Za chyby se platí, ale existuje milost, existuje východisko pokaždé, když uděláme chybu.
Čtvrtý základní kámen výchovy:
4. Učte děti dělat moudrá rozhodnutí
Dobré není to, s čím souhlasí většina lidí, ale to, co se líbí Bohu.
Biblické chápání svatosti: dítě je potřeba od malička učit tomu, že Bůh je veliký, svatý. Svatý neznamená obléci si černý oděv a nosit velkou Bibli. Svatý znamená oddělený, neobyčejný, nevšední. Je potřeba mít úctu k Bohu. On je čistý a hoden úcty. Bůh je absolutní pravda. Ve světě, kde většina nerozlišuje dobro od zla, je Bůh absolutní pravda a Jeho Slovo určuje, co je pravdivé a co ne, co je správné a co správné není. Aby si vaše děti nemyslely, že jim ukládáte nějaká zkostnatělá pravidla, vysvětlete jim, jaký je cíl Božích zákonů. Boží zákony (pravidla) jsou dány proto, aby nás ochránily.
Co dá dětem poslušnost? Poslušnost otevírá cestu k Božímu požehnání. Boží přikázání nás udržují na Boží cestě, kde nás očekává jenom to nejlepší. Ale jestli budeme dělat jenom to, co je nám příjemné, tak můžeme udělat velmi závažné chyby.
… ale podle toho Svatého, který vás povolal, se i vy staňte svatými v celém svém způsobu života. Vždyť je napsáno: ‚Buďte svatí, neboť já jsem svatý.‘
1. Petrův 1:15-16
Je potřeba naučit dítě rozlišovat dobro od zla.
Jak naučit děti rozlišovat dobro od zla:
1. Začněte tehdy, když jsou ještě děti malé. Čtěte jim, vyprávějte biblické příběhy a vysvětlujte, že Bůh je milující a zároveň svatý. Uvádějte příklady, jak správná rozhodnutí otevírala cestu Božímu požehnání a nesprávná rozhodnutí trápení.
2. Čtěte dětem. Ukazujte jim pravdu. S dospívajícími je možné studovat Bibli a různé knihy. Je dobré seznamovat děti s lidmi, kteří žijí svatým životem – s misionáři, pastory a jinými lidmi. Jakmile jsem uviděl někoho, kdo skutečně znal Boha, zval jsem takového člověka na večeři, aby si s ním děti mohly vyprávět.
3. Omezte dětem přístup k televizi, počítači a jiným sdělovacím prostředkům. Jestliže to neuděláte, tak ani nedoufejte, že vychováte svaté děti. Musíte radikálně jednat. Musíte sledovat, kolik času tráví děti na internetu, jaké písně poslouchají, jaká slova mají tyto písně. Potřebujete mít všechno pod kontrolou. Jaký má smysl, že vodíte děti do církve, jednou za týden máte doma shromáždění, ale ostatní čas poslouchají písně o zabíjení a hodiny se dívají na televizi? To, co děti vidí v televizi, jim přináší jiné názory, protikladné vašemu výchovnému působení. Proto jestli se vší přísností neustanovíte, na jaké filmy je možné se dívat a na jaké ne, kolik času mohou děti trávit u televize a internetu, tak se za deset let budete divit, proč je vaše výchova bez výsledku.
Taková omezení ale obyčejně vzbuzují u dětí nespokojenost. Děti budou neustále zkoušet vaše nervy, budou opakovat: „Všechny děti to dělají. Dokonce věřící rodiče jim to nezakazují“. Ano, někteří věřící rodiče to dovolují, ale vy milujete své děti více, než oni. Vychovat děti znamená předat jim určité cíle a pravdy a také je naučit používat je v praxi. Hlavní není nějaký soupis chování a jednání, ale formování hodnot v hloubi srdce.
Pravda, kterou si musí děti osvojit: nejlepší Boží plán pro náš život se naplní tehdy, když žijeme ve svatosti. Zákazy nejsou proto, aby je připravily o něco dobrého. Bůh nám přikázal, abychom chodili Jeho cestami, aby nám bylo dobře. To je to nejlepší, co můžete dát svému dítěti. Budete muset mnohé vysvětlovat, trávit s dětmi mnoho času. Je potřeba, abyste mluvili s dětmi o svých chybách a jejich důsledcích. Dětem se podvědomě zdá, že je chcete připravit o všechnu radost a potěšení; proto je důležité aby znaly, že jste svého času také něco zkusili a nebylo to nic příjemného, rozbilo to vaše srdce. Vaše láska se musí projevovat v tom, že pokud děti žijí ve vašem domě, musí se poddat zákazům.
5. Učte děti žít v milosti
Milost je v kontrastu se skutky, kterými chceme dosáhnout něčeho od Boha. Náš svět oslavuje činy a úspěchy. Odměňujeme ty, kteří mají úspěch a něčeho dosahují. Děti si tak osvojují – jestliže se výborně učíš, jsi dobrý člověk. Ale jestli se neučíš dobře, tak jsi špatný člověk.
Všechna náboženství říkají: dělej! Udělej toto a toto. Hlavní jsou vaše skutky a zásluhy. Jenom jediné křesťanství je možné popsat slovem „uděláno“. Všechno je už uděláno. Nemůžeme si zasloužit pokoj s Bohem, Jeho milost. Když Ježíš zemřel na kříži, vše bylo dokonáno. Jsme spaseni vírou. Je to dar, který je potřeba přijmout. Není potřeba dělat dojem na našeho Otce.
Tři čtvrtiny křesťanů se snaží dostat spasení nebo posvěcení svými skutky. My rosteme v Kristu milostí skrze víru. Je potřeba naučit děti žít milostí.
Milost je nezasloužená a bezpodmínečná láska Boha k nám. Neustále říkejte dětem, že Bůh je miluje nezávisle na jejich skutcích.
Milost je pro nás zdarma, ale byla velmi drahá pro Boha. Nemůžeme znehodnocovat milost. Je dána zdarma, ale Kristus za ni zaplatil svým životem, proto je potřeba ji cenit. Kříž Krista je největším projevem Boží milosti. Neustále obracejte pozornost dětí k Ježíši. Ať je středem jejich života. Pomozte dětem pochopit, co Ježíš udělal a proč.
Spasení je dar od Boha. Je nám dáno zdarma. Není možné ho odpracovat. Ježíš ho pro nás získal. Milost přijímáme vírou.
Děti musí pochopit, že život milosti neznamená nečinnost. Znamená to nesnažit se zasloužit si Boží milost svými skutky. Milost nám dává touhu a možnost říct „ne“ bezbožnosti a světským žádostem a žít správně. Disciplína přichází z milosti. Z milosti přichází také ovoce ducha. Úkolem rodičů je dávat příklad života milosti skrze víru a důvěru Bohu. Je potřeba učit děti důvěřovat Bohu. Víra je vždycky spojena s riskem. Uděláte krok víry, nevíte, co bude dál a tehdy vám Bůh dá milost.
Učte děti být štědrými a milovat lidi.
Z milosti se rodí vděčnost Bohu a láska k bližnímu. Poté co Adam a Eva zhřešili, Bůh prolil krev zvířat a udělal jim oděv. Je to obraz toho, co se mělo stát později. Tento skutek byl projevem Jeho lásky a milosti. Pomozte dítěti pochopit, že s Bohem není neúspěch nic strašného. Pomozte dítěti pochopit, že i když udělá něco velmi špatného, vždycky může za vámi přijít, i když je to bolestivé nebo nepříjemné. Bůh odpouští jeho chyby a rodiče také. Dítě musí vědět, že může čestně přiznat svou chybu a cítit se v bezpečí. Jestliže dítě něco udělalo špatně, nesmí se bát přijít za vámi. To neznamená, že nad tím mávnete rukou: „To nic není, všechno je v pořádku“. To není milost. Musíte cítit bolest dítěte, naučit ho, že neúspěch není strašný. To neznamená, že je možné vyhnout se důsledkům, ale ať je to cokoli, vy dítě neopustíte.
Pravda, kterou si musí děti osvojit: jste stvořeni proto, abyste přijímali milost a projevovali ji jiným.
Tyto pravdy musí být obsaženy v celém výchovném procesu. Bůh má překrásný plán pro vaše děti. Byla vám prokázána ohromná čest – můžete spolupracovat s Bohem. To, jestli děti vyrostou dobré nebo špatné, není ve vaší moci, ale je ve vaší moci vytvořit dobrou atmosféru, být pro ně příkladem, upřímně věřit Bohu a svěřit je do Božích rukou.
