit v autoritě a zakázat to. Saša se zastavil a odešel. Od té doby přestal útočit.

Jak se ukázalo, tak to ale nebylo všechno, proč nás Duch Svatý nechal v Oděse. Ten víkend po celé Ukrajině silně sněžilo, mnohé silnice byly neprůjezdné. V Oděse jsme měli uragán, - až na pár popadaných stromů a střech nebyly vážnější škody, sláva Bohu.

Minulý víkend přišel na shromáždění v Lipovém nový člověk. Byla to velká legrace: on ve svém srdci dobře věděl o Boží pravdě, ale přišel, aby se ujistil, že je to naopak. Stále uváděl nové argumenty proti Božímu plánu, ale ty jeden za druhým padaly. Vyvrcholilo to v okamžiku, kdy se zmínil o svém nemocném kamarádovi. Modlili jsme se za něj. Odešel se přesvědčit, zda byl kamarád okamžitě uzdravený. Vrátil se s tím, že se nic nestalo, ale Bůh ho dále usvědčoval, takže tam nevydržel a utekl, zasažený Boží pravdou. Věříme, že se zase vrátí.

Bůh je dobrý, stará se o nás. Z Lipového je 90 km do Kremenčugu, odkud máme vlakové spojení do Oděsy. Nejezdí tam žádná doprava, jen tudy projíždí minibusy z Kyjeva (bez jízdního řádu). Večer pršelo, ale nemuseli jsme ani dlouho čekat u silnice, až nám něco zastaví. Velmi brzy jel minibus z Kyjeva, který nás pohodlně zavezl do Kremenčugu.