1. Křesťanem se člověk nenarodí přirozeně, ale je potřeba se nadpřirozeně narodit - tedy znovuzrodit
Mnozí lidé si myslí, že když se narodili v křesťanské rodině, tak se stávají automaticky křesťany. Když se člověk narodí na tuto zemi, narodí se do nějaké rodiny. Je potřeba se ještě narodit nadpřirozeně do Boží rodiny – znovuzrodit se, stát se součástí Těla Kristova. Ježíš řekl židovskému učiteli Zákona Nikodémovi :
Jan 3:3-7
3 Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí–li se kdo znovu, nemůže spatřit Boží království.
4 Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Nemůže podruhé vstoupit do lůna své matky a narodit se.“
5 Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí–li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vstoupit do Božího království.
6 Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je duch.
7 Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu.
Jan 1:12-13
12 Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno.
13 Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.
Když člověk uvěří v Ježíše Krista jako ve svého Spasitele a na základě Římanům 10:9-10 vyzná Ježíše jako svého Pána, je spasen a stává se částí Boží rodiny, součástí Krista.
1. Korintským 12:13.27
13 Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy [jednoho] těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus.
27 Vy jste tělo Kristovo a jednotlivě jste jeho údy.
Křesťanství je život v krevní smlouvě s Bohem
Když jsme se stali součástí Krista, v Kristu jsme se stali spoluúčastníky krevní smlouvy s Bohem. Krevní smlouva znamená, že všechno, co patří mně, je k dispozici mému partnerovi a všechno jeho je moje. Oba partneři už nežijí svým vlastním životem, ale mají jeden společný život. My žijeme jedním životem spolu s Bohem = věčným životem. Jsme – ve svém duchu - úplně sjednoceni s Ježíšem.
1. Korintským 6:17
Kdo se však připojuje k Pánu, je s ním jeden duch.
Křesťan je znovuzrozený člověk, který je součástí těla Kristova. Součástí Kristova těla tě nemůže udělat žádný člověk, ani organizace nebo církev, jenom Duch Svatý skrze nové narození. Jenom On tě může pokřtít (ponořit) do Krista.
2. Korintským 5:17-18
17 Proto je–li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu [všechno] nové.
18 A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření.
Když se člověk znovuzrodí, Duch Svatý ho ponoří do Krista a on se stane novým stvořením. Všechno staré pominulo, hříšná přirozenost člověka byla odstraněna. Člověk dostal novou přirozenost = Boží přirozenost.
2. Chození do církve neudělá z člověka křesťana
Když člověk chodí do kostela nebo do jakékoli církve, tak to z něho nedělá křesťana. Můžeš chodit každý den do nemocnice, ale to z tebe neudělá lékaře. Můžeš žít v kravíně, ale krávou se nestaneš. A také tak chození do kostela nebo do jakékoli církve tě neudělá novým stvořením, součástí těla Kristova.
Poprvé začali nazývat slovem „křesťané“ učedníky Ježíše Krista v Antiochii. Byl to posměšný název a znamenal, že oni jsou přesně takoví, jako Ježíš Kristus.
Skutky 11:26
a když ho našel, přivedl ho do Antiochie. Stalo se, že celý rok zůstali v společenství církve a vyučili značný zástup; a v Antiochii byli učedníci poprvé nazváni křesťany.
3. Křesťan je stejný jako Ježíš, následuje Ježíše
Kristus znamená Pomazaný. Slova „křesťan, křesťanství“ nemají nic společného s křížem nebo křtem. To jsou úplně jiná slova. Označují lidi, kteří jsou stejní jako Ježíš, žijí stejným způsobem života.
1. Jan 4:17
V tom ⌈dosáhla láska při nás cíle⌉, že máme naprostou důvěru pro den soudu, neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě.
Matouš 16:24
Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce–li kdo jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne.
To je křesťanství — zapřít sebe samého, to přirozené, co je spojeno se starým životem a následovat Ježíše. Tehdy je pro mne důležitější Ježíš než můj život, než můj názor, má zkušenost, emoce, plány a podobně.
Křesťan je člověk, který má stejný vztah s Bohem jako Ježíš
Ježíš nazýval Boha svým Otcem. Pro znovuzrozeného člověka není Bůh jenom Bohem, ale také i Otcem, protože takový člověk se narodil do Boží rodiny.
Jan 20:17
Ježíš jí řekl: „Nedrž se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke [svému] Otci. Jdi k mým bratřím a řekni jim: 'Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k Bohu vašemu.'“.
Jan 1:12-13
12 Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno.
13 Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.
Když člověk přijme Ježíše jako svého Pána, narodí se z Boha a stane se Božím dítětem. Bůh je jeho Otcem. Proto můžeme směle přicházet ke svému Otci a mít s Ním blízký vztah.
Ježíš mluvil se svým Otcem, trávil s Ním čas. Ježíš neříkal Otci naučené básničky (tzv. modlitby) ani Mu nezapaloval svíčky. Prostě s Ním mluvil, rozebíral s Ním Boží Slovo a poslouchal, co Mu Otec říká. Máme privilegium mít blízký vztah s Bohem vesmíru, s naším Otcem.
Křesťan dělá skutky Ježíše Krista
Jan 14:12
Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které činím já, a bude činit ještě větší skutky než tyto, neboť já jdu k Otci.
Marek 16:17-18
17 Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit [novými] jazyky, budou brát hady [do rukou] a vypijí–li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a budou se mít dobře.
Matouš 10:8
Uzdravujte nemocné, probouzejte mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte démony -- zadarmo jste přijali, zadarmo dejte.
Tato znamení provázejí skutečné věřící. Křesťan je stejně pomazaný Duchem Svatým, jako byl Ježíš. Proto dělá to stejné, jako Ježíš — káže, učí o Božím království, dělá učedníky, uzdravuje nemocné a křísí mrtvé. Vyhání démony — každé Boží dítě má autoritu nad ďáblem a démony. Křesťan je naplněný Duchem Svatým a to se projevuje mluvením v jazycích. Křesťan dovoluje žít Kristu v něm a skrze něho.
Galatským 2:20
Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v ⌈Syna Božího⌉, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.
Křesťan následuje Ježíše. Je to život s Bohem, kdy sám Bůh žije v člověku a skrze člověka.
Slova „křesťan, křesťanství“ v průběhu staletí ztratila svůj původní význam. Dnes si lidé pod slovem křesťanství představují kostel, svíčky, obřady, církev, povinnosti navíc.
Křesťany poznají po lásce
Jan 13:35
Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete–li mít lásku jedni k druhým.
Křesťan je člověk, který je stejný jako Ježíš. Bůh nás takovými už stvořil, když nás udělal novým stvořením. Křesťan následuje Ježíše a dovoluje Mu žít v sobě a skrze sebe. Bůh – tedy i Ježíš – je láska. V Ježíši byla projevena veškerá Boží plnost tělesně, tedy i láska. Bůh lásky žije v každém znovuzrozeném člověku.
Římanům 5:5
A naděje nezahanbuje, neboť Boží láska je vylita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán.
Boží láska se stala novou přirozeností znovuzrozeného člověka – nového stvoření. Je jen potřeba naučit se v této lásce jednat, uvolňovat ji, žít na základě toho, kdo teď jsme.
Když jsme přijali Ježíše Krista jako svého Pána, narodili jsme se z Boha, stali jsme se Jeho dětmi, v našem duchu je Jeho přirozenost. Náš duch byl stvořen podle Boží podoby skrze věčné semeno Božího Slova. Bůh nás stvořil takovými, že je pro nás normální a přirozené žít s Ním, žít Božím životem. Proto žádné obřady, ani církev nemohou udělat člověka křesťanem, jenom Bůh skrze nové narození. Pokud si obnovujeme svou mysl Božím Slovem, tak stále více jednáme na základě toho, kdo skutečně jsme.
4. Křesťanství není dodržování desatera a zákona
Jakub 2:10
Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, stal by se vinným ve všech.
Člověk není schopen svou silou naplňovat zákon. Není to jen desatero, ale stovky a tisíce dalších přikázání a zákazů. Jestli se člověk snaží žít podle desatera, aby ho Bůh přijal, vždycky bude vinen, vždy udělá nějakou chybu.
Je totiž příliš málo dodržovat desatero. To člověku nedá novou přirozenost. To neudělá člověka takovým, aby se mohl sjednotit s Bohem, žít s Ním.
Když znovuzrozený člověk dovolí Kristu žít skrze něj, automaticky naplňuje i desatero. Miluje Boha. Když člověk jedná v lásce, tak nebude krást, lhát, závidět nebo cizoložit.
Jestli by křesťanství skutečně bylo plnění desatera a zákona, tak bychom všichni byli odsouzeni k smrti. Jakmile bychom nejednali podle desatera, tak by nám to přineslo smrt, zničení.
Římanům 6:23
Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Bůh nerozlišuje velké a malé hříchy. Hříchem není jen cizoložství, krádež a podobně, také strach je hřích, pochybnosti a nevíra. Když člověk ví, jak dělat dobro a nedělá to, je to také hřích. Všechno, co není z víry, je hřích. To znamená, že jestli by křesťanství bylo dodržování desatera a zákona, přinášelo by lidem odsouzení a smrt, ne život.
Boží milosrdenství a milost jsou nesmírné. Bůh je spravedlivý a tak nemohl prostě zavřít oči a nevidět hřích lidí. Proto poslal svého Syna, aby vzal na sebe všechen trest za každý hřích člověka. Bůh mohl odpustit hřích lidem a zůstat spravedlivý. Ale On udělal ještě mnohem víc – udělal člověka takovým, aby člověk mohl žít svatým životem. Každého, kdo přijal Ježíše jako svého Pána, Bůh udělal novým stvořením, ve kterém může žít On sám.
Bůh udělal dokonalého našeho vnitřního člověka, našeho ducha. Je úplně stejný jako Ježíš, má Jeho charakter, proto v něm může žít Duch Svatý se vší svou mocí, moudrostí a schopnostmi. Když dovolujeme žít Ježíši skrze nás, uvolňuje se skrze nás Jeho charakter, Jeho láska a to je provázeno zázraky.
Ježíš dovolil Duchu Svatému žít skrze Něj. Skrze Ježíše se projevovala Boží láska, milosrdenství a soucit. Když nemocní přicházeli k Ježíši, měl s nimi soucit, miloval je a uzdravení bylo jen výsledkem působení Boží lásky. Ježíš nebyl lhostejný k utrpení lidí. Viděl potřeby lidí a dovolil projevovat se Božímu charakteru a důsledkem byly zázraky.
5. Skutečné křesťanství je naučit se umírat své soběstřednosti
Často je člověk soustředěn na svých emocích, plánech, prožitcích a zkušenostech. Vidí jenom sebe — své problémy, potřeby, emoce, přání, touhy svého těla, své nedostatky a omezení... Ale skutečné křesťanství znamená žít na základě toho, kým skutečně jsme, jakými nás Bůh stvořil. Učíme se zemřít všemu, co ještě není obnoveno Božím Slovem, zemřít veškerému egoismu a nechat žít Krista skrze sebe. Je to proces, který je závislý na tom, jak obnovujeme svou mysl Božím Slovem. Když se díváme do zrcadla Božího Slova, tak se i navenek měníme do podoby Ježíše. Jsme Mu stále víc podobni ve svém jednání.
2. Korintským 3:18
A my všichni, spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme proměňováni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána Ducha.
Pokud žiješ podle toho, kým jsi se stal v Kristu Ježíši, tedy svým skutečným životem, přinese ti to obrovské požehnání. Ve tvém životě se začne uvolňovat Boží plnost. Budeš znát Boží srdce. Bůh se stane tvým nejbližším přítelem. Budeš znát Jeho touhy, Jeho charakter. A postupně se změníš i navenek do Jeho podoby. Stále více budeš dovolovat Božímu životu, aby se uvolňoval v tobě a skrze tebe. To je nadpřirozený život s Bohem.
Tehdy pro tebe nic nebude nemožné. Budeš žít tímto nadpřirozeným životem stále a ne jenom v určitý speciální den.
6. Křesťanství není náboženství
Bůh nás nestvořil proto, abychom dodržovali nějaká přikázání a obřady. Ani proto, abychom byli náboženští, ale pro vztah s Ním. Proto, abychom žili s Ním. Křesťanství je nadpřirozený život s milujícím Bohem, kdy pro tebe není nic nemožné. Je to život naplněný láskou.
Pro mnohé lidi je pohodlné žít náboženským životem a čas od času se zúčastnit nějakého obřadu. Možná je jednodušší zapálit svíčku, zazpívat písničku, něco si poslechnout, ale je těžší žít důsledky – žít přirozeným životem bez nadpřirozené Boží pomoci. Je těžké žít v otroctví okolností, nemocí a problémů. Je lehčí žít nadpřirozeným životem s Bohem, ke kterému byl stvořen každý znovuzrozený člověk.
Bůh nechce, abychom se snažili žít křesťanským životem a usilovali změnit svůj charakter. Bůh jenom chce, abychom obnovovali svou mysl Božím Slovem, podmaňovali své tělo a dovolili, aby se uvolnilo to, co už do nás vložil.
Římanům 12:1-2
1 Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjem-nou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu.
2 A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou [své] mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.
7. Křesťanství není ideologie ani teologie
Křesťanství není žádná ideologie nebo nějaký světový názor, nějaká teorie. Ne, je to životní způsob. Je to sám život.
Jestli Boží Slovo zůstane jen na papíře v Bibli, tak nepřinese žádný užitek. Je potřeba ho aplikovat.
Jakub 1:22-25
22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří klamou sami sebe.
23 Neboť je–li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář;
24 podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.
25 Kdo se však zahledí do doko-nalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání.
Pokud nejednáme podle Božího Slova, celé naše poznání zůstane pouze teorií. Budeme znát něco o Bohu, ale ne samotného Boha a život s Ním. Nestane se to naší zkušeností. Ano, věříme sice v Boha, ale v podstatě žijeme, jakoby Bůh neexistoval.
Křesťanství — to je život ve velmi blízkém vztahu s Bohem. Bůh je tvůj Otec, radí ti, pomáhá a žije skrze tebe. Jsi s Ním úplně sjednocen. Dovoluješ Jeho životu a moci jednat v tobě a skrze tebe.
8. Křesťanství je, když je Ježíš Pánem tvého života
Aby mohl být člověk spasen, musí vyznat Ježíše jako svého Pána. To znamená, že dovolí Ježíši, aby určoval jeho život. Už nevládne ve svém životě sám člověk, ale Ježíš, který je zároveň Božím Slovem. Jinými slovy život člověka je určován Božím Slovem.
Římanům 10:9
Vyznáš–li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš–li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn.
Člověk se rozhodne dát Božímu Slovu ve svém životě první místo. Boží Slovo pak určuje všechno, co člověk dělá, každé rozhodnutí. Zatímco před spasením se člověk rozhodoval podle svých zkušeností, po něm se rozhoduje podle Božího Slova. Má-li nějaký problém, na prvním místě se s ním obrací k Bohu. Když dáme Božímu Slovu první místo, Boží život přichází do všech oblastí.
Je důležité, aby slova: „Ježíš je můj Pán“ nebyla pouze frází a prázdnými slovy, ale aby Ježíš – Boží Slovo skutečně určoval každou oblast našeho života. Tehdy bude světlo a život v hojnosti v každé oblasti našeho života. Tehdy se Boží život všude rozšíří a přinese požehnání. Uvolní se všechno, co Bůh vložil do člověka a kým ho udělal.
