Začínáme novou sérii vyučování pro nově spasené lidi nebo pro ty, kteří chtějí dělat učedníky. Postupně budeme přidávat další části o praktickém životě s Bohem.
BOŽÍ PLÁN pro ČLOVĚKA
1. Stvoření světa a člověka
Bůh stvořil svět svým Slovem. Stvoření světa je popsáno v Bibli, v prvních třech kapitolách knihy Genesis.
Bůh je láska a proto chtěl někoho milovat a být milován a tak stvořil tento svět. Všechno, co Bůh stvořil, bylo dobré. Když už bylo všechno připraveno, Bůh stvořil člověka a umístil ho do ráje, kde byla hojnost všeho. Člověk žil v ráji, obklopen vším potřebným a Bůh tam přicházel a rozmlouval s člověkem, milovali se navzájem. Člověk mohl být v Boží přítomnosti, chodit s Bohem a mluvit s Ním, protože v člověku tehdy ještě nebyl hřích. Byla to doba nevinnosti.
V ráji nebyl žádný chrám a Adam nepřinášel Bohu oběti. Adam chodil s Bohem, rozmlouval s Ním, měli spolu krásný vztah. A to byl Boží plán pro člověka.
Bůh chtěl, aby člověk vládl nad celým světem — nad vším živým i neživým, kromě člověka.
Genesis 1:28
Bůh je požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte zemi, podmaňte si ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem a nad vším živým, co se na zemi hýbe.
Člověk se stal bohem tohoto světa, měl autoritu nad zemí, ale také zodpovědnost za to, co se bude na zemi dít.
Jednou přišel do ráje satan a člověka oklamal. Člověk upadl do hříchu, ale Bůh už měl připraven plán záchrany.
Genesis 3:15
A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi símě tvé a símě její; ono tobě rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.
Když člověk zhřešil, duchovně zemřel a byl tak oddělen od Boha, který je život. Člověk přestal důvěřovat Bohu a začal se Ho bát - schoval se před Ním. Satan získal vládu nad zemí i nad člověkem.
Do svého pádu člověk nebyl soustředěn na sebe, byl naplněn Boží láskou a oblečený do Boží slávy. Proto se Adam s Evou nestyděli, i když neměli žádný oděv. Když se Adam s Evou oddělili od Boha, začali se zabývat sami sebou, soustředili svou pozornost na sebe a to je sobectví, soběstřednost.
Sobectví znamená, že se člověk nezabývá Bohem, ale sebou, je soustředěn na své potřeby. Celá další historie lidstva je historií sobectví.
K tomu, aby satan mohl ovládnout zemi stačilo, aby odvrátil pozornost člověka od Boha a obrátil ji k člověku samotnému. Stačil tento jeden hřích, všechny ostatní hříchy jsou jenom důsledkem sobectví. Kdyby nebylo sobectví, nebyly by ani jiné hříchy.
Po pádu člověka do hříchu nastala doba svědomí. Svědomí ukazovalo člověku, co je správné a co správné není. Svědomí učilo člověka rozlišovat dobro od zla.
I když se po pádu člověka jeho přirozenost změnila na hříšnou a člověk sám hřešil, Bůh stále miloval člověka. Bůh neodešel od člověka, ale člověk odešel od Boha. Adam se schoval před Bohem, ale Bůh ho našel a dál s ním mluvil. Když Kain zabil svého bratra, Bůh s Kainem mluvil - nepotrestal ho, ale naopak ho ochránil. Ale nehledě na Boží dobrotu, Kain odešel od Boha.
V této době Bůh jednal milosrdně s lidmi, netrestal je za jejich hříchy (nepočítal jim je). Ale hřích se množil v životě lidí, protože lidé si začali myslet, že Bůh na zlo nereaguje, že mohou dělat, co chtějí. Lidé nesprávně pochopili Boží milosrdenství. Bůh varoval lidi před ničivou silou hříchu.
2. Rozmnožení hříchu
Člověk stále víc a víc hřešil a hřích stále více zatvrzoval svědomí člověka. Svědomí člověka se stalo natolik necitlivým, že už nerozlišoval co je dobré a co zlé. Později byli lidé natolik zkaženi hříchem, že zemi a všechno živé zničila potopa.
Ale Bůh byl milosrdný a našel osm lidí, kteří mu věřili. Byl to Noe a jeho rodina, Bůh je zachránil a tím zachránil od úplného zničení i celé lidstvo. Po potopě Bůh uzavřel a Noem a jeho syny smlouvu, že už nikdy nedopustí na zemi celosvětovou potopu.
Genesis 8:21-22
21 I ucítil Hospodin příjemnou vůni a řekl si v srdci: Již nikdy neprokleji zemi kvůli člověku, protože zaměření lidského srdce je od jeho mládí zlé, a už nikdy nepobiji všechno živé tak, jak jsem učinil.
22 Po všechny dny země nikdy nepřestane setba ani žeň, chlad ani žár, léto ani zima, den ani noc.
Po potopě začala doba lidské zodpovědnosti. Tato doba skončila stavbou Babylonské věže a poté přišla doba zaslíbení.
Bůh hledal člověka, který by Mu věřil. Takovým člověkem byl Abraham. Bůh uzavřel s Abrahamem krevní smlouvu. Byla to Stará smlouva. Pro Boha bylo důležité, aby našel člověka, který Mu bude natolik věřit, že Mu dá svého syna, aby Bůh mohl dát ve správný čas lidem svého Syna. Abraham byl ochotný obětovat svého Boha Bohu. Tehdy i Bůh se podle krevní smlouvy zavázal dát svého Syna lidstvu, když Ho lidstvo bude potřebovat. Proto Bůh mohl legálně poslat svého Syna Ježíše na tuto zem.
V krevní smlouvě je důležitá ta věc, že pokud jeden partner nenaplňuje požadavky smlouvy, druhý partner ho může zabít. Jestli by Bůh nesplnil své Slovo, přestal by být Bohem a celý svět by přestal existovat.
Později se Abrahamovi potomci dostali do Egypta, kde žili přes 400 let a stali se tam otroky. Bůh vyvedl Abrahamovy potomky skrze Mojžíše z egyptského otroctví.
Bůh chtěl lidem ukázat, že jsou hříšní a potřebují Spasitele. Také chtěl omezit hřích v jednom národě, aby se v něm mohl narodit Spasitel. Proto dal Izraeli Zákon.
Bůh chtěl dále žít s lidmi, ale nemohl, protože Boží přítomnost by hříšného člověka zabila. V Boží přítomnosti nemůže být žádný hřích. Proto řekl Mojžíši, aby udělal stánek a schránu úmluvy, kde Bůh mohl přebývat. Později Bůh žil v chrámě ve svatyni svatých.
Bůh dal Mojžíši Zákon — Deset přikázání a později i mnoho dalších přikázání a zákazů. Ale Izrael často reptal proti Bohu, byl neposlušný, zatvrzelý, pyšný a sobecký, proto musel ve své historii prožít mnoho zla a trápení. Sobeckost, pýcha a neposlušnost Bohu je vždy nebezpečná, přináší zničení a smrt.
Jiné národy na zemi nežily podle zákona, protože neměly smlouvu s Bohem, dál žily v zodpovědnosti za své jednání.
Doba Zákona a Staré smlouvy skončila smrtí a vzkříšením Ježíše Krista. Po vzkříšení Ježíše přišla doba milosti.
3. Spasení lidstva
Když přišla plnost času, Bůh poslal na zemi svého Syna a v Izraelském národě se narodil Spasitel lidstva – Ježíš. Když Mu bylo třicet let, byl naplněn Duchem Svatým, kázal, učil a uzdravoval lidi. Vybral také Své následovníky – učedníky. Po třech letech služby lidem byl ukřižován, šel do pekla a po třech dnech byl vzkříšen z mrtvých. Později byl vzat zpět do nebe.
Smrtí Ježíše na kříži byla uzavřena druhá krevní smlouva — Nová smlouva. Před ukřižováním Ježíše bylo potřeba každý rok Starou smlouvu obnovovat oběťmi zvířat, musela téct krev. Velekněz přicházel jednou za rok do svatyně svatých s krví zvířat, aby očistil Izraelský národ od hříchu. Odplatou za hřích je smrt, proto musela téct krev zvířat.
V době Staré smlouvy Bůh nežil v lidech, Duch Svatý byl na králi, na veleknězi a na prorocích. Duch Svatý mohl odejít od člověka, pokud člověk hřešil a neposlouchal Boha.
Bůh nemohl uzavřít Novou smlouvu s obyčejným člověkem, protože lidé měli hříšnou přirozenost. Musel se narodit člověk bez hříchu, který se nikdy nepoddal satanovi a hříchu a který byl ochoten obětovat svůj život za hříšné lidstvo. To byla poslední oběť, kterou bylo zaplaceno všechno.
Když byl Ježíš ukřižován, vzal na sebe trest za všechen hřích lidstva. Stal se dokonce hříchem – vzal na sebe hříšnou přirozenost člověka. Také nás vysvobodil ze všech důsledků hříchu – z prokletí, z nemoci a z chudoby. Ježíš svou smrtí a vzkříšením porazil smrt a vládu satana nad člověkem. Po ukřižování Ježíše se opona v chrámě roztrhla a Bůh vyšel ze svatyně svatých, aby už dál nežil v chrámě oddělen od lidí, ale žil přímo v člověku.
Když byl Ježíš vzkříšen, dal nám autoritu být Božími syny. Pokud přijmeme Ježíše Krista jako svého Pána, staneme se částí Jeho těla. Nežije už člověk, ale žije v něm Ježíš a takovým způsobem se stáváme účastníky Nové smlouvy.
Jan 1:12-13
12 Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno.
13 Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.
Galatským 2:20
Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Život, který nyní žiji v těle, žiji ve víře v ⌈Syna Božího⌉, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.
Efezským 3:6
že totiž pohané jsou spoludědicové a údy téhož těla a spoluúčastníci toho zaslíbení v Kristu Ježíši skrze evangelium,
Jedině když se člověk stane částí Krista, může vejít do smlouvy s Bohem. Proto Ježíš říká, že nikdo nemůže přijít k Otci jinak než skrze Něho.
Jan 14:6
Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.
4. Boží plán pro člověka v současné době
a) Spasení ducha
Když přijmeme Ježíše jako svého Pána, náš duch je spasen, Bůh ho znovu stvoří.
2. Korintským 5:17-18
17 Proto je–li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu [všechno] nové.
18 A to všechno je z Boha, který nás smířil sám se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření.
Náš duch je dokonalý, ale naše duše a tělo nejsou ještě spaseny. A tak prvním našim úkolem je zachránit naši duši.
b) Obnova mysli
Spasení duše se děje skrze obnovení mysli Božím Slovem. Obnova mysli není žádný náboženský obřad nebo doktrína. Je to nezbytné proto, abychom mohli žít s Bohem.
Jakub 1:21
Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše.
1. Petr 2:2
a jako novorozené děti mějte touhu po nefalšovaném mléku Božího slova, abyste jím vyrostli k záchraně,
Římanům 12:1-2
1 Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu.
2 A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou [své] mysli, abyste mohli zkoumat, co je Boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé.
Náš duch je neustále v Boží přítomnosti, protože je sjednocen s Pánem. Ale když jsme přijali Ježíše jako svého Pána, naše duše se nezměnila, zůstala stejná. Je nezbytné, abychom sami obnovovali svou mysl Božím Slovem.
Obnovovat mysl neznamená naučit se zpaměti biblické verše nebo číst Bibli. Znamená to přemýšlet jako Boží Slovo, používat Boží Slovo v praxi tak, že se stane součástí tvého myšlení, tvé osobnosti.
Obnova mysli je proces, který trvá po celou dobu našeho života tady na zemi.
c) Spasení těla
Naše tělo bude úplně spaseno až v nebi. Tam dostaneme oslavené tělo, takové, jaké má Ježíš. Bude to dokonalé tělo bez jakýchkoli omezení, plné síly a života.
Ale už i tady na zemi můžeme žít ve zdravém těle, máme na to právo, je to část našeho vykoupení. Můžeme přijmout uzdravení pro naše tělo a žít v plném zdraví.
d) Služba smíření
Když je naše mysl aspoň částečně obnovena, můžeme sloužit službou smíření. O službě smíření je napsáno například v Markovi 16:
Marek 16:15-18
15 A řekl jim: „Jděte do celého světa a vyhlašte evangelium všemu stvoření.
16 Kdo uvěří a bude pokřtěn, bude zachráněn. Kdo neuvěří, bude odsouzen.
17 Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: v mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit [novými] jazyky,
18 budou brát hady [do rukou] a vypijí–li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a budou se mít dobře.“
Služba smíření neznamená citovat lidem biblické verše, to může dělat i papoušek. Je potřeba, abychom projevovali lidem Boží lásku, protože Ježíš řekl, že Jeho učedníky poznají podle lásky. Nestačí dávat lidem správné informace. Je potřeba se natolik změnit, aby v nás žil Ježíš se svým charakterem, se svou láskou – aby se skrze nás mohla projevovat Boží moc.
Základním Božím plánem pro poslední dobu je, aby lidé byli spaseni, obnovovali svou mysl Božím Slovem a dělali nové učedníky, předávali dál to, co sami přijali. Ale to není ještě všechno. Ježíš řekl, že Otec hledá uctívače. Vždyť Bůh stvořil člověka, aby ho mohl milovat a aby člověk miloval Jeho, aby spolu měli vztah.
e) Uctívání a chvála
Byli jsme spaseni proto, abychom mohli být opět s Bohem, mluvili a žili s Ním. Byli jsme stvořeni, abychom chválili Boha a uctívali Ho.
Boha chválíme celým svým srdcem, vší duší a za vší své síly. Ale také Ho chválíme a uctíváme způsobem svého života, celým svým životem. Bůh nám dal v krevní smlouvě s Ježíšem Kristem všechno. Naší částí smlouvy je také dát všechno, celý svůj život, abychom mohli od Boha dostat všechno, co nám chce dát.
Chválit Boha neznamená, že se člověk stane náboženským, ale všechno, co děláme, děláme pro Boha a s Ním. Je potřeba, aby všechno, co děláme, oslavovalo Boha. Když něco děláme, neděláme to svým způsobem, podle sebe, ale tak, jak to Bůh řekl. Duch Svatý je náš Učitel a Rádce, On nám vždy pomůže. Jestliže něco děláme pro Boha svým způsobem, tak to shoří. Je důležité, abychom měli vztah s Duchem Svatým, mluvili s Ním a dovolili Mu ve všem nás vést.
Boží plán pro nás je velmi jednoduchý. Bůh chce žít v nás a skrze nás, s námi. On chce všechno dělat s námi. Jestli nemůžeš něco dělat s Bohem, protože Bůh by se toho neúčastnil, tak to vůbec nedělej. Bůh se nikdy nebude podílet na hříchu. On bude stále s tebou, neopustí tě, ale ty se ve své duši od Něho oddělíš.
Teď je čas Boží milosti, kdy Bůh žije v nás a skrze nás a my děláme nové učedníky. Tato doba bude zakončena slavným vytržením Církve, kdy Bůh vezme všechny, kteří Mu patří, k sobě do nebe.
