Jak jsme prožili květen, červen a červenec

05.08.2013 17:41

Zpravodaj květen, červen a červenec

 

Od našeho posledního Zpravodaje prošly už tři měsíce, o kterých bychom teď chtěli něco stručně napsat.

V květnu bylo nádherné počasí, chodili jsme často ven na cestu k moři, předávali jsme lidem poselství Evangelia a modlili se za nemocné. Rozdali jsme zdarma spoustu literatury, kterou jsme tiskli doma. Často to u nás vypadalo (nejen tehdy, ale neustále) jako manufaktura na knížky.

Poslední týden v květnu, několik dnů před naším odjezdem do ČR jedna nám blízká sestra přežila pokus o vraždu – jeden člověk si umínil, že ji zabije. Povalil ji na zem a kopal nohou do hlavy. Díky Bohu, který jí poslal na pomoc mladé lidi, takže vše skončilo modřinami a otřesem mozku. V noci nám telefonovala, abychom k ní přišli. Po příchodu k ní jsme zavolali záchranku a odvezli ji do nemocnice. Po důkladných speciálních vyšetřeních nechtěla zůstat v nemocnici a lékař ji propustil do domácího ošetřování. Nařídil jí deset dnů nevstávat z lůžka. Neustále jsme se u ní střídali. Bylo pro nás velmi těžké po třech dnech odjet z Oděsy do ČR. I když jsme byli ochotni zůstat v Oděse ještě o týden déle, věděli jsme v srdci, že musíme odjet podle původního plánu, že o ni bude dobře postaráno a rychle se zotaví.

Již nějaký čas nás Duch Svatý vyučoval o panství Ježíše a v této době nám intenzivně ukazoval, co to prakticky pro nás v životě znamená. Na cestě do ČR jsme dostali praktickou lekci. Po modlitbách jsme měli naplánováno jet do Užgorodu vlakem, v 17 hodin z Užhorodu autobusem do Michalovců a odtud dál do Prahy. Protože v Užhorodu jsme měli dostatek času na přestup, nikam jsme nespěchali a pomalu jsme si šli koupit lístek na autobus. K našemu údivu nám bylo řečeno, že autobus jede za 6 minut (tedy v 15 hodin). Nebyl čas na dlouhé rozhodování, pomysleli jsme si: to je skvělé, budeme dřív na Slovensku a lístek koupili. Autobus byl modernější a hezčí než obvykle. Cesta byla bez závad až do příjezdu na slovenské hranice. Jako obvykle byla prohlídka zavazadel – bez problémů u všech cestujících. Po skončení prohlídky nám příslušnice celní správy oznámila, že vzali autobus na důkladnou prohlídku. Začali jsme se modlit a čekali jsme. Něco v něm našli, takže nikdo nevěděl, kdy tento autobus bude pokračovat v cestě. Podle předpisů jsme museli přejet slovenskou hranici autobusem, kterým jsme na ni přijeli. Trvalo to již dvě hodiny. Přijel autobus, se kterým jsme chtěli jet původně a bez problémů byl odbaven. Nakonec nám vedoucí celnice povolil odjezd tímto autobusem. Samozřejmě, že jsme si museli koupit novou jízdenku na autobus, abychom mohli pokračovat v cestě. Byli jsme rádi, že jedeme dále, peníze za nové jízdenky jsme prohlásili za zaseté. (Díky Bohu za Jeho nádhernou věrnost: i když jsme na to hned zapomněli, na zpáteční cestě na Ukrajinu jsme v autobuse pod naším sedadlem našli peníze - víc, než jsme zaseli, Bůh je dobrý). Za nějakou dobu se nás Duch Svatý zeptal: Kdo byl Pánem rozhodnutí, když jsme kupovali lístky. Ježíš to nebyl, ale moment údivu, nedostatek času a náš rozum. Sláva Bohu za to, že nás dostal z této situace a bez problémů jsme stihli další spoj. Uvědomili jsme si, jak je důležité, aby i v každé maličkosti určoval naše rozhodnutí Bůh.

V ČR jsme prožili nádherný necelý měsíc. Hned první víkend po našem příjezdu jsme byli na setkání Božího lidu v Berouně. Byl to skvělý čas s Duchem Svatým a Božími lidmi. Duch Svatý tam mocně jednal, přišlo mnoho svědectví o mocném Božím jednání v životech lidí. Záznamy shromáždění jsou na https://www.youtube.com/user/REKYZIVOTA?feature=watch nebo na https://laska-radost-svoboda.webnode.cz/slovo/shromazdeni-v-beroune/. Zvláště doporučujeme shromáždění s Katarínou Porubčanovou o tom, co Bůh dělá na Slovensku.

 

V době kdy jsme přijeli do ČR neustále pršelo a o víkendu, kdy byla shromáždění v Berouně, začaly povodně. V době povodní jsme se potřebovali pohybovat právě v jejich oblasti. Díky instrukcím Ducha Svatého ohledně dopravy jsme mohli být všude, kde jsme potřebovali a to bez problémů. I tady jsme se stále přesvědčovali o tom, jak je důležité pro každou „maličkost“, aby v ní byl Pánem Ježíš. Po vyřízení nezbytných záležitostí jsme se přesunuli do Adamova, kde jsme se věnovali rodině. Moc jsme si to s vnoučaty užili.

 

Koncem června jsme se vrátili do Oděsy. Počátek července byl ve znamení modliteb a vyřizování dokumentů. Skončila mi už doba povolení k pobytu a potřebovala jsem ji prodloužit. Když jsem přišla podle předchozího pokynu na příslušný úřad, dověděla jsem se, že si potřebuji vyřídit souhlas k povolení pobytu v oblastní administrativě. S tím není problém, sláva Bohu, na příslušném úřadu mně už znají a jsou vstřícní, jen je k tomu potřeba dostatek času, který jsem už neměla. Situace se komplikovala, hrozilo, že budu muset odjet z Ukrajiny a vyřizovat vše ohledně pobytu od počátku, včetně víza. Bůh je věrný, poslední možný den jsem dostala dané povolení a mám dočasný pobyt prodloužen o další rok.

Po návratu do Oděsy jsme zjistili, že se policie vůbec nezabývala napadením naší sestry a dál trvalo nebezpečí, že se to bude opakovat, takže jsme začali jednat. Kromě toho, že jsme jí neustále osobně sloužili k obnovení mysli, ale také ji všude doprovázeli, začali jsme hledat právní pomoc - někoho, kdo by se podobnými věcmi zabýval. Nikoho jsme nemohli najít. Na internetu jsme našli organizaci, kam jsem napsala a později i zatelefonovala, ale žádné odpovědi jsme se nedočkali. Začali jsme se modlit za vyřešení této situace a také za právníka, který by nám mohl poradit. Duch Svatý k nám již delší dobu mluvil o tom, abychom se touto oblastí (pomocí týraným ženám) začali zabývat. Je to velmi široká oblast, na uskutečnění je potřeba dostatek lidí i financí, takže jsme váhali a očekávali na konkrétní Boží vedení. V poslední době jsme se však cítili jako ve slepé uličce a když jsme se modlili, cítili jsme stále intenzivněji, že se máme věnovat této oblasti. Situace s naší sestrou se začala víc vyhrocovat: pokus o napadení se opakoval - tentokrát už přímo v zaměstnání, ale podařilo se jí zavčas utéct. Rozhodli jsme se poslechnout Ducha Svatého a věnovat se této oblasti, i když přirozeně nemáme vůbec nic, abychom to mohli dělat. Okamžitě po našem rozhodnutí nám Duch Svatý začal říkat konkrétní věci a obnovil vizi, kterou mi dal před 10 lety ohledně této oblasti a na kterou jsem už zapomněla. Také jsme hned dostali kontakt na znovuzrozeného advokáta, který nám napsal potřebná oznámení na prokuraturu i policii. Seznámili jsme se s celou asociací právníků a začali jsme s nimi konzultovat právní otázky zamýšlené služby. Řekli nám, že se danou problematikou na Ukrajině nikdo nezabývá (pomocí obětem násilí, ať už domácího nebo jiného). Už v dnešní době máme slíbenou spolupráci se třemi asociacemi advokátů a právníků, kteří se věnují ochraně a pomoci občanům. Bůh je Bohem víc než dost: my jsme se modlili za jednoho právníka, a dostali jsme hned celé asociace. Poradili nám založit a registrovat křesťanskou organizaci pro pomoc obětem násilí. Právě nám vypracovávají stanovy a další dokumenty, abychom neměli problémy v případě nějakých konfliktů. Dokonce nám nabídli i účast na Ukrajinské podzimní konferenci, která je zaměřena na práva a ochranu národnostních menšin, že by ji rozšířili ještě na ochranu obětí násilí. Za to se ještě budeme modlit, protože naším cílem nejsou nějaké konference. Ale už nyní s námi mluví o mnoha možnostech, které jsou k dispozici, aby se o této službě lidé dověděli. Naší vizí je nejen pomoci obětem násilí, především domácího, zastavit toto násilí, ale především obnova těchto lidí, vzít je do nového života s Bohem. Později chceme začít pracovat i s agresory a také na obnově takových rodin. Tento měsíc (srpen) chceme organizaci zaregistrovat, abychom se mohli legálně věnovat této problematice (jako církev bychom některé věci dělat nemohli): seznámit s naší vizí příslušné městské orgány, Duchem Svatým naplněné církve v Oděse a získat tak spolupracovníky; připravit pro ně vyučování, které si budou potřebovat osvojit pro tuto práci a vyučit je. Potom můžeme začít - pro začátek s poradenskou službou, později (po získání prostor) s centrem obnovy.

Zatím pracujeme s naší sestrou, pomáháme jí v obnově mysli. Sláva Bohu - strach, kterým byla ochromena, už odchází. Po více než dvou měsících začíná sama vycházet z domu. Její mysl se už uklidňuje a začíná se po prožitých šocích obnovovat. Obnova lidí, kteří žili měsíce nebo i roky pod násilím je postupná, jejich mysl se musí úplně proměnit, ale už teď vidíme, jak Boží Slovo dělá svou práci. A my se v praxi učíme mnohým věcem, které budeme potřebovat pro další lidi.

Kromě toho, že se hodně věnujeme přípravě této nové služby - či spíše pomoci - především ženám jsme měli několik zajímavých setkání. Byli jsme v Lipovém u manželů Saši a Věry, kde jsme také sloužili lidem utlačovaným ďáblem. Pastoři cikánské církve v Oděse nás poprosili, abychom se postarali o jejich církev, když byli na misijním výjezdu. Už když jsme přicházeli k budově, kde se církev schází, slyšeli jsme pomazané chvály. Mladý pianista hrál před shromážděním na klávesy. Hudba byla tak pomazaná, že jsme se hned po příchodu do místnosti připojili ke chvále Boha a to udělal každý kdo přišel, takže shromáždění ani nebylo oficiálně zahájeno - bylo by škoda přerušovat chválu a uctívání. Když jsme vyučovali, Duch Svatý objasňoval lidem poselství o tom, že Ježíš je Pán. Ti pak radostně telefonovali svým pastorům o změnách, které s nimi udělalo Boží Slovo.

Ve volných chvílích překládám do češtiny letošní konferenci o uzdravení s Curry Blakem, kde je mnoho nádherných zjevení z Božího Slova. Tuto konferenci můžete najít na https://laska-radost-svoboda.webnode.cz/slovo/ nebo na https://www.tv7.cz/user/1683?id=3465&vpage=0 nebo na https://www.youtube.com/user/laskaradostsvoboda, postupně budou dodávány další části.