Bůh vybírá partnera - 11. Příběh mé lásky - pokračování
Přerušení vztahu bylo radostí
„Proto i my, majíce kolem sebe tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je před námi“, (Židům 12:1).
Přijela jsem do Dallasu týden před začátkem školy. Můj přítel byl rád, že budu studovat v této škole a plánoval, že bude žít v universitním městečku, i když už ukončil školu. V ničem se nezměnil, měla jsem ho dost. Řekla jsem svým spolubydlícím v pokoji o svém problému a jedna z nich navrhla, abych se s ním rozešla. Jaký skvělý nápad! Nikdo dřív mi to neřekl, dokonce ani vedoucí v církvi. Nevím, proč jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Možná jsem se oklamávala, jinak bych s ním nezůstávala tak dlouho.
Když vám Bůh dává své nejlepší, není to takové, že se s tím musíte „smířit“ nebo „být spokojeni“. Proto jsem udělala to, co je řečeno v Židům 12:1 – sundala jsem ze sebe každé břemeno, které mě brzdilo. Rada rozejít se s ním mi natolik přinesla osvobození, že jsem se s ním rychle domluvila na setkání následující večer před kolejí. Prostě jsem mu všechno řekla, nevynechala jsem nic, ani nejmenší detaily. Poté co jsme se rozešli jsem se cítila velmi svobodně a radostně. Ale ten večer, než jsem šla spát, mě znepokojovalo, že ho budu vídat v universitním městečku.
Chtěla jsem na něj zapomenout, prosila jsem Pána, aby nadpřirozeně smazal všechny mé vzpomínky na něho a přetrhl všechna duševní pouta.
Tu noc jsem ho viděla ve snu, poprvé v životě jsem si nemohla vzpomenout na jeho jméno. Celou dobu jsem říkala nesprávná jména. Byla jsem rozladěná, říkala jsem, že toho chlapce odněkud znám, ale nemohu si vzpomenout na jeho jméno. Nakonec jsem se vzbudila a podívala jsem se na jeho fotku se jménem na straně. Byl to jediný způsob, jak zjistit, kdo to je. Bůh udělal to, za co jsem prosila. Takže jsem roztrhala všechny jeho fotky a dopisy. Nemělo smysl je schovávat. Byla jsem nová, svobodná žena.
Řekla jsem Bohu, že pokud jsem ve škole, nechci kamarádit s chlapcem. Byla jsem úplně uspokojena jenom Jím. Snažila jsem se zůstat v takovém stavu dlouhou dobu. Neobětovala jsem a nezanechala všechno proto, abych prohrála. Byla jsem tam kvůli něčemu důležitému – připravit se k Jeho povolání a potom ho naplnit. Nechtěla jsem ztrácet zbytečně čas a rozptylovat se.
Spolu s mocí
První den ve škole jsem narazila na Davida. Byl v šoku, když mě uviděl. První, na co se zeptal, bylo – co se stalo s mým vysokoškolským vzděláním. Pamatoval si naše první setkání, že mám před sebou ještě dva roky studia. Řekla jsem mu, že Bůh má pro mě lepší plán, proto jsem tady. David byl velmi rád, že mě vidí. Když se mě zeptal na mého přítele, odpověděla jsem mu, že jsme se rozešli. V té době jsem nepřemýšlela o Davidovi, neměla jsem zájem se s ním sblížit. Brala jsem vážně Boha, chránila jsem ve svém srdci slova z Přísloví: „Víc než cokoliv jiného střež své srdce, protože z něj vycházejí prameny života. Ať tvé oči hledí vpřed a tvá víčka míří přímo. Srovnej stezku pro svůj krok, všechny tvé cesty ať jsou připravené. Neuchyl se vpravo, vlevo, odvrať nohu od zlého!“ (Přísloví 4:23; 4:25-27).
Všechno to jsem dělala. Abych měla milost a sílu pečlivě to plnit, bylo potřeba trávit mnoho času v blízkém vztahu s Bohem. Trávila jsem mnoho času v tajném místě (v modlitební skříni) s Bohem. Byla jsem Jím natolik naplněná, že jsem už nepotřebovala cokoli nebo kohokoli jiného. Pokud je náš pohár naplněný Bohem, není tam už místo pro touhu po jiných věcech.
Bylo to divné – byli jsme ve stejné třídě s Davidem. Setkávali jsme se každý den. Pokaždé, když jsem si hledala místo, bylo volné jenom jedno – vedle Davida. Ale já jsem se chránila. Pokaždé, když jsme se ocitli spolu ve vestibulu, na chodbě nebo v jídelně a prostě jsme si povídali, vždycky jsme mluvili o Pánu a skvělých věcech, které dělal. Rozněcovali jsme v sobě navzájem oheň. Sdílela jsem s ním vizi, kterou mi dal Bůh pro Francii a Evropu.
K mému překvapení mi David řekl, že on dostal také od Pána podobnou vizi ještě před tím, než šel do biblické školy. Jak to bylo divné! Ještě jedna neobyčejná věc spočívala v tom, že když jsme byli spolu, vždycky byl někdo spasen nebo uzdraven. Oba jsme cítili nutkání víry a moci, abychom rychle uváděli do praxe všechno, co jsme se dověděli – místo toho, abychom to zůstalo v naší hlavě jen jako vědomosti – a viděli jsme okamžité výsledky. Bylo to podivuhodné! Společně jsme dělali pouliční evangelizace. Kázali jsme na místech, kde se scházeli satanisté, v gay barech apod. Přítomnost všech těchto hříchů nás nešokovala a neodpuzovala. Měli jsme lásku k hříšníkům a touhu dát jim naději a nový život v Kristu. Jedno je možné říct s jistotou – nikdy jsme se v biblické škole nenudili!
Poté byl program Mardi Gras a já jsem pocítila Pánovo vedení připojit se k němu. V sále, kde jsme se shromáždili, jsem zase uviděla Davida. Vedoucí všechny rozdělila do dvojic. Nakonec se David ocitl ve dvojici se mnou. Podle plánu jsme se modlili několik hodin denně se svou skupinou a partnerem, postili jsme se a připravovali na výjezdní program, který se zdál být velmi nasycený. Vedoucí nám také navrhla, abychom se připravili i fyzicky v posilovně, protože budeme mnoho chodit. Před začátkem výjezdu jsme byli připraveni v duchu, duši i těle. Byli jsme připraveni k boji. Opět – pokaždé, když jsme byli spolu, se děly mocné věci.
