Bůh vybírá partnera - 12. Dlouho a šťastně - pokračování

Derek Prince (1915-2003)

Derek Prince byl jedním z Božích generálů, jejichž život a učení změnily můj život. Vysoce si cením jeho pomazání a svědectví. Tento člověk prožil svůj život skutečně v souladu s Božími principy a výsledky takového posvěceného života jsou zřejmé. Možná že jeho příběh vás bude inspirovat držet se stejných hodnot. Tady je jeho silné svědectví:

Bůh mě nadpřirozeně přivedl k pomocníku podle Jeho volby a při tom mi dal do ruky klíč, který otevřel to tajemství. Jednou v noci v kasárnách britské armády jsem dostal přímé osobní zjevení o Ježíši Kristu. Další týden jsem ve stejném pokoji prožil nadpřirozené naplnění Duchem svatým. Bůh mi najednou řekl slova, která bych si sám nikdy nevymyslel. Pamatuji si, že Bůh řekl prostá slova, která navždy změnila můj život: „Bude to podobné malému potůčku. Potůček se musí stát řekou, řeka se musí stát velkou řekou, velká řeka vpadá do moře, moře se musí stát mohutným oceánem“. Nějakým způsobem jsem věděl že tato slova obsahují klíč k Božímu záměru pro můj život.

Neustále jsem měl pocit, že moje povolání je nějakým způsobem spojeno se zemí a národem Palestiny (tak se tehdy jmenovala, později byl název změněn na Izrael). Jeden voják – křesťan, který byl nějakou dobu v Palestině (Izraeli), mi vyprávěl o nevelkém dětském domově, který bych měl navštívit, jestli chci dostat reálné duchovní požehnání. Ten dětský domov provozovala Dánka. Přicházeli tam vojáci z celého Blízkého východu, aby tam prožili zvláštní setkání s Bohem. Nikdy jsem nezapomněl na radu svého přítele.

Bylo to překvapující, ale byl jsem převeden do Palestiny a navštívil jsem ten dětský domov. Atmosféra byla prostoupena neviditelnou přítomností, která padala jako rosa na muže, unavené ze stresu a monotónnosti pouštní války. Žena, která za to byla zodpovědná, byla Lýdie Kristensen, která přijela do Jeruzaléma z Dánska před 16 lety. Začala tím, že si vzala jedno umírající židovské dítě do sklepní místnosti, později ještě mnoho dalších dětí různých ras.

Lydie souhlasila že se bude se mnou modlit za Boží plán pro mě v Palestině, protože jsem v tom potřeboval mít víc jasno. Současně jsem začal pociťovat tíži a břemeno, které nesla Lydie; proto jsem cítil vedení přimlouvat se také za ni. Tehdy mi Duch svatý řekl následující slova: „Spojuji vás dva dohromady pod jedno jho a do jednoho postroje...“

Při jiné příležitosti Jeffrey, věřící voják a můj přítel, řekl v době naší společné modlitby: „Pane, Ty jsi mi ukázal, že tento malý dům bude jako malý potůček, potůček se stane řekou a řeka se stane velikou řekou a veliká řeka se stane mořem“. On doslova opakoval to, co mi Bůh řekl o mé budoucnosti. Zjistil jsem, že Bůh dal Jeffreymu ohledně Lýdie a dětského domova stejný obraz jako mně.

Vzpomněl jsem si na dva výrazy, které Bůh použil: „pod jedno jho a do jednoho postroje“. Postroj – to je obraz dvou zvířat, pracujících společně v blízkém vztahu. Jho je obraz, který se často používá v Bibli a zobrazuje dva lidi, spojené v manželství. Mohlo by to být to, co Bůh měl na mysli?

Začal jsem se soustřeďovat na rozdíly a obtíže. Lýdie byla z úplně jiné kultury. Měla silný charakter, rozený vůdce. Měla své vlastní bitvy. Bude ochotná předat vedení domova člověku, který je mnohem mladší a méně zkušený, než ona? Pozitivní stranou bylo jenom to, že to řekl Bůh. Zjevně nadpřirozeně ukázal svůj plán zpočátku jenom mně. Potom mi to přes kolegu křesťana jasně a nadpřirozeně potvrdil. Dokonce jsem se ani nemodlil a nehledal jsem to. Všechno zjevení přišlo jenom svrchovanou Boží vůlí. Jestliže bych odmítl Boží vůli, která mi byla tak jasně zjevena, jak bych mohl očekávat Jeho požehnání v mé budoucnosti?

Byl jsem vzrušený při pomyšlení, že Bůh jasně nastínil svůj plán pro můj život, ale bál jsem se, že úkol bude příliš těžký. Vírou jsem souhlasil s plánem, který mi zjevil a dovolil jsem Mu udělat věci, které jsem nemohl sám vyřešit. Proto jsem přijal Jeho plán pro mě a důvěřoval Mu, aby to zjevil Jeho způsobem v Jeho čase.

Od té chvíle se začaly rozvíjet změny v mém vztahu s Lýdií. Nakonec jsem byl konfrontován s pravdou, že jsem byl zamilovaný do Lydie a osmi dětí. Po několika měsících jsem poprosil Lýdii, aby si mě vzala a ona řekla, že ano. Vzali jsme se asi měsíc před mou demobilizací v roce 1946. Později ve stejném roce jsme se přestěhovali z Ramally do Jeruzaléma; když byla po celém Izraeli válka a hlad, Bůh nás nadpřirozeně ochraňoval a zabezpečoval. Taková událost, kterou bylo vytvoření rodiny jako jednoho celku nás spojilo blíže, než v jiných rodinách v průběhu celého jejich života. Naše jednota byla jedním ze základních zdrojů moci v našem životě a službě, které vždy byly vítězné, čehož by nikdo z nás nikdy nedosáhl sám.

Jeden služebník jednou řekl: „Vy dva jednáte společně jako jeden člověk“. Čím více jsem přemýšlel o životě Lýdie poté, co odešla do nebe, tím více jsem obdivoval dokonalou moudrost Boha. Dala Bohu více než padesát let vyčerpávající nesobecké služby. Neměl jsem ani tušení o životě, který byl před námi, když jsme se vzali. Neměl jsem důvod vybrat si pro sebe manželku, protože jsem neměl ty důležité informace, na kterých mohla být založena rozumná volba. Když se ohlédnu zpět na všechno po třiceti letech zkoušek a práce, jsem plně přesvědčen, že Lýdie byla jedinou ženou na světě, která se mohla stát mou plnohodnotnou pomocnicí. Byl jsem ohromen nejen tím, že Bůh věděl, jakou ženu budu potřebovat v průběhu těch mnoha let, ale i tím, jak ji pro mne připravil a umístil na stejnou cestu, ukázal mi ji jako pomocnici, kterou pro mě vybral. Pokaždé, když o tom přemýšlím, skláním hlavu v uctívání a říkám společně s Pavlem v listu Římanům 11:33: „Ó hlubino bohatství a moudrosti i poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nepostižitelné jeho cesty!“