VYTVOŘ OBDOBÍ PROSPERITY

Nebeský Jeruzalém je matkou nás všech. Jestli je nebeský Jeruzalém mou matkou, tak to znamená, že nejsem obyvatelem Babylonu. Co má se mnou společného Babylon se svými pravidly? Babylon – to je především myšlenka v hlavě, že se bez něho nemůžeš obejít.

První příznak tvé prosperity je, když se přestaneš bát. Jestli se stále ještě bojíš, jestli tě stále ještě drží strach, Pavel nám dává skvělou radu: svrhněte ze sebe všechno, co vás drží. Před tím, než bude Babylon zničen, musíme z něho vyjít. Egypt byl zničen, ale bylo to spojeno s vyjitím synů Izraele. Oni vešli do nové země. Náboženství nemůže nic jiného vymyslet, než že zemřeme, že tento svět bude zničen, někdo pro nás přijde a odnese nás… Vychovali v nás slabost – stále čekat.

Církev byla kvůli nízkému poznání zajata do obrazu nevěsty. Ale nevěsta – to není ani začátek rodinného života. Není to ani začátek přebývání v domě, nevěsta je ještě na cestě. Říkají Církvi, že je nevěsta, že nic většího a vyššího neexistuje. To ale není všechno. Nevěsta nemá žádná práva, jejím úkolem je jen sedět a čekat, až pro ni přijde princ na bílém koni a vezme ji tam, kde není smutek a utrpení.

Když se ptáš, jak to bude ve věčnosti? To vypovídá o tom, že nevíš, že už jsi ve věčnosti, protože už jsi dědicem věčného života. Už žiješ věčně a proto se nemusíš bát těch, kdo zabíjí tělo. Odpověz na své vyvolení. Boj ohledně tvé identity neskončí tím, že se někam dostaneš, že se dostaneš do nebe, ale když dostaneš zjevení, kdo jsi.

Naše cesta je od slávy k slávě, protože Ježíš je nejen opravdový život, ale i cesta. Ta cesta nikdy neskončí, protože Ježíš nikdy neskončí. Ta cesta stále jde. Ježíš se v knize Zjevení nazývá chodící mezi svícny. Ale On nejde od svícnu k svícnu, protože On od žádného svícnu neodchází. Odtud vznikají výrazy: pán nás navštívil, nebo čekáme, až nás navštíví. Ale je psáno, že svícny a hvězdy svícnů jsou v Jeho ruce. On je vždycky s námi.

Sedět na trůnu je vládnout ve svém rozumu. Je napsáno, že král usedl na trůn. To neznamená, že stále seděl, ale pozici autority a vládnutí. Král musí jít, musí se rozvíjet.

Žít ve věčném dnu nyní, znamená slyšet hlas Otce a nevzdorovat. Náboženství si myslí, že když se dostanu do nebe, tak hned ztratím schopnost vzdorovat. Tak to není. Schopnost vzdorovat Bohu ti zůstane navždy, je to svobodná volba. Lidé si myslí, že když všechno jasně uvidí, tak už nebudou vzdorovat. Ale Lucifer viděl všechno, Adam se procházel s Bohem v ráji. To je nezbavilo možnosti volby.

Opusť myšlenku, že se něco děje automaticky. Pokud nebudeš nic dělat, tak nebudeš ztracen, ale nebudeš vládnout. Když jsi se stal majitelem auta, tak ho musíš umět řídit nebo mít řidiče. Řízení je svěřeno tobě, všechno je pod tvýma nohama a všechno je v tvých rukách. Jsou lidé, kterým se nelíbí řízení a dokonce ani sebeovládání. Myslí si, že když se dostanou do nebe, automaticky se budou ovládat. Apoštol Pavel říká, že sedíš na trůnu a současně mluví i o sebeovládání. Právě proto, že sedíš na trůnu, se musíš ovládat.

Není pravda, že nebe je místem, kde nebudete muset nic řídit, o nic se starat. Izraelci přišli skutečně do země, kde teklo mléko a med, byly tam domy, které nestavěli, ale museli postupně vyhlazovat domácí obyvatelstvo, aby země nezarostla plevelem. To znamená, že i země, kde teklo mléko a med, země požehnaná Bohem, potřebovala péči. Dokonce i pasivní příjmy musíš sledovat a zavčas udělat správná rozhodnutí. Nikdy ti nebudou do úst létat pečení holuby a ty budeš ležet.

Náboženství vždycky chce, aby nebe rozhodovalo. Musíš se pozorně dívat, abys určil, jaké je období a co očekávat. Babylon ti nemá diktovat, na co se připravovat. V 18.kapitole knihy Zjevení je napsáno, že Babylon padne. To nepřipravují globalisté, ale sám Otec. On dopouští, aby se zbláznili a ničili sami sebe (Římanům 1.kapitola). Bůh říká: nespoléhejte se na Babylon, vyjděte z Babylonu. Nespoléhejte se na finanční systém Babylonu, můžeme mít vlastní systém. Babylon se bude rozpadat. Otec pozvedá syny, kteří chtějí vyvádět lidi z finanční krize. Jedna z katastrof je hlad, hladomor. Hlad je ekonomický krach. To bude, ale také budou vzpřímení, pozvednutí. Je možné projít katastrofami, vydržet a obstát. Můžeme se připravit a vyhnout se katastrofám.

Neorientujeme se na nějaká období. Náboženství chce, aby ses stále díval na nebe a čekal.

Lukáš 12:55 Když fouká jižní vítr, říkáte: ‚Bude horko,' a bývá. 56 Pokrytci! Umíte rozeznat úkazy na zemi i na nebi; jak to, že nerozeznáte, jaký je teď čas? 57 A proč ani sami nepoznáte, co je správné?

Náboženství chce vždy nějaké znamení. Ježíš říká, že existuje znamení časů. Ježíš jim vytýká, že neumí rozlišit, jaké je období. Existuje způsob, jak rozlišit období, ale není vaše věc, hledat znamení. Není to o žádných vnějších znameních. Proč nerozlišujete sami v sobě, co má být? Jediné, podle čeho určuješ období, jsi ty sám. První znamení, podle kterého určuji, co má být, jsem já, protože jsem Boží syn. Je zlé hledat znamení někde jinde než v sobě.

Znamení Jonáše proroka – on se modlil a uviděl, že je čas vyjít a vyšel. To znamení se nazývá moc vzkříšení. Ježíš to demonstroval. Copak neměla být tato žena osvobozena? Copak není potřeba vytáhnout osla z jámy? Copak ty sám nevíš, necítíš v sobě, že už toho máš dost? Podívej se dovnitř do sebe, co tam vidíš a cítíš. Potřebuješ mít určitých věcí dost, abys skutečně začal něco dělat. Znamení Jonáše proroka přeneslo všechna znamení kolem tebe do tebe. Nebe je teď v tobě a ty víš, co se tam děje. Dokud nemáš dost Babylona, nebudeš žít tady na nebesích.

Ty jsi tvůrce období, ty sám určuješ, co má být. Ty sám se rozhoduješ, co je správné před Bohem. Nenávidím, když jsou lidé nemocní, chudobní. Jediné znamení pro svět jsi ty.

Náboženství si všímalo jenom špatných věcí, špatného počasí. Boží Syn přišel uprostřed římské okupace, když bylo spousta chudobných a řekl: přišel jsem vám zvěstovat milostivé léto Páně. Otec vám dá království, má ve vás zalíbení. Rychlost se násobí, když souhlasíš nemít pod nohama dno a plaveš v proudu.

Andrej Jakovišin