9. kapitola Bůh vybírá partnera - pokračování

Manželství, zařízená dohazovači

Kdysi dávno bylo vytvoření manželství dohazovači plně přijato jako součást kultury v mnohých zemích. V některých zemích a kulturách se to praktikuje dodnes. Znám křesťanku, její rodiče přijeli z Indie, teď žijí v USA. Její rodiče jí našli muže, kterého si měla vzít – a všechno vyšlo dobře. Jsou dodnes v manželství šťastní a mají tři děti.

Druhý současný příklad můžeme najít v židovské ortodoxní společnosti, která stále ještě praktikuje sňatky skrze dohazovače. V každé vesnici je dohazovač (šad-chana v hebrejštině), který vybírá páry, odpovídající si ve všem, od stupně duchovnosti po zevnějšek, charakter a sociální status. Ideální pár musí mít mnoho společného, nakolik je to jen možné, ale udržet dostatek odlišnosti, aby se navzájem doplňovali.

Šad-chane jsou velmi dobře placení a mají neobyčejnou důvěru. Zpočátku dovolí páru setkat se na veřejném místě a vést prostý rozhovor bez dotyků nebo jiného fyzického kontaktu. Díky tomu, že setkání probíhá na veřejném místě, je setkání čisté a bez poskvrny. Pokud mezi nimi vznikne vzájemná sympatie, přistupují ke svatbě. Rodiče jsou od samého počátku plně zapojeni.

V této náboženské židovské kultuře dodnes není dovoleno randění. Jediná schůzka, jestli je to možné tak nazvat, je jednorázové setkání na veřejném místě pro rozhovor. Někteří rodiče se dokonce domnívají, je schůzka může být riskantní a nebezpečná, proto se mnohé páry vůbec nevidí až do doby, kdy jsou prohlášeny manžely. Cílem je extrémní opatrnost, aby se minimalizovalo nebezpečí probuzení chtíče.

Tato manželství v ortodoxní komunitě jsou dlouholetá. Jen velmi málo z nich končí rozvodem. Zpravidla jsou to šťastné a zdravé rodiny, ve kterých děti velmi poslouchají své rodiče. Konzervativní náboženští židé se setkávají a dokonce se drží i za ruce, ale nic víc. Světští židé přijímají praktiky nevěřících.

V biblické době bylo normální, že otec sloužil v roli šad-chana a dohodl sňatky pro své děti. Jestliže z nějakého důvodu nemohl plnit tuto roli, delegoval ji zplnomocněné osobě, jako v případě Abrahama a Jelizera v Genesis v 15 kapitole. V tomto modelu otec chlapce rozhodl, že dohodne svatbu s otcem dívky, bylo to uděláno bez účasti dětí. Děti musely přijmout rozhodnutí svých rodičů a důvěřovat jim, že vědí, co je pro ně nejlepší. Svatbu udělali ještě před tím, než měl pár příležitost se skutečně poznat. Lásku poznávali poté, co se vzali. Teoreticky to je místo, kde se to stává vzrušující a začíná romantika. Měli celý život na to, aby se navzájem poznali a rozvíjeli lásku. Tak není překvapující, že láska a vášeň mohou trvat až do smrti. Nicméně, bohužel jsou některá manželství, kde je zneužívání a násilí, například v některých blízkovýchodních muslimských zemích, které přijaly dominantní typ chování mužů.